Opomíjené mirabelky zastanou v kuchyni místo kulturního ovoce. Vyzkoušíte?
Využití mirabelek v kuchyni, recepty, tipy. • Mirabelky – pomíjený zdroj jedlého ovoce. • Mirabelky jsou zdarma. • A je to vůbec jedlé? • Proč někdy „ohrnujeme nos“ nad mirabelkami? • Co s mirabelkami? • Lze upéct buchtu s mirabelkami? • Je možno z mirabelek uvařit marmeládu? • Kdy se už přestaneme dohadovat, že mirabelky nejsou špendlíky? •
Mirabelky – kuchyňské ovoce docela zadarmo
Málo doceňovaným zdrojem kuchyňsky využitelného ovoce, které je zcela zdarma, jsou mirabelky. O keřích mirabelek platí to samé co o keřích černého bezu. Bývají známkou zanedbané krajiny. Mirabelku si asi do zahrady nikdo záměrně nevysadí. Ale také ji nezlikviduje, když se uchytí samovolně. Mirabelky rostou všude: Na mezích, podél cest, kolem opuštěných drážních budov, při málo frekventovaných tratích… Na vesnicích, i mezi paneláky velkých měst.
Keře, které v květnu vyhlížely jako kytice drobných bílých květů, se koncem léta a počátkem podzimu zdobí drobnými žlutými až červenými kulatými plody. Kuličky jen o něco málo větší než třešně jsou bez jakéhokoliv omezení jedlé. No, jedno omezení vlastně mají, a tím je chuť. Mirabelky nejsou tím, co by se mohlo značit jako „jakostní stolní ovoce“. Jsou sice sladké, ale také kyselé. Což je asi jeden z důvodů, proč mirabelky stojí na okraji spotřebitelského zájmu. Dalším mínusem je fakt, že plod mirabelky obsahuje pecku. Nezanedbatelnou překážkou je dále i skutečnost, že k získání mirabelek je třeba:
- vlastní iniciativa (vyhledání lokality s mirabelkami),
- potažmo vlastní práce (ruční trhání).
Mirabelka není špendlík
V některých rodinách (spíš než v regionech) se mirabelkám nesprávně říká „špendlíky“. Pomologicky je „Špendlík žlutý (Prunus domestica subsp. insititia cv. ‚Pomariorum‘ Boutigny) kulturní odrůda slivoní“, vysvětluje například česká verze Wikipedie. V tom samém sborníku je pak mirabelka definována: „Slivoň mirabelka (Prunus domestica subsp. syriaca) je ovocný strom z čeledi růžovitých.“ Na obrázku vidíme rozdíl.
- Špendlíky jsou větší, oválné, chuti sladce mdlé, nevýrazné.
- Malé kulaté mirabelky chutnají ostře.
Téma „mirabelka versus špendlík“ už bylo tolikrát mediálně „propíráno“, že není důvod dál se jím zabývat.
(Poznámka: Argument typu „Ale moje babička tomu vždycky říkala špendlíky“ nemá žádnou váhu. Není „směroplatný“. ;=) Moje babička zase celý život říkala kytce geránii „levandule„, a každému mourovatému kocourovi zase „tygr„. Jestli rozumíte, co tím chci říct).
Některé keře plodí mirabelky žluté, na jiných keřích dozrávají plody červené. Červené zabarvení tedy není známkou vyšší zralosti. Chuťový rozdíl mezi barevně odlišnými plody není žádný. Zralost mirabelek prokazuje sytost zbarvení, měkkost a také jejich snadné opadávání z větviček.
Ke kuchyňskému využití se nejlépe hodí dobře zralé mirabelky. Protože zralé mirabelky jsou měkké, počítejme s jejich zpracováním hned po natrhání, aby pomačkané měkké plody nepodlehly hnilobě. Velkou výhodou je, že mirabelky nechutnají žádným škůdcům, plody nejsou červivé. Ale mají pecky. S tím si ovšem zpracovatelé dokážou poradit.
Co z mirabelek?
- Naložit do bečky, nechat zkvasit a pak v pěstitelské pálenici vypálit. To je první, co napadne každého (muže), který má s pálením ovocných kořalek i jen minimální zkušenost. (Je třeba zjistit podmínky pálení vlastního kvasu – minimální množství, a tak. Požadavky se budou asi v každé pálenici lišit).
- Upéct jakoukoliv mirabelkovou buchtu. To zase napadne většinu žen / hospodyněk.
