Výsledek předčasných parlamentních voleb na Slovensku, které se odehrají již tuto sobotu, je podle expertů zcela nepředvídatelný. „Za dvacet let, co komentuji slovenskou politiku, si nepamatuji situaci, která by byla tolik zamotaná a nečitelná jako ta letošní,“ říká politolog z Vysoké školy mezinárodního podnikání ISM v Prešově Tomáš Koziak. Redakce e15 se přesto pokusila vybrat pět scénářů, jak může klíčové hlasování u našich východních sousedů dopadnout.
Do slovenské Národní rady by na základě posledních průzkumů postoupilo osm stran a jedna koalice. Potíž je ale v tom, že velká část z nich se pohybuje blízko hranice, jejíž dosažení je nutné pro vstup do parlamentu (u stran je to minimálně pět procent, u koalice sedm procent – pozn. red.). Kdo nakonec červenou čáru překročí a kdo zůstane pod ní, hraje tentokrát mimořádně důležitou roli, protože to zásadně ovlivní možnosti vítězných stran k sestavení vládní koalice.
Dalším problémem je skutečnost, že strany, které patří k favoritům voleb, jsou ideologicky velmi odlišné. Neshodnou se na zásadních tématech a mnohdy je rozděluje i osobní nevraživost mezi jejich lídry, což hodně ztenčuje seznam potenciálních partnerů. „Ficův Smer-SD, OĽaNO Igora Matoviče a krajně pravicová Republika mají téměř nulový koaliční potenciál. Nikdo s nimi nechce spolupracovat. Dohromady však mohou získat kolem 35 procent hlasů, což jejich konkurenti nemohou ignorovat,“ vypočítává Koziak.
Ať už tedy volby vyhraje kdokoli, k vytvoření vlády bude podle politologa pravděpodobně muset sáhnout k výrazným ústupkům a kompromisům. Mnohé sliby z předvolebních kampaní zůstanou nenaplněny a není vůbec jisté, zda vítězná strana získá křeslo premiéra.
Triumfální návrat Roberta Fica
Kontroverzní předseda strany Smer-SD Robert Fico se v roce 2018 zdál politicky odepsaný. Série krizí z posledních let (pandemie covidu, vypuknutí války na Ukrajině, vysoká inflace) a extrémně nepopulární vláda vedená Igorem Matovičem ze strany OĽaNO mu však pomohly povstat z popela. Smer už několik měsíců dominuje předvolebním průzkumům, které mu přisuzují kolem dvaceti procent hlasů. Teprve v posledním volebním modelu, jejž si objednal list Sme, klesla Ficova strana na druhé místo, těsně za Progresivní Slovensko europoslance Michala Šimečky.
Fico by teoreticky mohl vytvořit koalici s třetím Hlasem, který vede bývalý člen Smeru Peter Pellegrini a krajně pravicovou SNS Andreje Danka. Tyto strany k sobě mají ideologicky poměrně blízko, a pokud by dosáhly na maximální zisky hlasů, jaké jim přisuzují průzkumy, mohly by i sestavit parlamentní většinu. Spolupráce má ale spousty otazníků. Pomineme-li zmiňovanou nejistotu, zda se SNS vůbec dostane do Národní rady, je to především negativní vztah mezi Ficem a Pellegrinim.
Šéf Hlasu v minulosti opakovaně prohlásil, že s Ficem v jedné vládě sedět nebude. Pellegrini se také netají velkým zájmem o premiérský post a těžko si představit, zda by se jeden z těchto dvou rivalů smířil pouze s rolí ministra. „Čím však bude výsledek Hlasu ve volbách slabší, tím spíše nakonec půjde do koalice se Smerem,“ varuje však politolog a prezident slovenského Institutu pro veřejné otázky Grigorij Mesežnikov.
Ficovi se ještě rýsuje druhá možnost – sestavit národovecký kabinet se stranami SNS a Republika. Tento „hororový scénář“, jak jej nazval komentátor deníku Sme Peter Tkačenko, protože by přivedl do vlády pravicové extremisty a ještě více přiblížil Slovensko Orbánovu Maďarsku, se ale v tuto chvíli z hlediska čísel nejeví příliš reálný.
Antificovská koalice podivných spojenců
„Určitě ale není pravdou, že nepůjde sestavit vládu bez Roberta Fica,“ míní Koziak. Cesta k tomuto cíli však podle něj bude kvůli rozdílným programům Ficových oponentů složitá. Jediná strana, u které se předpokládá, že by mohla přeskočit Smer na prvním místě, je Progresivní Slovensko (PS) Michala Šimečky. PS by nicméně musela k dosažení parlamentní většiny vytvořit koalici nejméně pěti stran, nejpravděpodobněji s Hlasem, Svobodou a Solidaritou (SaS) Richarda Sulíka, s křesťanskými demokraty (KDH) a s hnutím Sme rodina, přičemž nikdo z nich pro Šimečku nepředstavuje přirozeného spojence.
Výrazně liberální a proevropská Šimečkova strana, která například bojuje za práva sexuálních menšin, by musela najít společnou řeč s konzervativci typu předsedy KDH Milana Majerského, podle něhož představuje hnutí LGBT stejně závažnou pohromu pro slovenskou společnost jako třeba korupce. „Pokud se bude PS podílet na nové vládě, výrazně to prověří jeho ideologické mantinely v řadě témat,“ píše šéfredaktor slovenského Forbesu Juraj Porubský.
Šimečka nevyloučil spolupráci ani s uskupením, které vede bývalý premiér Matovič. Ten je nicméně kvůli svým excesům z minulosti pro většinu stran toxickým partnerem a taktéž se pohybuje na hraně volitelnosti.
Reálná je rovněž opačná varianta, kdy se místo Ficových oponentů uměle pospojují ti, pro které jsou nepřijatelné Šimečkovy liberální hodnoty, tedy Smer, Hlas, KDH a Sme rodina. Opakovala by se tak situace z roku 2016, kdy vznikla nesourodá koalice Smeru s protimaďarskou SNS, konzervativní SKS a se slovensko-maďarskou stranou Most-Híd.
Volební pat
Povolební scénář, jejž rozhodně nelze vyloučit, je i situace, kdy kabinet nebude schopna sestavit žádná strana. Následovat tak může vznik úřednické vlády a další předčasné volby. Možná nás ale čeká i velké překvapení a vítězem se stane někdo docela jiný. „Lidé mají tendenci podívat se na čísla, a když vidí velký rozdíl jako třeba nyní, mají pocit, že je už rozhodnuto. To podle mě vůbec není pravda, protože víme, že velká část voličů je velmi tekutá,“ uvedl v rozhovoru s e15 ekonom a bývalý slovenský politik Miroslav Beblavý.
Faktem je, že řada lidí se obvykle rozhoduje až na poslední chvíli. Výzkumné agentury zároveň předpokládají, že letošní volební účast bude nejvyšší za posledních dvacet let. K urnám by na Slovensku mohlo zamířit skoro 67 procent oprávněných voličů.
