Bonusweb slaví 25 let. Jak vzpomínají bývalí i současní autoři

Bonusweb, původně Bonus Magazín, vycházel nejprve na webu časopisu Score. K přechodu na vlastní doménu a server došlo v únoru 1999, v srpnu projevila zájem o koupi Bonuswebu společnost Mobil server. Ta se po několika měsících stala vydavatelem Bonuswebu. Další milník přišel v lednu 2000, kdy začal na Bonuswebu pracovat na plný úvazek jeden člověk. O rok později koupila servery z rodiny Mobil Media (dřív Mobil server) společnost Mafra. Bonusweb se během let stal nejčtenějším internetovým magazínem o hrách a tuto pozici drží dodnes. Porazit ho nedokázal ani Seznam s projektem Hrej.

Honza Srp, kmenový člen redakce Bonuswebu

Asi byste na takto významné výročí čekali na začátku slovo šéfredaktora, ale protože Ondrova vrozená skromnost mu nedovoluje dostatečně se pochválit, tak si s dovolením vezmu slovo já. Ať má víc času oslavovat, přece jen dnešní výročí je především jeho zásluha. Šéfredaktora Bonuswebu dělá už neuvěřitelných devatenáct let, a i když možná nechodí rozdávat moudra do ČT24 a nepíše do titulků okřídlené „víme první“, tak vězte, že tento člověk ví o herní novinařině u nás víc než kdo jiný.

Nebudu se teď štrachat v historických statistikách čtenosti, ale klidně se s vámi vsadím, že za posledních minimálně deset let Bonusweb nikdy neopustil pozici nejčtenější herní stránky na českém internetu, což je vzhledem ke kvalitě i četnosti naší konkurence vskutku obdivuhodné. Nebo jak jinak chcete objektivně měřit úspěch internetového média?

Osobně jsem začátky Bonuswebu vnímal jen z pozice fanouška, byla to jedna z prvních stránek, které jsem v životě na internetu navštívil. Pamatuji si, jak jsem často čekal na půlnoc, abych se podíval, co nového redaktoři připravili, a pak teprve chodil spát. Když jsem se o mnoho let později po pár testovacích článcích jel poprvé ukázat do redakce, byl jsem zpocený trémou a při úvodním podání ruky Ondrovi nervózně vykal. Brzy to bude šest let, co si můžeme říkat kolegové, jsme spolu v kontaktu na denní bázi a už se nestydím ozvat, pokud se naše názory nepotkávají. Přesto k němu stále chovám maximální respekt. Po tak dlouhé době na scéně už se ničím nenechá vyvést z míry, a i když některá rozhodnutí koušu s nelibostí, čas zatím vždy ukázal, že pravda byla na jeho straně. Pro naši práci již dávno není nutné jezdit do redakce, pandemie covidu a naše rostoucí děti daly těžkou ránu možnostem setkávat se u piva, přesto se snažíme každý týden probírat věci osobně.

Ultimátní herní kvíz 1998 až 2023. Prožijte 25 pozoruhodných let PC her

Když jsem teď jako čtyřicetiletý „fotr“ psal bývalým členům redakce, se kterými jsem se bohužel nikdy osobně nesetkal, cítil jsem opět lehkou nervozitu. Trochu jsem si připadal jako pošťák Ondra z obskurní TV show Pošta pro tebe a ne všechny se mi bohužel podařilo vypátrat. Osud je zavál na různá místa, spousta z nich ovšem nějakým způsobem u her zůstala. Až na jedinou výjimku navíc všichni na své působení v Bonuswebu vzpomínají v dobrém, ba dokonce bych si tipnul, že jim možnost připomenout si „bezstarostné“ mládí udělala radost.

Najednou si člověk uvědomí tu obrovskou zodpovědnost, kterou za pokračování značky Bonusweb nyní nese. Možná ne úplně každý náš článek se povede tak, jak jsme původně zamýšleli, ale věřte nám, že to není proto, že bychom do jeho přípravy snad nedali všechno.

