Střet letadla s ptákem? Ve 20 procentech dochází k poškození, říká expert. Jak tomu zabraňují sokolníci?

Už od 70. let minulého století začali v Československu sokolníci s biologickou ochranou letišť. Dnes je letištím nařizuje zákon. V reportáži navštívíme Letiště Brno-Tuřany, kde pracuje sokolník Josef Polášek a se svými zvířaty pomáhá zabránit letadlům ve střetu s ptáky. Jak taková práce vypadá, která zvířata má k tomuto účelu vycvičená a se kterým druhem se letadla nejčastěji mohou střetnout?

Na brněnském letišti sedí v pick-upu sokolník Josef Polášek. Vzadu na korbě má čtyři zvířata – dva psy, jednoho sokola a jednoho orla.

Upozornit a zahnat

„Na starosti mám to, abych zabránil střetům s volně žijícími živočichy při vzletu a při přistání letadel,“ popisuje Josef Polášek. Vydává se na kontrolu provozních ploch.

Josef Polášek jezdí okolo letiště a píšťalkou dává povely loveckým psům.

„Prý byl nějaký střet s ptákem, budu se na to muset jet podívat. Hledat!“ Sokolník Josef Polášek vypouští dva psy. „Vyhledávají zajíce, bažanty, koroptve a specifickým postojem mi ukážou, že před se před nimi tato zvěř nachází, a ta se odplaší.“

Sisyfovská práce

Jejich úkolem je na ptáky upozornit a zahnat je. „Ale za pár minut to zkouší znova a vrátí se,“ dodává a přikyvuje, že by se mohlo zdát, že jde v podstatě o sisyfovskou práci. Zvířata tady v okolí zůstanou, důležité je udržovat je co nejdál od dráhy.

Čtěte také

„Ano, sisyfovská je do určité míry, protože už si dá pozor a už má negativní zkušenost. To vidí i mláďata, která se tady narodí, a reagují na auto, na psy a tak dále.“

Josef Polášek takto nepracuje jenom se psy, má i sokola a orla. „Každý pták je cvičen na konkrétní druh. Některý je na bažanty, některý na vrány, koroptve, na racky...,“ vysvětluje. „Pes se musí orientovat nosem. Takže co navětří, dohledá a donese.“ Na rozdíl od ptáků, kteří se orientují hlavně zrakem a kteří jsou specializovaní na konkrétní druh.

Poškození letadla ve dvaceti procentech

S biologickou ochranou letišť sokolníci v Československu začali v 70. letech minulého století a dnes je letištím nařizuje zákon. I přesto ale podle Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod jen loni piloti v Česku nahlásili 265 střetů s ptáky.

„Z celosvětových statistik vyplývá, že zhruba ve dvaceti procentech dochází k nějakému poškození letadla. Nemusí to být fatální, ale může jít třeba o drobnou promáčklinu,“ vypočítává vedoucí letištního provozu Letiště Brno-Tuřany Aleš Charvát.

Tráva okolo přistávací dráhy letiště je biotopem mnoha druhů, které ale ohrožují letadla. Josef Polášek je se svými zvířaty plaší co nejdál od dráhy.

„Biologická ochrana letišť je důležitá, protože ke střetům většinou dochází ve výškách do třiceti metrů. To znamená v době, kdy je letadlo buď při vzletu, nebo před přistáním, a má malou výkonnostní rezervu – to znamená, že je letadlo nejzranitelnější,“ vysvětluje Aleš Charvát.

Sokolníci i práce s pyrotechnikou

Může se ale stát, že náraz prorazí čelní sklo, naruší prvky řízení na křídlech anebo poškodí motor. A to můžou způsobit buď velcí ptáci, nebo hejna. A nejhorší jsou podle Aleše Charváta hejna velkých ptáků. „Typickým zástupcem jsou vodní ptáci – to znamená kachny, husy nebo labutě a racci. Mimochodem, tím, že racci tvoří v přímořských letištích obrovská hejna, jsou nejčastějším druhem, se kterým se letadlo může potkat,“ konstatuje.

Biologická ochrana ale pracuje také s pyrotechnikou. Současným světovým trendem jsou automatizované systémy na plašení ptáků. Josef Polášek i Aleš Charvát se ale shodují, že nejefektivnější je práce se psy a dravci. Role sokolníků bude proto podle nich nadále nezastupitelná.

autoři: Michal Šafařík , vma
Spustit audio

Související