Článek
Je potřebné aspoň maličko připomenout, že vracení lahví je součástí našeho života, i když plastů je kolem nás hodně, dokonce i pivo se prodává v PET lahvích. Než se dostaneme ke kulatému otvoru, kam skleněné obaly vsuneme, čeká nás - kromě spotřebování obsahu - několik akcí. Vydržet řeči blízkých osob. Shromáždit všechny kusy. Nacpat je do tašek, batohů, přepravek… Mít čas. A převézt na správný plac. O dění na něm už leccos víme.
V místě vracení lahví lze zažít ještě následující situace. Člověk obaly doma konečně poshání, přenese do auta a dorazí do supermarketu, kde na něj čeká cedule „mimo provoz“, lepší je varianta „omlouváme se“, ale fakticky nic neřeší. Je třeba se s novou konstelací vypořádat, nejlépe bez vnitřního napětí a negativních dopadů. Možná i vám se stalo, že zmíněný oznam chyběl, a přesto odebírací zařízení nefungovalo. Kde se nachází zvonek a lze přivolat obsluhu, je nakročeno k vítězství. Avšak nepropadejme nadšení. Sám mohu nabídnout zkušenost, jak jsem vracel šest lahví a odběr se neměl k plnění svého poslání. Zazvonil jsem a ukázněně čekal. Minuty běžely. Již zakrátko nás bylo ve frontě více, postupně se počet uchazečů vyrovnal počtu mých lahví. Kdybych nepřijel na kole, asi bych vyčkávání vzdal, ale táhněte je i s nákupem zase zpět! Varianta s autem by byla snazší.
Dobrou zprávou se stalo, že po prodejně řetězce již vícekrát zaznělo - „prosíme pracovníka do výkupu lahví“. Aspoň něco funguje. Lidé přesto začínali hlasitěji reptat. Dva čekání vzdali, ovšem brzy je nahradili další, kteří však „nevěděli“. Po dlouhých 15ti minutách jsme se dočkali. Přišla slečna v bokovkách, kousky kůže jí přetékaly přes okraje látky, a jak prošla okolo, zavanul všem do chřípí zápach z cigaret. Patrně dlela na přestávce, na jejímž programu hlavním bodem bylo kouření. S prodejem potravin mi ony známé charakteristické „vůně“ nejdou dohromady, ale co se dá dělat. Vzápětí zmizela za dveřmi a za pár vteřin se automat rozjel. Kladným dodatkem je, že si tentokrát hladce převzal všech mých šest kusů a že jsem mohl byť se zpožděním jít nakupovat podle plánu.
Můžeme si ještě povšimnout, že na jedné straně lidé pospíchají a ve frontě jsou napjatí a nervózní a sledují, kolik kdo má lahví před nimi a jak dlouho budou nuceni čekat. Jako ostříži sledují, aby je někdo nepředběhl. Možná mají hlad. Třeba po nákupu spěchají na další místo a jsou limitováni časem. Nevím. Po skleněném vyprázdnění zamíří na prodejní plochu, kde někdy dlouho vzpomínají a hledají, pro co vlastně přijeli. Čas se natahuje, když někomu volají, aby se utvrdili ve výběru. Lze zaslechnout i nehezká slova jako doklad vnitřního tlaku. Jindy potkají někoho ze známých. Jé, už se dlouho neviděli. Najednou není kam spěchat, nervozita se rozplynula jako pára nad hrncem a oboustranně proudí přehršel informací, někdy i o potížích s vracením lahví. A padne zaručená rada, kde by se jaké daly úspěšně uplatnit. Nemusíme sice být bezdomovci, kteří nad jejím nálezem prožívají radost, ale přece jen jde o celé tři koruny. Občas i o více. Kdo vám kdy něco dá? Spíše vezme, ne?
Někdy může dojít k rekordním zápisům. Jestlipak je supermarkety evidují? Před pár měsíci přede mnou vracel skleněné obaly postarší pán a dostal se na úctyhodnou částku v podobě 660 Kč. Pravda, měl v ní započteny i přepravky. Já sám jsem se dostal na 13 kusů. Řeknete si, že jsem se moc neukázal. Můžete mít pravdu. Na druhé straně nízký počet může svědčit o faktu, že lahve zbytečně nehromadím a snažím se jich průběžně zbavovat. Vždy jde o úhel pohledu a každý jedinec si hledá a najde ten svůj, někdy přijme jiný, pokud s ním souhlasí a třeba se mu i líbí. Ač se dá na místě vracení lahví ledacos vidět a zažít, asi ho nemáme a ani nebudeme mít jako oblíbenou a vyhledávanou chvíli. Leda snad kdybychom k vraceným obalům přišli skoro bezpracně a hlavně bezplatně a automat nám přinesl neplánovaný - avšak příjemný - zisk.