V celkovém pohledu na statistiky se dá rychle poznat, jestli svoji práci děláme dobře, nebo ne. Jenže pro nás naši čtenáři nejsou jednolitá masa, moc dobře si uvědomujeme, jak pestré publikum máme. Samozřejmě nikdy se nelze zavděčit všem, ale děláme maximum pro to, aby si u nás našel něco každý.

Zásobit stránku každým dnem čtenářsky vděčným obsahem bez ohledu na to, v jaké životní situaci se aktuálně nacházíte, je občas obtížné. Ač to může vypadat jako nekončící párty, tak i my řešíme „dospělé“ problémy – přísná embarga, nemocné děti, kocoviny, nemoci, zranění a miliardu dalších problémů, které nám poněkud narušují ten utopistický pohled, že „živit se psaním o hrách je nekonečná zábava.“ Ale rozhodně si nestěžujeme. Děláme, co nás baví, a doufáme, že je to na naší práci vidět. A kdyby to náhodou vidět už nebylo, tak nebojte, Ondra to rychle srovná, za těch bezmála dvacet let u kormidla už stál před daleko většími problémy a Bonusweb jede pořád dál.

Zdeněk „Vreco“ Polách, zakladatel Bonuswebu

Krásná doba posledního ročníku střední školy a vstupu do samostatného života. Dělal jsem věci, které mě bavily, žil jsem tím. Nebyla to práce, ale životní styl. Redakce byl můj domov, Mondy s Alenkou moje rodina, spousta dalších spolupracovníků vzdálenější rodina. Doba bezstarostnosti, žádné děti, povinnosti, žádná snaha honit se za penězi na hypotéku a tak, užívání si života, herních párty, různých srazů se super lidmi. Zároveň nekonečná snaha být nejlepší, nejrychlejší, přinášet toho co nejvíc, naplňovat motto „o všem, co se hráčům honí hlavou“. Vysoké nároky na sebe i na kolegy v redakci. Snaha o nemožné – ve třech dělat třikrát tolik co jiní v pěti.

Jsem rád, že tento projekt žije dál a těší se oblibě návštěvníků, ale nejvíc za to vděčí Ondrovi. Jsem rád, že tehdy souhlasil, převzal po mně štafetu, Bonusweb si adoptoval jako svoje dítě a provádí ho českým webem takto dlouhou dobu. Často na konferencích potkávám lidi, kteří se ke mně hlásí s tím, že na BW vyrostli a přitom se propracovali do vysokých manažerských pozic, či rovnou vybudovali sebevědomé firmy. Je to jen důkaz toho, že hry nejsou kultura kriplů a zlo, jak se nám tehdy snažili namluvit, ale jasný důkaz toho, že pomáhají utvářet samostatné osobnosti se schopností zpracovávat data a správně se rozhodovat. Tak všechno nejlepší a hodně sil na další fungování, aby tu cestu naznačoval ještě mnoha generacím.

Pavel „Mondy“ Mondschein, překladatel

Vypadá to neuvěřitelně, ale Bonuswebu je už fakt víc než mně, když jsem do něj nastupoval. A ačkoli to je dvacet let, co se naše cesty rozdělily, pořád na něj vzpomínám s láskou. Byla to úžasná doba.

Herní magazíny byly na vrcholu slávy a Vreco se svým tahem na branku a redakcí, kterou dal dohromady, trhal všechny myslitelné rekordy. Teď už bych to tehdejší tempo nevydržel, jsem na něj moc velký dědek. Ale kdykoli vidím Red Bull, dodnes se mi vybaví ty úžasné chvíle v redakci Bonuswebu a radost, když se podařilo sehnat na recenzi nějakou exkluzivní pecku. Tak všechno nejlepší a prosím, ještě aspoň další pětadvacítku!

Alena Klaudová, obsahová specialistka

Bonusweb, to jsou pro mě dva hodně intenzivní roky, myslím 2001–2002, které mi bez nadsázky změnily život. Přijala jsem nabídku na post redaktorky do první profi redakce pod křídly iDNES.cz, odstěhovala se z jižních Čech do Prahy a v podstatě žila svůj sen.

