Co s rodným domem Adolfa Hitlera v Braunau? Zbourat, říká novinář. Zachovat, oponuje germanista
V rakouském Braunau začíná kontroverzní přestavba rodného domu Adolfa Hitlera na centrum pro školení policistů. Pomůže to k vyrovnání se Rakušanů s podílem na holocaustu? Nebo by žlutý dům, který trvale přitahuje pozornost neonacistů, měl být raději srovnaný se zemí? A jak přistupovat k objektům spojeným s nacismem a komunismem?
Diskutují iniciátor brněnských Poutí smíření, bývalý předseda Fóra pro česko-rakouský dialog Jaroslav Ostrčilík a odborník na Rakousko, novinář Lidových novin Robert Schuster.
Poslechněte si celé Pro a proti Karolíny Koubové. Diskutují iniciátor brněnských Poutí smíření, bývalý předseda Fóra pro česko-rakouský dialog Jaroslav Ostrčilík a odborník na Rakousko, novinář Lidových novin Robert Schuster
Schuster by budovu nejraději viděl zbouranou. Slouží podle něj jako shromaždiště neonacistů a je s ní mnoho dalších problémů. „Já bych řekl, že by se měl zbourat, protože s touto nemovitostí je spojeno už desítky let tolik problémů, tolik starostí, že nevěřím, že ta rekonstrukce, která má 20 milionů eur, pokud se nepletu, že povede k tomu očekávanému. Účelu nebo nebo u efektu. Takže ono koneckonců už v roce 2016 tehdejší ministr vnitra Wolfgang Sobotka, který dneska předsedou Evropského parlamentu, říkal, že nejčistším řešením by bylo to zbourat,“ myslí si Schuster.
Oponuje mu Ostrčilík, který by raději volil méně permanentní řešení, a našel by budově smysluplné využití, které by odkazovalo na historii. „Já souhlasím s tím, že ta budova po dekády dělá problémy v tom smyslu, že bylo i víc takových momentů, kdy se rozhodovalo o zbourání nebo spíš o novém využití té budovy. Ale přesto si myslím, že bychom to neměli, nebo by to Rakušané neměli vzdávat, že se dá najít smysluplné využití té budovy, které by respektovalo její historické okolnosti,“ argumentuje Ostrčilík.
Začala rekonstrukce Hitlerova rodného domu. Jeho plánované využití je podle kritiků ‚facka obětem‘
Číst článek
Rakouská vláda plánuje, aby tam policie měla školení o lidských právech. „Určitě je to smysluplné využití ohledu, že ta budova jaksi nebude nebo zůstane veřejně nepřístupná, což je samozřejmě důležité vzhledem k tomu, že vám tam jinam jinak budou. Chodit různí lidé. Na druhou stranu nechci nějakým způsobem a policií stavět do nějakého a špatného světla nebo rozhodně současná rakouská policie stejně jako rakouské zřízení demokratické. A v žádném případě tady nechci dělat nějaké úplně přímé paralely, jak si s tím nacistickým režimem,“ myslí si Ostrčilík.
V listopadu 1945 se z domu stal prostor výstavy o hrůzách nacismu. Pak to po dlouhou dobu byla knihovna, krátce dokonce banka, pak škola. Naposledy to byla chráněná dílna pro hendikepované. „Zbourat by se měla i proto, že se tam občas objeví třeba květiny s páskou RIP Adolf. Trvá sice vždy pouze deset vteřin, než to někdo, kdo bydlí vedle nebo co to sleduje, odstraní. Nicméně prostě je to skutečně už poutní místo a v situaci, kdy by budova byla využívána policií, nedej bože, aby se tam ještě něco takového objevovalo,“ říká Schuster.
Paralela s Hessem
Stalin porazil Hitlera díky modlitbám, tvrdí pravoslavná církev. Kult diktátora se opět rozmáhá
Číst článek
„Navíc je to i trošku taková paralela s tím, když se svého času řešilo, co bude s hrobem Rudolfa Hesse, což byl vlastně druhý muž třetí říše, v podstatě Hitlerův nástupce. Když tenkrát spáchal sebevraždu v roce 1986, kde byl posledním vězněm, tak bylo to vězení potom zbouráno. Jeho hrob ale ne. On si přál, aby byl i ostatky uloženy do hrobu rodičů ve Wunsiedelu, což je městečko 30 kilometrů za Chebem, takže blízko pohraničí. A ten hrob se stal pravidelně každý rok 17. srpna tuším, kdy bylo výročí úmrtí Rudolfa Hesse, poutním místem neonacistů, kteří se tam scházely,“ doplnil Schuster.
„Rozhodně je to cesta efektivní, to je pravda, protože takovéhle věci se prostě dějí a budou dít. Na druhou stranu pokud takovou památku, tedy fyzickou památku, pokud ji odstraníme, sebereme sice lidem místo, kde se můžou potkávat nebo to jaksi slavit, ale ty názory jako takové, jejich postoje a lidi jako takové tím nějakým způsobem neumenšíme a nezmizí,“ hájí Ostrčilík její zachování.
Poslechněte si celou debatu ze záznamu výše.
