Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Umělec Maxim si zamiloval pražský Karlín. Nic mi tu nechybí, rozplývá se

Dvanáct let se umělec Maxim Havlíček vracel každé léto do Karlína, až zde letos zakotvil. Zblízka i s odstupem sledoval jeho proměnu a těší ho, že zde spolu stále žijí různé skupiny lidí a zároveň se Karlín stává uměleckou čtvrtí. Článek přinesl magazín City Life.
Do Prahy se Maxim vrátil kvůli rodině i proto, že se mu začalo stýskat po...

Do Prahy se Maxim vrátil kvůli rodině i proto, že se mu začalo stýskat po evropském životním stylu a kultuře. | foto: MAFRA

Historie Karlína je plná paradoxů. Zatímco ostatní pražské čtvrti se vyvinuly z malých obcí, které se natolik rozrostly, že se z nich stala města, která se pak v roce 1922 připojila k Velké Praze, Karlín vznikl z moci úřední. V roce 1817 byla obec Karlín založena na bývalém Špitálském poli jako první pražské předměstí! Jméno Karolinenthal dostala po manželce císaře Františka I. Karolíně Augustě. Místní ho však počeštili a jako Karlín byl povýšen na město v roce 1903.

Blízkost řeky a rovný terén ohraničený Vítkovem a Krejcárkem se výborně hodil k zemědělství, zároveň tudy vedla kupecká cesta do Prahy. Časté záplavy však nelákaly moc lidí k usídlení. Největší stavbu představovala Invalidovna, ohromný barokní útulek pro válečné invalidy a jejich rodiny z roku 1735. Původní plány počítaly s kapacitou 4 tisíc osob, průměrně zde žila čtvrtina a kvůli nedostatku financí došlo k výstavbě pouze jedné devítiny. Areál dva kilometry od městských hradeb měl fungovat zcela samostatně.

„Miluji Karlín od Křižíkové po Invalidovnu a Kaizlovy sady. Zleva ho uzavírá řeka, zprava Vítkov, uchovává si svůj starosvětský ráz i jistou vyloučenost z Prahy,“ vyznává se Maxim Havlíček, který si v okolních ulicích pronajímal každý rok byt na celé léto a letos se sem přestěhoval.

„Jezdil jsem sem za bráchou, který tu bydlí, a Karlín jsem si zamiloval. Líbí se mi stará zákoutí, průjezdy, skryté střípky minulosti i její okázalá krása na fasádách i zachovalých budovách. Třeba škola na Lyčkově náměstí je nádhernou ukázkou estetiky začátku 20. století,“ rozplývá se Maxim.

Ve dvoře Invalidovny s barokní kašnou a v Kaizlových sadech se Maxim rád potuluje a vnímá atmosféru Karlína. Všude chodí pěšky nebo jezdí na své vespě, kterou si umělecky dotvořil.

V Praze se narodil, ale dětství strávil v Bulharsku, kde jeho otec Karel Havlíček pracoval jako zahraniční korespondent. „Psal o celém Balkánu, procestovali jsme s ním Rumunsko,Turecko, jednou nás pustili i do Řecka a do Jugoslávie, pamatuji si Sarajevo před válkou. Absence internetu měla své kouzlo. Za reportáží musel dojet a nevěděl, co tam zjistí. Teď je vše online a nikdo na nic nečeká. Vše se stalo byznysem, i v umění je už mnohé vykalkulované, neexistují náhody. Ta poblázněnost devadesátek mi trochu chybí. Proti trendu jde teď už jenom málo umělců, kteří mají co říct a jsou relevantní, jedním z nich je Banksy,“ tvrdí Maxim, který prožil sametovou revoluci v prvním ročníku Střední průmyslové školy grafické Hellichova.

„Nikdy jsem o žádné jiné škole moc neuvažoval. Pořád jsem se snažil něco tvořit a vymýšlet. Chtěl jsem se stát umělcem, neměl jsem plán B. Všechny předměty mě ohromně bavily a připadaly mi tak zajímavé a uchopitelné, ale spolužáci mě díky tomu možná někdy považovali za šprta,“ směje se Maxim. Jako jediný z nich se však skutečně stal umělcem uznávaným po celém světě. Rok před padesátkou prorazil i v Česku.

Automatické psaní

„Maturoval jsem v roce 1992 a první roky jsem ‚promrhal‘ opojený atmosférou devadesátek divokého východu. Teď už je to nepředstavitelné, ale tehdy bylo možné všechno. Celé mládí jsem si četl knížky o hrdinech, kteří vyrazili do neznáma a akceptovali výzvy. Toužil jsem si prožít své dobrodružství ve světě. V srdci jsem úplně cítil, jak mi utíká život, když zůstávám,“ vypráví Maxim, proč odjel v roce 1999 do USA, i když anglicky neuměl ani slovo.