V redakci jsme všichni trávili dvanáct a víc hodin denně, včetně víkendů, a pak jsme si šli ještě spolu sednout do hospody. Vzpomínám si, že když jsme dělali téměř live zpravodajství z herního veletrhu E3 v Los Angeles, kvůli časovému posunu jsme pracovali hlavně v noci, házeli do sebe jeden Red Bull za druhým a přes den pak pospávali v redakci ve spacácích – a to všechno jen proto, aby ráno v osm byly na Bonuswebu ty nejaktuálnější herní novinky z druhého konce světa.

Naskakují mi i další flashbacky – nikdy nekončící flame wars s některými „fanoušky“ v diskuzních fórech pod články, interní redakční soutěže o to, kdo napíše lepší recenzi jen ze dvou screenshotů ze hry nebo pravidelný stres před půlnoční uzávěrkou, kdy chyběly dva články a my je museli vygenerovat za každou cenu. Zasvěcená preview sepsaná za dvacet minut pak opravdu stála za to.

Byla to prostě skvělá doba, hrát hry a nechat si za to platit byl dream job, který nám záviděli všichni hráči v republice, a já na to mám po těch letech jen ty nejlepší vzpomínky. Takže závěrem – milý Bonuswebe, a pro mě konkrétně i Vreco, Mondy, Čočíku a Martine, díky za všechno, bylo to nezapomenutelný!

Lukáš „Čočík“ Codr, herní vývojář

V Bonuswebu jsem strávil rok během jeho „profesionálních začátků“ v roce 2001 a popravdě nevím, jak jsme ten rok mohli ve zdraví přežít. Dodnes vzpomínám na vražedné pracovní tempo během E3 speciálu, kdy „česká“ část redakce (Mondy, Alenka, Martin Kaller) v kancelářích doslova bydlela při psaní novinek, zatímco my s Vrecem jsme celý den běhali po rozhovorech nebo prezentacích a po nocích psali články a posílali materiály do ČR. Ale všechny nás to neskutečně bavilo – bylo super sledovat, jak jde Bonusweb nahoru, jak roste návštěvnost a jak si získává mezi českými herními médii respekt. Byla to také skvělá spisovatelská škola – prakticky každý den človek musel napsat jeden dlouhý článek a k tomu několik krátkých novinek, což byl dost šílený objem textu. S tím, jak Bonusweb potvrdil status „profesionálního“ média, jsme také začali získávat pozvánky na zajímavé akce – namátkou třeba výlet do USA na osobní setkání se Sidem Meierem, nebo třeba hodně divokou party při uvedení Xboxu ve vile Pierre Cardina na Riviéře. Bonusweb tehdy předběhl dobu a ukázal, že se i v ČR dá dělat špičkový herní web.

Když se na to zpětně dívám, tak to byl právě pekelný rok u Bonuswebu, který mě přiměl k tomu, abych se světu her začal věnovat profesionálně – nejprve jako novinář a pak i coby vývojář. Měl jsem navíc obrovské štěstí, takže jsem se mohl podílet (a doufám, že ještě hodně dlouho budu) na herních sériich, které jsem ještě coby hráč obdivoval. Když jsme před lety vydali Civilization a Pirates pro iPhone a iPad, tak jsem Sidovi Meierovi připomněl, že jsme se poprvé viděli kdysi dávno během rozhovoru pro jeden český herní web, a oba nás to pobavilo.

Přeji Bonuswebu odsud z Asie všechno nejlepší a spoustu dalších let úspěšné existence.

Petr „Karasman“ Kárník, IT specialista

Páni! Kdo by to byl řekl, že je to dvacet let, co jsem pro Bonusweb napsal první článek. Vlastně to ani nebylo pro Bonusweb. Při hraní prvního Gothicu jsem si jen tak pro sebe napsal i návod a po nějaké době ho nezištně nabídl i na jeden nejmenovaný server. Bylo mi ale sděleno, že už tam jeden je, a tudíž nemají zájem (mimochodem, neměli tam návod, jen pár tipů, a ještě pouze slovensky). Poslal jsem ho tedy do Bonuswebu a Ondra Zach mi vzápětí odpověděl, že ho rád zveřejní, a nabídl mi dokonce i finanční odměnu, což pro mě jako pro chudého studenta byla vítaná injekce. Vůbec jsem tenkrát netušil, že se psaním o hrách dá i něco vydělat…

