Doba čtení:4 m, 31 s
Současné plány politiků na to, že Česko do budoucna vystačí pouze s jádrem a občasnými zdroji energie (OZE), mají vážnou trhlinu. Vyplnit ji zvládnou jen fosilní zdroje.
V současné době čeští vládní politici mluví o tom, že budoucí energetický mix České republiky bude složený z jádra a občasných zdrojů energie (OZE). Jenže to zcela opomíjí nutnost existence regulačních zdrojů. Tedy těch, které dokážou rychle vyrovnávat výkyvy v síti. Pavel Farkač z energetické společnosti Sev.en upozorňuje, že regulační zdroje pro Česko by měly mít kapacitu alespoň tří gigawatt. A také na to, že moderní jaderné reaktory sice zvládnou rychlé změny výkonu, ale není to pro ně dlouhodobě provozně dobré.
Jak se budou regulovat výkyvy v síti, když budeme mít Česko energetiku postavenou jen na OZE a jádru?
Na tuhle otázku politici nemají odpověď.
Knotek: Současný „Brusel“ je nepřítelem EU
Takže není pravda, že moderní reaktory umí rychle regulovat svůj výkon? S tím se přeci počítá.
Pozor, to pravda je. Ale neprospívá to jejich životnosti. A je to navíc velmi neekonomické, protože se v těchto případech jejich palivo „pálí“ neefektivně. Takže ano, moderní reaktory umí rychle regulovat svůj výkon, ale není vhodné, aby to dělaly často, protože ve výsledku to je drahé.
Takže současný koncept budoucí energetiky nemá ekonomickou možnost regulace výkonu?
Přebytek se bude primárně regulovat odpojováním fotovoltaiky, nebo větrných zdrojů. To je vyřešené. Co není vyřešené, je regulace v případě nedostatku. Protože aby se předešlo neekonomické regulaci prostřednictvím jádra, musíme mít dlouhodobé a zálohovatelné přebytky energie z OZE. Ty se musí akumulovat do bateriových úložišť, nebo se jejich prostřednictvím musí vyrobit vodík, který bude připravený pro použití v plynových či paroplynových elektrárnách. Alternativně pak lze stavět nové přečerpávací vodní elektrárny nebo v místech s odběrem tepla realizovat tzv. akumulaci do tepla prostřednictvím elektrokotlů.
Jenže pro všechna tahle řešení chybí čísla. Nevíme, kolik zdrojů by se muselo postavit, nevíme kolik úložišť, by muselo vzniknout, nebo kolik by se muselo postavit elektrolyzérů. Tím pádem samozřejmě nevíme ani to, kolik by to stálo. A jak dlouho by to trvalo. Jediné, co dnes dovozujeme, je, že skladování velkých objemů energie sice je technicky vyřešeno, ale všechna řešení jsou ohromně finančně a obvykle i prostorově náročná.
A chce to vláda vědět?
To je dobrá zpráva, vláda to vědět chce. Mělo by to být jedním z výstupů studie, kterou si vláda zadala u Centra pro otázky životního prostředí (projekt Seepia, zde). Diskutabilní ovšem je, s jak kvalitními vstupy kolegové z COŽP pracují.
Teleky: Energii z uhlí dovozem nelze nahradit
Jaký výkon podle Vás k bezpečné regulaci Česko potřebuje?
Na základě naší zběžné analytiky jsme odhadli výkonový požadavek v tzv. tvrdých zdrojích (tj. zdrojích, které produkují energii z roztočených hmot v soustavě turbíny a generátoru), které dokážou na povel regulovat svůj výkon na zhruba tři až čtyři gigawatty.
Než se dostaneme k mixu složenému jen z jádra a OZE, bude to nějakou dobu trvat. S ohledem na rychlost stavby jaderných zdrojů je pravděpodobné, že to může být nejdřív někdy po roce 2040. Uhelné elektrárny přitom můžou, kvůli ceně emisních povolenek, skončit už za tři čtyři roky. Je z nich přitom asi 40 procent české elektřiny.
S ohledem na technické vlastnosti příslušných zdrojů je kromě stávajících uhelných zdrojů jediným dnes dostupným náhradním řešením technologie plynových elektráren, ať již s technologií CCGT – jako je v Počeradech (zde) – nebo OCGT, které mají účinnost obdobnou, jako uhelné zdroje.
Tyhle elektrárny však zatím nikdo nestaví a ani se nezdá, že by se k tomu aktuálně někdo chystal. Jak dlouho trvá stavba plynového zdroje?
Přibližně tři roky. Pokud ovšem máte vyřízená všechna povolení.
A na kolik to přijde?
Jedna elektrárna v obdobné výkonové úrovni jako stávající paroplynové Počerady s výkonem 888 megawatt hrubým odhadem vyjde zhruba na miliardu eur. Takže na nějakých 24 miliard korun.
Kolik bychom takových plynových elektráren asi potřebovali?
Pokud se budeme držet příkladu Počerad, pak bychom v obdobné velikosti potřebovaly cca tři až čtyři nové zdroje
Mimochodem, nemůže se plynovým elektrárnám za pár let stát to samé, co těm uhelným? Že je zlikvidují emisní povolenky? Sice jich potřebují asi polovinu, ale musí si je kupovat také.
To se sice může stát, ale protože dnes z elektrizační soustavy nejde naráz odstranit uhelné a plynové elektrárny, aniž bychom ohrozili její regulovatelnost a provozní bezpečnost, tak jediné, k čemu v tomto případě povolenky povedou, bude zdražení elektřiny.
Producenti elektřiny jsou pod velkým tlakem, aby přestali používat uhlí co nejdřív, ať za ně náhrada je, nebo není. Když, kvůli emisním povolenkám, přestane být elektřina z uhlí rentabilní, povede to k uzavření současných uhelných lomů, nebo budou dodávat pro teplárny a individuální vytápění?
Tím si vůbec nejsem jistý. Protože jakmile přestanou odebírat uhlí elektrárny, přestane se objemově vyplácet jeho těžba.
Petr Paukner, který teď v září vstoupil do SUAS (Sokolovské uhelné) ale říká, že si dovede představit sezónní provoz uhelných lomů. Samozřejmě tedy se státní finanční podporou. To by řešení pro teplárny nebylo?
Bylo. Pokud si stát spočítá, že je to pro něj výhodnější, než podpora plynofikace a nasmlouvání dalších dlouhodobých kontraktů na jeho dodávky, příp. zda se v teplárenství opravdu prosadí technologie malých modulárních reaktorů. Ale jak můžou výsledky takových výpočtů dopadnout, to dnes nemám tušení.