Článek
Mé vědomí nedovede víc zpracovat. Když se z okna zadívám na prolétajícího kosa, přestávám vidět, jak se rašící zelené lístky jilmu před domem pohupují v raním vánku. A když obrátím svoji pozornost k větvičkám stromu, nedovedu už rozpoznat, který pták to právě kolem prolétá. O tom, že mi v hrudi tluče srdce, vím, jen když se na to soustředím. Je to prazvláštní slepota, která pramení z jediné diagnózy – jsem člověk.
Touto slepotou jsme postiženi všichni. Nikdo z nás nevidí vše. Nikdo z nás v jeden moment nevnímá víc než jen prťavou výseč reality. A navíc po většinu času každý jinou. A když už se náhodou díváme na tu stejnou výseč reality, každý ji vnímáme jinak. Všichni totiž máme jedinečnou sbírku zkušeností, vzpomínek a přesvědčení, jimiž si to, co vidíme, interpretujeme.
Žijeme na jedné planetě, ale prožíváno je na ní osm miliard různých světů. Co člověk, to jeden. Naše lidská smyslová zkušenost je natolik sugestivní a přesvědčivá, že jsme v ní zcela pohlceni. Každý žijeme svůj vlastní velkofilm, v němž jsme hlavním hrdinou. Nevidíme však, že pro naše blízké v tom jejich velkofilmu hrajeme už jen roli vedlejší, pro sousedy jsme pouhý komparz a pro zbytek z těch osmi miliardy lidí na Zemi ani neexistujeme. Stejně jako oni neexistují pro nás. Jsou jen číslem kdesi za kopci a řekami, horami a oceány.
Rád a docela často pročítám osobní zápisky Marka Aurelia, jednoho z největších dobrých panovníků, kteří kdy kráčeli po povrchu Země. Byl římským císařem, manželem, otcem dvanácti dětí (s tou stejnou ženou), byl politikem a stoickým filosofem, vládcem pro téměř čtvrtinu lidstva té doby. Nepořádal žádné okázalé večírky, neopíjel se bohatstvím, všude kráčel bez osobní stráže. Nikdy nesepsal své učení. Dochovány byly pouze jeho osobní zápisky, v nichž promlouval sám k sobě. Proto byl sborník jeho rukopisů nazván Hovory k sobě.
Pokud bych měl najít jedno slovo, které bude společným jmenovatelem pro hlubokou a obsáhlou moudrost Marka Aurelia, bude to NADHLED.
Nadhled je schopnost vystoupit z velkofilmu svého života a na vše se podívat z veliké dálky a veliké výšky, nebo dokonce z pohledu nekonečnosti času a prostoru. Znamená to dát širší kontext všemu, do čeho jsme ve všedním čase ponořeni a čím jsme pohlceni, a vystoupit ze zajetých vzorců myšlení.
Jak takový nadhled získat a odpoutat se od strastí? Metod je hned několik.
První z nich vyhází z poznatků zesnulého psychologa Albera Ellise a úvah kanadského psychologa Jordana Petersona. Přiznat si, že veškeré moje vnímání je pouze interpretace vnější objektivní reality. Že vše, co si myslím a o čem jsem přesvědčen, je subjektivní, a že každý člověk žije ve své vlastní bublince pravdy. Pravda je často jen otázkou zkušeností a pohledu na věc. Pokud bychom měli možnost přehrát si celý příběh zločince, se všemi prvky a prožitky z jeho života, dovedli bychom docela jednoduše porozumět tomu, proč udělal to, co udělal. To však neznamená, že to schvalujeme.
Druhou metodou pro získání nadhledu je stoický „zoom out“, který vychází ze zápisků a dopisů, které lidstvu zanechali Seneca, Epiktétos a již zmiňovaný Marcus Aurelius. Podívejte se na svět z ptačí perspektivy. Rozhlédněte se kolem sebe a uvědomte si, že ostatní lidé žijí stejně komplexní životy jako vy. Nikdo není středobodem. Pak udělejte „zoom out“ a podívejte se na svět z oběžné dráhy Země. Najednou všechny příběhy splynou a vy uvidíte jen významné přírodní celky, jejichž jsme součástí. Udělejte „zoom out“ a podívejte se na Zemi z našeho Měsíce. Najednou si uvědomíte, jak malí a nicotní ve skutečnosti jsme. Žijeme v tenké bublince atmosféry jedné pestrobarevné planety. Jsme gravitací přilepeni ke skleněnce tažené mocnými silami prázdnem vesmíru.
Třetí metodu pro získání nadhledu zmiňuje slepý spisovatel a podnikatel Jim Stovall, který přiznal, že každý týden věnuje určitý prostor tomu, aby studoval myšlenky lidí, se kterými nesouhlasí, a dále určitý čas tomu, aby si něco přečetl o něčem, co doposud ani nevěděl, že existuje. To mu pomáhá vyvarovat se přesvědčení, že toho už ví hodně a ví věci nejlépe.
Získat nadhled je téměř univerzální řešení na jakoukoliv výzvu, ve které se ocitneme. Jak řekl Albert Einstein: „Problém nikdy nemůžeme vyřešit na úrovni, na které vznikl.“ Jinými slovy: Potřebujeme se naučit podívat na situaci z nadhledu.
Sebe koučovací úkoly & otázky:
Napište na papír největší výzvu, které v současnosti čelíte. Nyní si uvědomte, že hlavní důvod, proč je to pro vás tak velká výzva, je váš úhel pohledu a omezený rozsah zkušeností. Poté sepište, jak tuto výzvu vnímáte a jaké pocity ve vás vyvolává. Pak si položte následující otázky:
Pomáhají mi tyto pocity, abych výzvu dobře zvládnul?
Co bych poradil druhému člověku, který stojí před stejnou výzvou?
Jak bych se měl na onu výzvu podívat, aby se mé pocity kolem výzvy změnily?
Jakou jednu hlavní věc se potřebuji naučit, abych výzvu zdolal?
Na závěr přidám svoji osobní metodu, jak získat nadhled. Připomenu si, že: „Před 100 lety jsem tu nebyl. Za 100 let tu nebudu. Nic z toho, čemu čelím, není tak velké, jak se zdá. Nic z toho není nekonečné. Dnešek prožiju dobře.“
K zamyšlení nad svým životem by vám mohl posloužit zde na Seznam Médium ještě tento článek: Nejtěžší je přiznat si, že mnohdy jenom kňučíme.
Přeji vám bohatství ve všech aspektech života, s úctou Petr Štěpánek | Producent & Vydavatel MyslenimKBohatstvi.film | Více článků autora naleznete zde.
Zdroje:
Kniha Hovory k sobě | Marcus Aurelius; Kniha Racionálně emoční behaviorální terapie | Albert Ellis; Sloupek Páteční káva s Jimem Stovallem | Jim Stovall; Kniha Výbor z listů Luciliovi | Lucius Annaeus Seneca; Kniha Rukověti | Epiktétos