Navíc mi Ondra nabídl, zda nechci rovnou napsat i návod na dvojku, která ten rok vyšla. Jako na potvoru jsem ji zrovna před několika dny dohrál a musel bych ji tak začít celou od začátku, ale i tak jsem na nabídku ochotně kývl. Když bylo za nějakou dobu hotovo, Ondra si mě následně oťukl malým článkem o dojmech z dema tolkienovské rubačky Return of the King a následně přišla i moje první recenze na strategii Space Colony. No a zbytek už je historie čítající kolem sto padesáti recenzí i slušnou porci návodů. Dnes už je ze mě čtyřicátník s rodinou, ale i tak si sem tam něco zrecenzuji. Díky Ondrovi, že mi dal tenkrát příležitost, a přeji Bonuswebu vše nejlepší do další pětadvacítky!

Martin Zavřel, šéfredaktor Zing a Hrej

V průběhu mých dosavadních třiadvaceti let práce jako herního novináře jsem postupně vystřídal šest redakcí největších českých herních magazínů, ale na Bonusweb vzpomínám v mnoha ohledech nejraději. Přátelský tým velmi zkušených kolegů, špičkové zázemí a mimořádný dosah patří k jeho mnohým přednostem. Gratuluji k úctyhodnému výročí a přeji Ondrovi, Honzovi i všem ostatním členům redakce skvělé hry k recenzování, příjemné čtenáře v diskuzích a mnohé další roky úspěšné herní novinařiny.

Pavel „Luke“ Dobrovský, novinář, cestovatel

Bonusweb, to je velké srdíčko a perfektní škola. Přinesl mi alternativní možnost psát o konkrétních hrách a tématech i jinde než v papírových časopisech, které byly limitované počtem stran a jejichž redakční vlčáci měli přece jen ostřejší zuby. Bonusweb měl výhodu, že měl prostor a finanční možnosti rozkročit se na mnoho stran. Zprávy „od stolu“ byly doplňovány reportážemi z vývojářských studií a osobními rozhovory, jezdilo se na konference a výstavy, redakčně se žilo. Ve své době BW ukazoval internetu, jak se to má dělat.

Seděli jsme v budově mezi bývalým Transgasem a Českým rozhlasem. Pěkné kanceláře – kdyby tehdy Transgas už nestál, měly by fantastický výhled, ale i tak jsme dobře viděli na bývalé Federální shromáždění, dnes novou budovu Národního muzea. Vlastně to byl jeden z nejhezčích výhledů, jaký jsem při práci kdy měl.

Fungoval jsem v redakci na přelomu tisíciletí, kdy byl Bonusweb ohniskem české herní internetové publicistiky. Potkal jsem spoustu vynikajících lidí; v nadsázce jsme tehdy říkali, že kdo neprošel Bonuswebem, ten nebyl zakalen herní novinařinou.

Pamatuji si Martina Kallera, jak se krčí nad počítačem a umisťuje písmenko za písmenkem do precizních vět o světě herních konzolí. Dana Přibáně ryčícího a nadávajícího na něco. Nenápadného Tomáše Krajču, jak řeší další strategické tahy a na dlouhé hodiny mizí v kancelářích Zdeňka Polácha. Petra Poláčka, který dokázal za jeden den vyprodukovat tolik obsahu jako my všichni dohromady. Ondru Zacha, který měl na stole do elektřiny zapojený motherboard a zapínal ho propojením kontaktů šroubovákem. Na Pavla Prouzu, se kterým jsme kolikrát odcházeli pozdě v noci a protahovali Staré Město v nezapomenutelných historkách (které se s roky nafukují). Petra Proška, který z nás měl největší svaly. A spoustu dalších – některé jsem moc nezažil (Pavla Mondscheina) nebo s nimi naopak spojil část dalšího profesního života (Lukáš Codr). Když se zpětně dívám na ta jména, tak po tom přelomu tisíciletí se v Bonuswebu sešla spousta opravdu kvalitních lidí.

