STARÁ ŠUMAVA: Babí léto

Včera letěl vzduchem první bílý vlas.
Zazvonil,
když zvolna k zemi padal –
a slova,
hrubá, nepokorná slova
v hrdle uvázla mi jako rybí kost.
*
Mé léto,
ty už také šedivíš?
*
Je tomu tak
a podzim přijde zítra.
Zas celé stromy budou odlétat,
zas ptát se budem,
kam a komu vstříc.
A ticho, chudé jako polní myš,
tu a tam za zády nám pískne.
*
Mé léto,
ty už také šedivíš? (Jan Skácel)

Jako nečekaná pointa přichází po létě ještě léto babí. To aby to loučení s létem nebylo tak drsné. Suché, teplé počasí protkané nitkami pavučin a prozářené horkým sluncem. Pozdní léto milujeme stejně jako krátkou břitkou scénku ve filmu již mezi titulky. Překvapení, které jsme nečekali, o to více potěší. Pavučiny volně se vznášející vzduchem připomínají šedivé vlasy starých žen. Odtud údajně pochází lidový název tohoto období. Možnosti jsou vskutku poetické a pokud je pravda někde jinde, nemusíme ji znát za každou cenu.

Mariánské léto se přihlásilo o slovo. Pod tímto starým lidovým označením se skrývá několikadenní slunečné, teplé období, které se pravidelně opakuje ve dnech kolem 7.září.

Lidé si často pletou mariánské pozdní léto se svatováclavským babím létem. To je ale chyba. Babí léto je z hlediska časové posloupnosti záležitostí až prvé části podzimu, tedy až po podzimní rovnodennosti. Mariánské léto se objevuje každý rok. Staré lidové označení popisuje pravidelně se opakující několikadenní slunečné, velmi teplé období, které trvá od poloviny první zářijové dekády až po dny na jejím konci.

Počasí v září se totiž rychle a výrazně mění. Typické Babí léto lze rozdělit do několika období.

Prvním obdobím Babího léta je právě Mariánské léto neboli Mariánské pozdní léto. Období je charakteristické výraznější teplotní amplitudou a střídá poměrně stálé srpnové počasí. Pod starým lidovým označením se ukrývá pravidelně se opakující několikadenní slunečné, velmi teplé období objevující se ve dnech od poloviny první zářijové dekády až po dny na konci této dekády. Na Mariánské léto navazují další období s lidovými názvy.

Na tuto část Babího léta, respektive Mariánského léta, navazuje další období, které se označuje jako Ludmilsko-Matoušské léto. To je datováno v období od dnů na konci první zářijové dekády až po dny v polovině poslední zářijové dekády. Je charakteristické nejnápadnějšími a nejvýraznějšími teplotní výkyvy, kdy v dlouhodobém průměru zaznamenáváme výrazné poklesy a vzestupy teplot.

Třetím obdobím Babího léta je Léto svatého Václava neboli Svatováclavské babí léto. To nastupuje většinou ve dnech v polovině poslední zářijové dekády až po dny pohybující se kolem poloviny první říjnové dekády.

Čtvrtou částí Babího léta je Léto svaté Terezie neboli Tereziánské babí léto. Datuje se od poloviny první říjnové dekády až po dny na přelomu druhé a třetí dekády října. Je charakteristické hustými ranními a večerními mlhami a kratší dobou slunečního svitu díky zkracujícím se dnům. Zvyšuje se četnost mrazíků a mrazů.

Pátou částí Babího léta jsou Šimonská chladna vyskytující se ve dnech na přelomu druhé a třetí říjnové dekády a trvající až do posledních dnů října. Jde o chladnější počasí s povětrnostně méně příznivými podmínkami. Zvyšuje se výskyt sychravých, chladných a větrných dnů, nočních mrazíků až mrazů, mlh, tzv. jíní a jinovatek.

Šestou částí je na konci října Malé babí léto neboli Léto Všech svatých. Dostavuje se v posledních říjnových dnech až po dny na konci první listopadové dekády. Objevuje se poměrné teplé, ale mlhavé počasí, přes den se po rozpuštění ranních mlh a při nízké oblačnosti objevuje i slunné počasí. Uzavírá část roku nazývanou Babí léto.

V Ottově naučném slovníku je jeho pravé vysvětlení. Tento slovník uvádí, že se babí léto nazývá Svatováclavské nebo také Mariánské, latinsky Filamenta Divae Virginis, což bychom mohli přeložit jako vlákna božské panny, a projevují se jako jemné pavučiny, jemná vlákénka, která za jasného počasí v průběhu září (okolo svátku svatého Václava) jednotlivě nebo v chumáčcích poletují ve větru.

Máme také starověký výklad. Ve starověku a středověku se tento jev vykládal různě, některé výklady byly i velmi obskurní. Poprvé se o těchto vláknech jako o pavučinách zmiňují angličtí lékaři Hulse a Martin Lister kolem roku 1676. A Menge pozoroval za teplého dne v říjnu, jak zábradlí mostu bylo pokryto velkým množstvím, přímo tisícovkou drobných pavoučků, kteří všichni měli zadeček zvednutý do výšky pod úhlem 45 stupňů a vypouštěli své jemné pavučinové vlákénko proti větru.

Lehounké vlákénko zahřáté teplým vzduchem plachtí tak dlouho, až se jeho délka stane nosnou pro pavoučka a pavouček letí na svém vlákénku nesen teplým podzimním větrem. Krásně to zobrazil Ondřej Sekora v příhodách Ferdy mravence. Takto létají pavouci rodů Erigone a Pachygnata, pavouci čeledi slíďáků (Lycosidae) a běžníků (Thomisidae). V průběhu letu se pavouček spustí po dalším vlákně k zemi a letící vlákénka se splétají s ostatními a vytvářejí tlustší provazce. Babí léto je tedy migrace populace pavouků Anglický přírodovědec Charles Darwin pozoroval na své lodi Beagle, na níž plul kolem světa, tisíce malých pavouků plachtit vzduchem, a to skoro 100 km.

Zdroj: BAUŠE, Bohumil. Babí léto. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1890. s:Ottův slovník naučný/Babí léto Díl 3, s. 11.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora