Před třiceti lety byl z rasových důvodů zavražděn romský mladík Tibor Danihel: Připomeňme si, jak odporně tehdy média a justice zacházela s rasovým násilím.

Je to už třicet let, kdy se odehrála jedna z rasistických vražd, které zahýbaly celou společností. Na tomto případu se za pochodu učila média, na rozdíl od justice, která byla ve věci rasisticky motivovaných trestných činů v podstatě netečná, pokud rovnou pachatelům nenahrávala.

Cena života mladého Roma

V pátek 24. září 1993 zahnala v Písku početná skupina skinheadů čtyři mladé Romy do řeky Otavy a násilím jim bránila vylézt z vody. Jeden z Romů, osmnáctiletý Tibor Danihel, kvůli tomu utonul. Tato událost byla mnohokrát projednávána před soudem, několikrát se měnila právní kvalifikace činu i počet obžalovaných, než byl vynesen alespoň částečně adekvátní rozsudek. Nejtvrdší trest za rasistickou vraždu byl něco málo přes 8 let – na tolik si česká justice v 90. letech cenila život romského chlapce.

Nešťastná náhoda?

V jedné z prvních zpráv o smrti Tibora Danihela napsal deník Lidová demokracie pod titulem Smrt při pochodu skinů: „Atmosféra ve městě není dobrá a nerad bych se podrobněji vyjadřoval k případu, který šetří policie,‘ řekl včera zpravodaji LD starosta Písku Tom Zajíček… Zatím není jasno, zda tato skupina přijela do Písku záměrně nebo zda šlo o nešťastnou náhodu. U nás v Písku se k hnutí skinheads hlásí pouze několik jednotlivců.‘ Včera se setkali s několika romskými rodinami zástupci písecké radnice, aby pomohli zachování klidu, který přispěje k rychlému vyšetření případu.“ – (tš, LD 28. 9. 93, s. 6.)

Tragicky zahynul za nepříjemných okolností…

Zpravodajství o události zpočátku nepřekračovalo rámec běžného psaní o trestných činech v černé kronice. Psalo se o „skinheadech“ na jedné straně a „místních Romech“ na straně druhé. V tom duchu se neslo i zpravodajství o pohřbu zemřelého Roma. Zemědělské noviny o tom v článku „Pohřeb bez provokací“ napsaly:

„Cimbálová kapela nechyběla včera v Písku při cestě k poslednímu rozloučení s osmnáctiletým romským mladíkem Tiborem Danielem, který před týdnem tragicky zahynul za nepříjemných okolností… Podle slov starosty Písku Toma Zajíčka se rozhodně nejedná o projev nějaké vyhrocené rasové nenávisti. Potvrdil to i včerejší klidný a důstojný průběh pohřbu.“ (bm, ZN 2. 10. 1993, s. 3.)
Střet dvou znepřátelených skupin

Anna Šabatová, Jiří Homoláč a Kamila Karhanová, autoři studie „Obraz Romů v středoevropských masmédiích po roce 1989“, ve své analýze k tomuto případu mimo jiné napsali:
„Utváření mediálního obrazu píseckého případu se vyznačuje několika rysy typickými pro postoj českých médií k násilným trestným činům, jejichž oběťmi jsou Romové a pachateli příslušníci majority. Vzhledem k tomu, že Romové a skinheadi jsou nahlíženi jako dvě nepřátelské skupiny, které mají spolu neustále konflikty, zajišťuje pouhý souvýskyt těchto dvou kategorií zprávám o událostech, jako byla smrt Tibora Danihela, dostatečnou koherenci a činí je ,smysluplné´… Vydávání smrti chlapce za oběť srážky dvou znepřátelených stran zastíralo ovšem příčinnou souvislost mezi jednáním skinů a smrtí jejich oběti.”

„Zkuste si zabít Cikána“

Přístup společnosti, na prvém místě místních i vládních politiků a médií, napomohli změnit lidé, kteří se rasisticky motivovanou trestnou činností a pomocí jeho obětem zabývali, především aktivisté Jakub Polák a Markus Pape. V médiích je podpořilo i několik publicistů a komentátorů.

Například sociolog Ivan Gabal v MF Dnes pod titulkem „Zkuste si zabít Cikána“ následujícím komentářem:
„V Písku u soudu vám poradí: musí vás být víc, vyholte si hlavy a zakryjte obličej. Cikánů se nedotýkejte. Stačí je zahnat do hluboké vody. Ty, co vám budou bránit, stačí odblokovat. U soudu zastrašujte svědky, lžete, odvolávejte se na kolektivní odpovědnost, stavte se vlastencem. V nejhorším dostanete podmínku. Bude-li vás dost, za rok vyčistíte i střední město. Dva roky pozoruji, jak život tento scénář píše. Bylo jen otázkou, kdy jej někdo posvětí. … A co stát? Neuzavřené případy zápalných lahví v romském domě i fašistického řádění v Terezíně… skrytě rasistické a nejapně populistické výroky pražského primátora v předvolební kampani… překvalifikování rasistických útoků na přestupky… Česká politika prostě pocit etnické a kulturní sebestřednosti a uzavřenosti podporuje, čímž rasismu a netoleranci uvolňuje cestu.“ (MFD 6. 12. 1994, s. 12.)

Při cestě do jižních Čech v listopadu 1996 prezident Václav Havel na místě, kde Tibor Danihel utonul, symbolicky vhodil do řeky sedm bílých růží. “Jsem dost zneklidněn tím, že se po tak dlouhou dobu nepodařilo jednoznačně říci, co se vlastně stalo, kdo je vinen a potrestat ho. Vše nasvědčuje tomu, že se mladý Rom stal obětí rasismu,” řekl při té příležitosti prezident.

Matka: “Nezabili slepici, ale člověka”

Tato rasistická vražda dobře ukázala na tehdejší stav české justice, na neochotu přiznat, že trestné činy páchané na Romech a některých cizincích jsou rasistické. Devadesátá léta se nesla v duchu odlišného metru na trestné činy páchané etnickými Čechy a Romy. Pachatelé z řad etnických Čechů byli justicí zřetelně protěžováni, což svým způsobem trvá dodnes.

Na počátku tohoto případu bylo obžalováno šestnáct útočníků. Padl první rozsudek okresního soudu v Písku. Do médií se kauza vrátila po patnácti měsících, když Okresní soud v Písku projednával žalobu státního zástupce, podanou na šestnáct skinů pro trestný čin násilí proti skupině obyvatel a podpory hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod občanů (par. 260 trestního zákona). Tohoto paragrafu použil písecký státní zástupce údajně jako první v republice, avšak bezúspěšně. V prosinci roku 1994 byli odsouzeni dva skinheadi k podmíněným trestům za výtržnictví, ostatní byli zproštěni viny!

Všechny deníky zahrnuly do svého zpravodajství stručnou rekapitulaci toho, co se v září 1993 v Písku stalo. ČTK, Denní telegraf, Zemědělské noviny, Mladá fronta Dnes a Blesk i po přelíčení opakovaly starou verzi, že mladí Romové skočili do řeky a jeden z nich při tom utonul.

Z průběhu soudního líčení stojí za připomínku dvě okolnosti zaznamenané tiskem. Především argument obhajoby, že Tibor Danihel před svou smrtí čichal toluen, což prý mohlo ovlivnit jeho jednání. Druhou byla okolnost, že z jednací síně byla pro “stálé vyrušování” vyvedena matka Tibora Danihela, jak uváděla zpráva ČTK a většina deníků, které o průběhu přelíčení referovaly. Výjimkou byly Lidové noviny s formulací, že matka oběti nesouhlasně reagovala a zpráva uveřejněná v deníku Práce, uvádějící její autentický výrok po rozsudku: Nezabili slepici, ale člověka. Chci spravedlnost.

Epilog

Rozsudek krajského odvolacího soudu mohl změnit jen Nejvyšší soud, a to na podkladě stížnosti o porušení zákona, která příslušela tehdejší ministryni spravedlnosti Vlastě Parkanové. Podala ji na žádost Senátu, kde ji navrhl tehdejší senátor a dnes bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. Nejvyšší soud zrušil rozsudky krajského soudu a konstatoval, že pochybení se dopustila již policie, která na místě činu řádně nezjistila všechny svědky. K novému projednání pak došlo v říjnu 1998 a závěrečný verdikt vynesl Vrchní soud 30. června 1999.

Tedy až téměř šest let po spáchání tohoto trestného činu uznala česká justice - Vrchní soud - tři obviněné vinnými z rasisticky motivované vraždy a pokusu vraždy. Jaroslav Churáček dostal 8 let a 3 měsíce, Zdeněk Habich 7,5 roku a Martin Pomije 6,5 roku. Čtvrtý obžalovaný Milan Brat byl v roce 2000 osvobozen.

Předseda senátu během čtení rozsudku uvedl, že na Danihelově smrti se zřejmě podílelo více skinheadů. Odsouzení na to reagovali výkřiky: “židobolševická politika” a “český národe, děkujeme!”



Článek vyšel na serveru Romea.cz