Tehdy jsem nedokázal plně ocenit vedení Zdeňka Polácha, ale zpětně smekám před tím, jak se mu dařilo kormidlovat Bonusweb skrz flame wary (tehdy jsme tomu ještě tak neříkali) až k úspěšnému zastřešení velkým korporátem.

Tomáš „Tomus“ Krajča, trenér, novinář

Srdečně přeji vše nejlepší, mnoho spokojených čtenářů a další úspěšné roky Bonuswebu k úctyhodnému výročí. Bylo to mé první působiště, ve čtrnácti letech splněný sen stát se herním novinářem. A to jsem začínal v rubrice „klasika“, kde se vzpomíná na skvělé staré hry z více či méně dávné minulosti…

Jako perličku musím vzpomenout stěží uvěřitelný příběh, kdy jsme pro BW začali psát spolu s mým jmenovcem Tomášem Krajčou ze Zlína a Vreco si asi dva měsíce myslel, že jsme jeden člověk – dokud jsem se nesměle neodvážil přeptat, zda mi také přijde nějaký honorář. Poznal jsem v BW skvělé a inspirující lidi, prožil dobu soutěžení v kvantitě obsahu jako redaktor serveru Plnehry.cz (odkud se zdarma stahovaly „freewarovky“) i snahu investovat do kvality placenou službou Bonusweb Profi. Díky za to a přeji všem, kteří se na BW podílejí nyní, spoustu podobné inspirace a hlavně zábavy.

Petr „Sleepless“ Poláček, novinář, PR

Přeju všechno nejlepší hernímu serveru, který mi dal skrz Vreca šanci psát na web a ne pouze do diskuzí. Byl jsem o fous až druhá generace po Mondym, Alence a Čočíkovi, ale pořád tam byl Vreco, Killer, Vrah a další. Těch pár let, částečně strávených ve spacáku pod stolem, protože jsem se do redakce tak nějak ehm vnutil a neměl jsem v Praze kde bydlet, mi otevřelo cestu dál. Nejenom k psaní o hrách, ale hlavně k tvorbě her. Bonusweb nyní je něco jiného než před víc než dvaceti lety, ale to je v pořádku. Pořád BW po očku sleduju a rád čtu recenze a vybrané články. Jen si dávám bacha, abych se neinspiroval moc kvůli Levelu (jedno médium se snad zmínit může). Redakci držím pěsti, ať si drží čtenáře skrz zajímavý obsah, který nabízí (a to myslím vážně). A BTW, mohli byste znovu oživit Vrecova Bonazze, kterého ze srdce nesnáším. Tento inzerát mi, bez přehánění, změnil život.

Jan „Bludr“ Modrák, novinář

Když v roce 1998 Bonusweb začínal, Score už vycházelo pět let. Bylo představitelem tradičního média s téměř kultovním statusem a my byli ostřílenými veterány. Bonusweb byl benjamínek, při jehož prvních krůčcích jsme si v redakci časopisu (tenkrát jsem byl tuším v GameStaru) pomyslně ťukali na čelo. Ne, nebylo to pohrdání, rozhodně jsme ale herní web nebrali jako konkurenci. Dnes, po dvaceti pěti letech, se tomu nelze než smát, protože se ten rozdíl zcela smazal. Časopisu je třicet a webu dvacet pět let. Co je to pět let v životě zralého člověka a ve světě her?

Osobně jsem se zaujetím a s respektem sledoval nasazení redakce v prvních letech existence webu pod vedením Zdeňka Polácha. S některými autory a redaktory jsem se dobře znal, takže když pak přišla možnost napsat na Bonusweb něco o hrách a konzolích, které jinde nedostávaly prostor, s radostí jsem ji využil. Moc rád na to vzpomínám a je skvělé, že ty své bídné články pořád na webu najdu. Gratuluji redakci i všem věrným čtenářům ke kulatému jubileu. A ať vám bonusy naskakují i dál!