Dům v Karlíně s nahou Lilith přivítal první nájemníky. Socha otáčí hlavou

V San Francisku a v Chicagu bílil domy, pracoval v baru i kuchyni, spal na zemi, koncertoval po barech s kapelou, a když mohl, maloval nebo sledoval filmy. „Amerika je multikulturní a protože jim jejich vlastní historie tak trochu chybí, respektive s minulostí původních obyvatel a otrokářstvím se dodnes úplně nevyrovnali, vytvořili si popkulturu skrze své filmy. V hovoru se lidé běžně baví replikami z filmů či odkazy na ně, když je neznáte, nezapadnete mezi ně. A já se chtěl prosadit.“

Magazín City Life

V Chicagu založil studio grafického designu a navrhoval loga a veškeré grafické materiály pro luxusní značky.“Měl jsem vzdělání z Evropy a ambice, důležitá pro mě byla kvalita a tu jsem si nechal zaplatit.“ Nakonec se firma tak rozrostla, že ji Maxim prodal, přestěhoval se do Los Angeles, pronajal si ateliér v umělecké čtvrti a naplno se začal věnovat malbě.

„Amerika miluje vítěze a podporuje je. Naučí tě prosadit se. Seznamoval jsem se s místní uměleckou komunitou. Zaujaly je mé obrazy, začala mě zastupovat jedna agentka a udělala mi výstavu v Los Angeles, pak na Art Basel v Miami, v New Yorku a Mexico City,“ vypráví Maxim, který najednou začal vystavovat po světě.

Youtuberka Týnuš Třešničková našla své vysněné bydlení v Karlíně

Galerie ho samy oslovují, stejně jako různé značky pro spolupráci. V Česku vystavoval Maxim letos už potřetí, ale poprvé vznikly všechny obrazy v Praze. Výstavu nazval Resurrection (Vzkříšení, Nový začátek), protože po 25 letech stál na pomyslné životní křižovatce. Jeho obrazy však stále pulzují svou vnitřní dynamikou, jako by barvy vystupovaly z plátna a chtěly vyprávět příběh.

“Nejdříve vybírám materiál. Teď maluji na látky původně zamýšlené pro oděvní průmysl. Každá se chová jinak a mě baví zkoušet různé způsoby, jak si ji ochočit. Miluji experimentování, protože přitom objevím něco nového, ale vždy musím být schopen kdykoliv postup zopakovat a dojít ke stejnému výsledku. Náhody mě nebaví, ale je fajn si jich všímat, porozumět jim a pak je, už kontrolovaně, začlenit do tvorby. Pořád jsem já tvůrce obrazu,“ vysvětluje svoji filozofii.

Maxim Havlíček (49) se narodil v Praze, dětství prožil v Bulharsku. Vystudoval Střední průmyslovou grafickou školu Hellichova a v roce 1999 odjel do USA splnit si svůj sen o dobrodružné cestě. Nejprve se živil, jak mohl; když zjistil, že jedna kapela hledá hráče na bicí, naučil se na ně. V Chicagu založil úspěšné grafické studio a přes deset let se věnuje výhradně umělecké tvorbě pod uměleckým jménem MAXIM. Vystavuje po celém světě. Miluje kaligrafii, volnou tvorbu, dobré jídlo, motorky a svou vespu. Žije v Karlíně a střídavě v Los Angeles, má dceru a bratra dvojče, hudebního skladatele a producenta Karla Havlíčka.

Při bližším pohledu si všimnete, že se v malbě skrývá písmo. Někdy je viditelné více, jindy méně, ale je všude. “Na Hellichovce mě nejvíc bavila kaligrafie. Učil nás ji pan profesor Sehnal, který mi tehdy řekl, že se mu líbí, že mám rukopis. Pochvala mě potěšila, ale až po letech jsem ji pochopil. Metou každého umělce je najít svůj rukopis. Být originální je v době, kdy už tu snad všechno bylo, obtížné, ale podle rukopisu poznáte autora a jeho dílo. Líbila se mi estetika kaligrafického písma, a tak jsem začal do obrazů zapisovat své myšlenky. Nejdříve jsem bojoval s tím, že má mysl běží rychleji než ruka kreslí, ale pak se to zlomilo. Začal jsem psát vlastním těsnopisem, obraz vzniká automatickým psaním a já přitom medituji. Je to úžasný zážitek a je zajímavé, že písmo se v různých situacích a rozpoložení mění,“ vypráví Maxim.

Písmo se stalo součástí jeho uměleckého rukopisu a promítá se i do tetování, které maluje přímo na tělo a tatér jej pak obtáhne tatérským inkoustem.

Umělecká duše

Do Prahy se Maxim vrátil kvůli rodině i proto, že se mu začalo stýskat po evropském životním stylu a kultuře. „V Karlíně se mi líbí, že je tu vše na malém prostoru. Všude dojdu pěšky, do centra i do ateliéru přes novou lávku. Po povodních se Karlín ohromně změnil, ale pořád si zachoval svou duši a pestrost. Bydlí tu i hodně umělců a architektů, což se do atmosféry promítá. Rád chodím na jídlo do Etapy, Urxu, Esky, pizzerie San Carlo, na víno do Veltlínu a na kávu do Můj šálek kávy. Myslím, že nám v Karlíně nic nechybí,“ usmívá se Maxim.

