Vladimír Hanousek se v OOV věnuje popularizaci vzdělávání

Mgr. Vladimír Hanousek, LL.M.

(3. 10. 2023) – Kolem oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů bylo v uplynulých měsících rušno. Po odvolání vedoucího oddělení podali nakonec výpověď téměř všichni jeho pracovníci. Nový vedoucí oddělení občanského vzdělávání David Zámek na otázku ohledně budování zcela nového pracovního týmu pro náš web řekl: „My jsme je už nahradili! Vyhlásili jsme otevřená výběrová řízení, kam se nám přihlásilo několik desítek odborníků, a z těch jsme vybrali sedm. Až mi bylo líto, kolik kvalitních zájemců jsme museli nakonec odmítnout. Za mě musím říci, že tým, který se podařil vytvořit v rekordním čase, je skvělý.“ Jednou ze sedmi nových posil oddělení občanského vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů je také Mgr. Vladimír Hanousek, LL.M..

Pane magistře, přihlásil jste se do výběrového řízení na pozici v oddělení vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů a byl přijat. Co si myslíte, že ve vašem případě o přijetí rozhodlo?

To je spíše otázka pro členy výběrové komise (smích). Nejsem vystudovaný historik jako mnoho významných kolegyň a kolegů pracujících v Ústavu pro studium totalitních režimů, ale myslím si, že rozhodl můj skutečný zájem o práci, že je to komunikativnost a ochota se učit novým věcem a v neposlední řadě také osobní životní zkušenosti, které jsem získal na akademickém poli. Já osobně vnímám tuto možnost jako obrovskou výzvu a příležitost být součástí týmu, který se bude podílet na vzdělávání v oblasti historie.

Několik let sám vyučujete. Myslíte si, že u současné české populace jsou znalosti moderních dějin na dobré úrovni?

Domnívám se, že znalost moderních českých dějin není v současné populaci na té nejlepší možné úrovni. Příčin, proč tomu tak je, může být několik. Začíná to samotnou výukou historie na základních a středních školách, čímž mám na mysli hlavně individuální přístup samotných pedagogů vyučujících dějepis a základy společenských věd. Dalším důležitým aspektem, který má vliv na vnímání historických událostí, je nedostatečný zájem veřejnosti a studentů o naši historii. Takto bych mohl dál pokračovat…

Čím tedy nejlépe zaujmout a přitáhnout pozornost učitelů, respektive žáků a studentů k historii, konkrétně k moderním dějinám?

Z vlastní praxe vím, že studenti a žáci si pamatují mnohem více informací a dat, pokud jsou sami aktivně vtaženi do procesu samotného vzdělávání. Znamená to, že v rámci výuky mohou žáci a studenti navštívit konkrétní místa, budovy či se setkat s konkrétními lidmi, kteří jsou úzce spjati s moderní českou historií. Vzájemná interakce stran zcela určitě zanechá v mysli žáka či studenta mnohem více, než klasické „biflování“ letopočtů a jmen z dějepisných učebnic. Zcela určitě bude ale stále hrát významnou roli kniha v podobě učebnice nebo encyklopedie. Může ovšem být ale koncipována jednoduchou a přehlednou formou.

„Od svého útlého věku se věnuji létání, tahle záliba mi umožnila osobně se setkat s válečnými veterány,“ říká Vladimír Hanousek

Na druhou stranu výuka dějepisu na školách je předmětem, který se vyučuje jednou dvakrát za týden a 45 vyučovacích minut je na nějaké velké experimenty příliš krátká doba …

Ano, to je, bohužel, smutná pravda, ale vzdělávání by se nemělo omezovat pouze na školní prostředí, svou roli musí sehrávat i rodina, zájmové kroužky, spolky apod. Dnešní moderní doba pak nabízí mnoho možností, jak si svůj obzor vědění – včetně toho historického – rozšířit.

Konkrétně?

Velkého pomocníka v tomto směru vidím ve virtuální technologii. Ta může pomoci při rekonstrukci dobových událostí. Vhodné počítačové programy ve spojení s nejmodernější technikou dokážou vytvořit historický 4D obraz konkrétní události a doslova vtáhnout účastníka do děje. Dobře to takto funguje například v planetáriu v Jindřichově Hradci, kde díky virtuální realitě mohou návštěvníci pozorovat stvoření světa (planet) a prohlédnout si povrch planet sluneční soustavy. Proč by na stejné platformě nemohla fungovat i popularizace historie?

Co by v tomto směru občanského vzdělávání mohla a měla nabídnout instituce typu Ústavu pro studium totalitních režimů?

V prvé řadě je zapotřebí si uvědomit okolnosti, za kterých Ústav pro studium totalitních režimů vznikl, jaká je jeho role ve společnosti a v jakých zákonných mantinelech se může tato činnost vykonávat. Myslím si, že mezi formy a metody, které Ústav pro studium totalitních režimů nabízí nejenom pedagogům a studentům, ale i široké veřejnosti, jsou zcela určitě odborné kurzy, pořádání školení a panelových diskusí, vydávání sofistikovaných publikací (učebnic) historiků a odborníků, kteří v ÚSTR pracují.

Oddělení vzdělávání aktuálně tvoří sedm pracovníků. Jakou pozici v něm budete plnit vy a co přesně se od vás v jeho rámci očekává?

Na základě výběrového řízení jsem byl přijat na pracovní pozici redaktor/novinář. Zcela určitě se budu zaobírat nejenom didaktickou činností, ale i popularizací vzdělávání. Osobně bych svou náplň činnosti viděl v aktivní spolupráci s externími spolupracovníky Ústavu pro studium totalitních režimů, především z řad učitelů. Jedna z pracovních činností, která mě určitě nemine, bude příprava nejrůznějších vzdělávacích kurzů a seminářů pro učitele, ale i veřejnost. V neposlední řadě se budu zcela určitě podílet na vytváření výstupů za oddělení občanského vzdělávání.

Krátce po nástupu do Ústavu pro studium totalitních režimů jste se už spolupodílel na tradiční Letní škole pro učitele. Jak ji hodnotíte?

Akce byla pořádána pro učitele dějepisu a společenských věd. První den se konala v nádherných prostorách Vojenského historického ústavu – Armádní muzeum Žižkov a druhý den pokračovala v Lošanech, kde je Památník tří odbojů. Účastníci si mohli prohlédnout zajímavé expozice, proběhly panelové diskuse. Připravovaná akce se, podle mého názoru, povedla a rozhodně splnila svůj účel. Proto již nyní přemýšlím o náplni další letní školy, včetně konkrétního místa, kde se podobná akce v příštím roce uskuteční. Pro mě osobně to znamená, oslovit případné zájemce, včetně účinkujících, přednášejících a zajistit vhodné prostory a zajímavý program pro účastníky.

A na kterou oblast z historie 20. století se vy osobně nejvíc zaměřujete?

Od svého útlého věku se věnuji létání, tahle záliba mi umožnila osobně se setkat s válečnými veterány, skvělými lidmi, jakými byli piloti RAF František Fajtl, František Peřina, Emil Boček a další. Jejich lidské osudy, zejména po roce 1948, mě ovlivnily a donutily k tomu, abych se více zajímal o nedávnou historii, na kterou určitě nemůžeme být pyšní. Je to jedna z věcí, které bych se rád osobně věnoval.

Děkujeme za rozhovor.