Petr „BigPeter“ Ticháček, překladatel

To už je čtvrt století? To jste mi ani neměli říkat! Najednou se člověk cítí poněkud starý. Jo, na podzim 1998 si vzpomínám moc dobře. Frenetické vystoupení na Invexu (na pódiu časopisu Score, pod nějž tehdy Bonusweb spadal), pak osamostatnění a start, který do značné míry připomínal začátky českého videoherního průmyslu: nadšení obalené v amatérismu. Za každou cenu jsme se snažili být vtipní, a když se zpětně začtu do svých prvních článků, je mi stydno. Ale taková byla tehdy doba. Měsíc za měsícem jsme profesně rostli a s námi rostl celý Bonusweb, ze kterého se hlavně díky tvrdé a odhodlané práci šéfredaktora Vreca poměrně rychle vyklubala jednička mezi českými online herními magazíny. Přeji Bonuswebu, aby rostl dál a abychom tady za dalších dvacet pět let společně oslavili jeho úspěšnou padesátku… Snad se jí my, pamětníci z masa a kostí, ještě dožijeme.

Jan Lysý, učitel, Jedi

Já mám tedy ve svém věku problém vybavit si i to, co jsem dělal před hodinou, a nejsem si tak úplně jistý, kdy přesně jsem pro Bonusweb psát začal. Ale vím, že už to dělám déle, než jsou na světě někteří jeho čtenáři (ano, takhle starý jsem), a jsem rád, že pro něj stále píši, byť pokud některým lidem sdělíte, že i jako čtyřicátník stále intenzivně hrajete hry, koukají na vás, jako byste pro zábavu vraždili štěňata zlatého retrívra.

Vybavuji si to, že když jsem u Bonuswebu začínal, někteří lidé videohry nevnímali jako zrovna vhodný koníček, ale spíš jako zábavu pro asociální podivíny, kteří trpí morbidní obezitou, schovávají se ve sklepě, kde na ně svítí deset CRT monitorů, a vycházejí ven jen tehdy, když si jdou koupit jídlo do fastfoodu. Postupem času se ale situace vyvinula a nebylo málo těch, kteří mi záviděli, že hraji, píši o tom a ještě za to dostávám zaplaceno ve zlatě, diamantech a akciích společnosti Apple.

A i dnes se najde dost lidí, kteří by za podobnou možnost „vraždili“, především mladší generace na mě hned kouká jinak, když se dozví, že píši o hrách. Původní pohrdavý pohled ve stylu „chudák starý, ten už je jednou nohou v hrobě“ se často změní na „hele, on je docela cool“. A možná by někdo řekl, že ve svém věku bych si měl asi najít jiné koníčky, jako třeba s pivem v ruce sledovat fotbal, ale já to nemám v plánu a hodlám zůstat u hraní, dokud mi neupadnou prsty a já nebudu moct držet ovladač.

Emanuel Svoboda, mistr kešovky, rentiér

16. února 2007 12:00. Tak v tento moment vyšla na Bonuswebu moje první recenze – The Sopranos: Road to Respect. No, co si budeme povídat: ten den jsem byl v očekávání reakcí nervózní jako pes z množírny a článek holt nějak p(r)ošel a upadl v zapomnění, což bylo to nejlepší, co ho mohlo potkat. Ale poctivě jsem před psaním recenze celou hru dohrál! To později nebude úplně pravidlem. Nicméně každému, kdo má pocit, že pro Bonusweb by chtěl a mohl psát, doporučuji, ať se redakci nabídne, protože je to velká životní zkušenost. Bohužel, spousta lidí si myslí, že si jen hrajeme za peníze a je to záviděníhodná švanda, což často vůbec neodpovídá realitě. Obecně i fůra jiných věcí je největší švanda kupodivu spíš tehdy, když se děje zadarmo – například sex.

Jo a ještě jednu věc bych chtěl říct. Vím, že mezi čtenáři mám pověst zuřivého nepřítele PC. To ale taky není pravda. Je prostě legrace opepřit si náročné smolení článků tím, že někdy popíchnu zaryté konzolisty, nicméně co se času na různých platformách stráveného týče, PC jsem ho věnoval zdaleka nejvíc. Třeba takový online poker – ne nadarmo mám v redakci (pravda, už dost uvadající) přezdívku Mistr kešovky. Uvadající přezdívku, ne v uvadající redakci! Nebo Microsoft Solitaire: v disciplínách Klondike a FreeCell jsem oficiální Diamantový velmistr. Anebo zatím pět let fungující geniální MMORPG RollerCoin se čtyřmi miliony hráčů, kteří tam jako křečci hrabou skutečné halířky (hlavně do toho u všech plantážníků vy žádné skutečné peníze nestrkejte!) – takhle si doufám vydělám na důchod rychleji než pokerem. No nic, milí a vážení čtenáři, jsem rád, že jste s námi, snad i po tomhle článku budu já ještě chvíli s vámi. Howgh.

