Co s rodným domem Adolfa Hitlera v Braunau? Zbourat, říká novinář. Dá se najít smysluplné využití, oponuje germanista
V rakouském Braunau začíná přestavba rodného domu Adolfa Hitlera na centrum pro školení policistů. Je správné objekt takto využívat, nebo by měl být srovnán se zemí? „Měl by se zbourat. Je s ním desítky let tolik problémů, že nevěřím, že rekonstrukce povede k očekávanému efektu,“ říká Robert Schuster z Lidových novin. Iniciátor brněnských Poutí smíření Jaroslav Ostrčilík by budovu neboural. „Dá se najít její smysluplné využití, které respektuje historické okolnosti,“ míní.
Zabydlet budovu rakouskými policisty za její smysluplné využití Ostrčilík ale nepovažuje.
Čtěte také
„Rozhodně nechci dělat nějaké paralely mezi současnou rakouskou policií, která je demokratická, a nacistickým režimem. Koneckonců i Hitlerův byt v Mnichově využívá bavorská policie. Přesto si myslím, že optika celé věci je trochu iritující. Musí přece být i nějaký jiný účel, ke kterému lze budovu využít,“ soudí bývalý předseda Fóra pro česko-rakouský dialog.
Připomíná, že budova měla už v minulosti celou řadu využití. „Úplně první iniciativa proběhla už v listopadu 1945, kdy tam místní starosta otevřel výstavu o hrůzách nacismu. Pak to po dlouhou dobu byla knihovna, krátce banka, pak škola a podobně,“ připomíná s tím, že dlouho se třeba diskutovalo o vzpomínkovém domě připomínajícím oběti Hitlerova režimu.
Čtěte také
Schuster je přesto přesvědčen, že by se rodný dům Adolfa Hitlera měl strhnout, aby nepřitahoval pozornost ultrapravicových sympatizantů.
„Občas se tam objeví na okenicích nebo na oknech květiny s páskou a nápisem RIP Adolf. Trvá sice jen desítky vteřin, než to někdo odstraní, nicméně je to už teď poutní místo a v situaci, kdy by byla budova využívána policií, nedej bože, aby se tam něco takového objevovalo.“
„Nebo kdyby třeba nějakého vtipálka z policie napadlo natočit tam nějaké video, kde třeba hajluje, a pak se to dá na sociální sítě. To by bylo úplné fiasko. Stává se to občas, takže z toho důvodu by bylo lepší budovu zbourat,“ argumentuje.
Cesta dialogu
Naznačuje paralelu s hrobem Hitlerova druhého zástupce Rudolfa Hesse, který se stal poutním místem neonacistů.
„Ostatky Hesse byly uloženy do hrobu rodičů v městečku Wunsiedel, 30 km za Chebem. A pravidelně každý rok 17. srpna, kdy bylo výročí úmrtí Hesse, se tam scházeli neonacisté. Nešlo tomu zamezit. Byly kvůli tomu velké policejní manévry a ukončilo to až teprve rozhodnutí místní církve hrob zrušit,“ naznačuje.
Čtěte také
Ostrčilík připouští, že v této souvislosti je odstranění historických staveb jako fyzických dokladů efektivní řešení, přesto to nepovažuje za správnou cestu.
„Pokud historické stavby odstraníme, sebereme těm lidem nějaké místo, kde se můžou potkávat nebo nějak slavit svoje názory. Ale jejich postoje jako takové tím neumenšíme.“
„Zajímavější, i když trochu trnitější, by byla cesta nějakého dialogu. Pojďme se třeba bavit o tom, proč se tam ti lidé srocují. Můžou tam vznikat občanské protesty a nějaké aktivity, které jim budou znemožňovat nebo ztěžovat se k té budově dostat apod. Vzniká z toho nějaké zajímavé napětí, které je vlastně formou diskuse,“ nastiňuje.
Poslechněte si celou debatu ze záznamu. Moderuje Karolína Koubová.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