- Vyrobit mirabelkovou marmeládu a sirup jako druhotný produkt.
- Vyrobit mirabelková povidla (a sirup)
- Z mirabelkových povidel zhotovit vynikající sušenou ovocnou pastu, pastilky, kůži.
- Vypeckované mirabelky usušit, a pak využívat místo rozinek.
- Zavařit mirabelky jako kompot. Buď sólo, anebo v kombinaci s předvařenou dýní či s hruškami
- Využít mirabelky k vaření chutney či jiných pikantních ovocných omáček.
Pečený moučník s mirabelkami
Ty mirabelky, nad kterými mnohdy „ohrnujeme nos“, mohou ušetřit trápení (i peníze), když má rodina chutě na moučník, a ovoce žádné. S mirabelkami můžeme upéct cokoliv, kde bychom za jiných okolností použili švestky. Chuťový rozdíl je nepatrný. S mirabelkami bude chutnat bublanina podle jakéhokoliv receptu, kynutá metýnka s drobenkou, plněné kynuté buchty s tvarohem s mirabelkami, perník, makovec… Jediné, co je třeba, je vypeckovat mirabelky. Jde to snadno. A pro pohodlí strávníků (= klid v rodině) se ta drobná práce vyplatí.
Mirabelková marmeláda
Mirabelková marmeláda zajímavě obohatí náš „marmeládový kabinet“. Proto naprosto postačí uvařit ji z menšího množství ovoce.
Mirabelky opláchnu pod tekoucí vodou. Vsypu do kastrolu, podstříknu vodou (asi 50 ml). Přivedu k varu a asi pět minut prudce vařím. Po té době je uvolní čistá mirabelková šťáva. Plochou naběračkou ji odeberu. Nemusela bych, ale zrychlí se tak proces závěrečného houstnutí. Plody mirabelek ještě asi deset minut vařím, aby byly dokonale měkké (spíš rozvařené) a pecky se čistě oddělovaly od dužiny. Scedím do pasírovacího cedníku posazeného na míse. Pružnou stěrkou míchám.
Rozvařená dřeň se pasíruje do mísy, v cedníku zůstávají čím dál čistější pecky. Někdo vlastní keramický hrnec s otvory určený k odpeckování. Tak použije tento.
Získanou měl odvážím, vrátím do kastrolu. Dál postupuji podle návodu na sáčku s želírovacím přípravkem, který hodlám použít. V případě mirabelek volím vyšší hranici doporučované hmotnosti cukru. Přisypu cukr s přípravkem, krátce povařím. Přeliji do skleniček. Buď to stihnu za horka (pak jenom překlopím skleničky na víčko, anebo marmeládu zavařím obvyklým způsobem (80/25).
Mirabelková marmeláda má výraznou plně sladkokyselou chuť. Dobře se hodí na promazávání moučníků .
Povidla a ovocná kůže z mirabelek
Máme-li větší množství mirabelek (a to není žádný problém), můžeme uvařit mirabelková povidla. Snad jen, že nijak nelze obejít zbavení rozvaru pecek. Pro vaření povidel z mirabelek postačí držet se návodu popsaného v článku Vaření povidel.
Mirabelková povidla jsou vynikajícím základem pro výrobu sušené ovocné pasty, v současnosti se jí také říká „ovocná kůže“. Mirabelková pasta je kyselá (záleží na množství přidaného cukru), takže sušený výrobek je chuťově svěží. Jako ovocné bonbony.
Mirabelkový sirup
K přípravě sirupu z mirabelek použiji „druhotný produkt“ vzniklý při výrobě marmelády nebo povidel, a to šťávu, kterou pustily mirabelky při prudkém sváření. Mošt při vaření odebírám, aby se zrychlil proces zahušťování a odpařování. Mirabelky jsou natolik chuťově výrazné, že se odebráním šťávy ovocná měl nijak neochudí.
Mošt odměřím a spočítám, kolik cukru bude třeba k němu přidat. Asi počtářsky nejjednodušší bude zhotovit padesátiprocentní roztok (to znamená kolik moštu, tolik cukru). Jenže už známe poučku, že pro konzervaci je ideální šedesátiprocentní roztok, takže se té trojčlence nevyhneme ;=). Když ovšem uvaříme sirup s nižší cukernatostí, prostě ho na závěr ve sklenicích sterilizujeme.
Napsat komentář