PS: Až teď na mě vyskočil starý článek Bonusweb slaví 18. narozeniny, vzpomínáme na své začátky Sakra. No nic, deadline vyprší za pár minut, už nic nepřepisuju. Člověk se pořád učí, a stejně umře zelený jako Greenpiss.

PS2: A tu „přímočarou rubačku“ (viz starý článek) jsem si skutečně koupil! Mám ji bezcenně přebalenou a zavakuovanou od CD Projektu a koukám na ni jak na svatý obrázek.

Honza Kouba, Mikropropagátor tkáňových kultur

Připadá mi, jako by to bylo včera, když jsem psal svou první recenzi na Bonusweb. Jenže ono to je už deset dlouhých let. Sakryš, to to letí. Už na základní škole jsem chtěl hry buď vytvářet, nebo recenzovat. Díky Bonuswebu se mi sen splnil, za což jsem nesmírně vděčný. A za těch deset let mě vášeň ke hrám neopustila ani v nejmenším. Stále vycházejí zajímavé, divné, inovativní tituly, které mám tak rád a s chutí vás o nich spravím. Čtvrtstoletí Bonuswebu je velká věc, tak na další zářné čtvrtstoletí před námi.

Petr „Pluto“ Linhart, Team manager na závodech MS a ME

Má společná historie s Bonuswebem není spjatá po celou dobu jeho existence, na úvodní poradě jsem například nebyl. Ani už si nedokážu vybavit, kdy přesně a za jakých okolností jsem se přidal. Určitě za tím byl Petr „BigPeter“ Ticháček, se kterým jsme se častokrát bavili o adventurách, až mě nejspíš jednou přesvědčil, abych také přispíval. To bývávalo ještě v dobách, kdy se drtivá většina smrtelníků připojovala k internetu výhradně v nočních hodinách a jen na pár desítek minut prostřednictvím drahého telefonického vytáčení. Ze své paměti dokážu vydolovat vzpomínky, že jsem tehdy pomáhal připravovat novinky a krátké zprávy, kdy jsem přes noc prošťoural na netu, co se kde objevilo nového, aby se to mohlo přes den zpracovat a nahodit.

Přestože jsem byl vždycky hlavně fanoušek adventur, na Bonuswebu jsem se v prvních letech zaměřil spíš na závodní hry. Doteď vzpomínám na první společnou výpravu s BigPeterem za Vrecem do Opavy v červenci 2000. A zatímco oba večer znaveni odpadli, já jsem využil zapnutého počítače a celou noc propařil u Grand Prix 3, která právě ten den vyšla. Obdobných osobních setkání se členy redakce bohužel nebylo mnoho, vzpomínám již jen na Invex a jednu redakční poradu nad pivem v Praze, ve virtuálním kontaktu jsme však průběžně zůstávali, a s řadou bývalých či současných redaktorů stále zůstáváme.

Nikdy jsem nepatřil do stálé redakce Bonuswebu, přesto naše vzájemné propojení trvá jen o málo kratší dobu, než je jeho samotná existence, která právě v těchto dnech dosahuje úctyhodného čtvrtstoletí. Jsem rád, že jsem díky této vzájemné symbióze mohl potkat spoustu zajímavých a talentovaných lidí z různých branží a doufám, že naše vzájemná cesta ještě bude mít nějaké pokračování.