Karlín

  • Čtvrť v Praze 8 vymezuje Těšnovský tunel, úpatí Vítkova před železniční tratí, ulice Pod Plynojemem a Švábky, Libeňský most a Vltava.
  • První zmínky o osídlení popisují kostel sv. Petra na Poříčí z 12. století a osadu Těšnov z roku 1437.
  • Do širšího povědomí však Karlín vstoupil až v letech 1731–1737, kdy byla na břehu Vltavy postavena Invalidovna.
  • V roce 1773 založil v Karlíně Johann Nepomuk Schönfeld tiskárnu a vydával Pražské poštovské noviny, první česky psané noviny. Mezi dnešní Sokolovskou a Vítkovem směrem k Poříčí vybudoval Schönfeld letohrádek Růžodol s hostincem a anglickým parkem s miniaturami zřícenin českých hradů, ovocný sad a později papírnu a kartounku.
  • Začátkem 19. století zde začaly vznikat továrny a nájemní domy a císař František I. založil Karlín jako předměstí Prahy. K té se připojilo až v lednu 1922.
  • Po povodni v roce 2002 zaplnily nevyužívané továrny kanceláře, ateliéry a restaurace. Přibyly moderní budovy a bytové domy zazářily svou bývalou krásou.
  • Od května do září si užijte grilování a venkovní aktivity na revitalizovaném Rohanském ostrově v Přístavu 18600 nebo na ostrově Štvanice, který s Holešovicemi i Karlínem spojuje nová lávka HolKa od Marka Blanka a Petra Teje.
  • K 200. výročí založení Karlína vzniklo pivo Křižík, které ochutnáte třeba v Přístavu 18600. Později v ulici Pernerova vznikl i minipivovar Pivo Karlín, kde si dáte tři druhy piva a k tomu dobré jídlo.
  • Historii Karlína popisuje poutavě Zuzana Svobodová ve své diplomové práci Karlín v proměnách času (dostupné z dspace.cuni.cz).

3. července 2023

  • Nejčtenější

Je to šílený, hodnotily firmy práci řemeslníků, kteří opravili střechu

2. května 2024

Po zimě se často ukážou mnohé „vady na kráse“ domu, střechy nevyjímaje. Někdy nezbývá nic jiného...

Do garsonky v centru Prahy si přála majitelka z Kazachstánu styl Provence

29. dubna 2024

Zdálo by se, že do pražského bytu ve sto let starém činžovním domě žádná Provence nepatří....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Samoživitelka se rozhodla pro až šokující proměnu bytu v paneláku

27. dubna 2024

Byty v panelových domech dokážou občas získat díky zajímavým návrhům až nečekanou podobu. Někdy na...

Architekti mladé rodině šetřili peníze. V domě využili vše původní, co mohli

30. dubna 2024

Nový příběh starého domu se začal psát v roce 2018. Stojí na rohu ulice v klidné lokalitě na okraji...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Z maringotky je chata na kolečkách, ke které lze zapřáhnout i koně

28. dubna 2024

Nedaleko jihočeského Husince, v blízkosti Šumavy, stojí stařičká maringotka, kterou si její nový...

Dům, kde je promyšlený každý detail, od kliky až po sprchový kout

3. května 2024

Dům na Dlouhém mostě, navržený architektem Zdeňkem Melicharem, ztělesňuje moderní pojetí...

Sousedka pronajímá část domu na oslavy a svatby. Bydlení je peklo

3. května 2024

Premium Sousedka si před rokem předělala kus svého domu a prostory začala veřejně pronajímat na oslavy,...

Je to šílený, hodnotily firmy práci řemeslníků, kteří opravili střechu

2. května 2024

Po zimě se často ukážou mnohé „vady na kráse“ domu, střechy nevyjímaje. Někdy nezbývá nic jiného...

V červenci podepsali a před Vánocemi bydleli. Mělo to ale jednu nevýhodu

2. května 2024

Matúš, Ivana a jejich dvě děti si na samém konci okrajové části rovinatých Košic postavili na...

Dara Rolins je po další plastice. Kritiku fanoušků nechápe, cítí se svěží

Zpěvačka Dara Rolins (51) se na čas stáhla z veřejného života. V tom období prodělala „estetický zákrok“ a na sociální...

Natáčení Přátel bylo otřesné, vzpomíná herečka Olivia Williamsová

Britská herečka Olivia Williamsová (53) si ve čtvrté sérii sitcomu Přátelé zahrála epizodní roli jedné z družiček na...

Byli vedle ní samí ztroskotanci, vzpomíná Basiková na muže Bartošové

Byly každá z jiného těsta, ale hlavně se pohybovaly na opačných pólech hudebního spektra. Iveta Bartošová byla...

Autofotka: Sen z plakátů v kotrmelcích. Mladíček v tunelu rozbil Ferrari F40

Symbol italské nenažranosti se již skoro čtyři dekády pokouší zabít své řidiče. Jízda s Ferrari F40 bez posilovače...

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková

Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak jsem se nevdala se...