Článek
Pro nás, narozené ve druhé polovině minulého století, je pestrá asi jako sortiment v řeznictví za minulého režimu.
Ovšem sehnat skvělou práci pro mne bude hračka! Teď si říkáte, že mám něco z hlavou. Kdepak, vždyť mě personalisté a manažeři znají! Jak jsem k tomu dospěla? No tykají mi a píšou: „Přijď mezi nás, už na tebe čekáme, pojď do naší skvělé party…“ Nebo jsem zaspala dobu a nová pravidla českého pravopisu ponechala po vzoru angličtiny pouze druhou osobu jednotného čísla? Anebo že bychom se vraceli do nechvalně proslulých časů červených knížek? Soudruzi si také tykali, že?
No a představte si, hledají právě mne! Budeme si v práci pouštět muziku, po ní se scházet, společně se bavit, společně sportovat…. To už tady taky kdysi dávno bylo: v rámci podnikových rekreací ROH (R = revoluční, O = odborové, H = hnutí) společné ranní rozcvičky, večerní tanečky a přes den se také musíme družit, vždyť jsme kolegové. Naštěstí tyto rozjásané scény znám jen z filmů pro pamětníky, například z těch s Andělem v hlavní roli. Ale novodobé obrázky radostí skákajících teenagerů jako prezentace firem poptávajících nové zaměstnance, mi tyto scény v mnohém připomínají. Bohužel se z nich nedovím, co například nabízená pozice konzultanta obnáší a pravděpodobně by to nezjistil ani zkušený detektiv, dokonce ani vševěd Google ne.
Chtělo by to méně „We are happy“ a „I'm free“, více faktů a jedno osobní zájmeno k tomu.