Martin Kaller

Pro herní server Bonusweb, respektive tenkrát bylo správně BonusWeb, jsem začal psát za úsvitu nového milénia. Tehdy se tu totiž vytvořila několikačlenná profesionální redakce pod kuratelou BigBosse Vreca (Zdeněk Polách), čítající i mou maličkost. Začátky se přitom nesly v duchu obtížné práce s nedokonalým a těžkopádným redakčním systémem. Díky tomu jsme z práce pravidelně odcházeli až po půlnoci, neboť s jejím posledním úderem se na webu objevil nový obsah pro další den. A my jsme museli vždy zkontrolovat, že se aktualizované vydání na stránkách prezentovalo v námi požadované podobě a formě. Eventuálně bylo potřeba promptně opravit chyby, u kterých záludný systém testoval naši okamžitou připravenost.

Trvalo relativně dlouho, než se redakční systém modernizoval a stabilizoval. A kupříkladu kvůli nemožnosti nasypat do něj celou obrazovou galerii (obrázky se zdlouhavě nahrávaly vždy po jednom) se megalomanské akce typu herní výstavy E3 stávaly testovacím bodem trpělivosti a hlavně příčetnosti. Přičemž pokud vám během výše naznačeného procesu systém nečekaně zkolaboval a veškerá práce tak přišla vniveč, mohl i natolik klidný a vyrovnaný člověk, jakým bezesporu byl Mondy (Pavel Mondschein), ztratit sebekontrolu. Jeho kdysi zcela nezapomenutelný, nesmírně emotivní verbální výlev by rozsvítil všechny lucerny kolem Moulin Rouge. Čímžto se plynule dostávám k zajímavým tvářím, které za mého působení redakcí postupně prošly.

Jednou z nich byl bezesporu Čočík (Lukáš Codr), na něhož v počátečním období celkem pasuje stařičký vtip: „Na pracovišti jsem Bohem. Každý ví, že existuji, ale ještě mě nikdo neviděl!“ Nicméně rád bych na tomto místě vypíchnul opravdu skvělého (nejenom) redaktora Pavla Dobrovského či Dana Přibáně, proslulého jeho pozdějšími cestovatelskými aktivitami s papundeklovým vozem značky Trabant. A především pak Sleeplesse (Petr Poláček). Proč? Inu, v životě jsem nenarazil na tak neskutečně pracovitého člověka s tak neuvěřitelně širokým záběrem a s tím souvisejícím přehledem o hrách na všech v té době dostupných herních platformách.

Když se ohlédnu za touto svou životní etapou a érou, lze říct, že jsem řadu věcí mohl a měl dělat o něco lépe. Na druhou stranu jsem tuze moc rád, že jsem byl osobně účasten rozběhu velkého a celkem významného tuzemského herního projektu. Projektu, který mi vyjma nových přátel dal větší a lepší vhled do zájmové oblasti, jež mě provází de facto celým životem.

Na závěr bych tematicky připomenul hezké (byť od písničkáře Honzy Nedvěda převzaté) heslo na druhdy populárních stránkách věnovaných emulátorům, které měl na triku jeden z tehdejších externistů BW a legendární postava herní scény Zdeněk „Evilmind“ Krajíček: „Vždyť kdo si hraje rád, ten stárnout nemá čas. A kdo by nechtěl žít!“

Michael „Vanderpoel“ Mlynář, novinář

Doba, kdy jsem psal pro BW, byla jedním slovem úžasná. A vůbec nejde o to klasické „on si celé dny vysedává u her a ještě je za to placený“. Protože teď možná spoustu lidí zklamu, ale práce herního redaktora je v prvé řadě skutečná redakční rutina a na nějaké vážnější hraní je ve skutečnosti potřeba obětovat značnou část volného času. Ale nikomu z nás to nevadilo, protože nás to všechny strašně bavilo. A o to jde především: pracovat tam, kde vás to baví.

Časem mě začaly bavit i jiné věci a popravdě řečeno je taky fajn občas udělat změnu, ale na těch zhruba dvacet let aktivního psaní pro BW budu vždy vzpomínat jen v tom nejlepším. A stále to považuji za nejlepší pracovní období, které jsem zatím zažil. Díky BW jsem také měl možnost procestovat kus světa. Byla to doba, kdy člověk řešil jen hry, semtam možná tak hardware a čas od času ještě možná ženský. Doba, kdy se s kolegy nechodilo na pivo z povinnosti, ale proto, že se z nich stali kámoši.

Bonuswebu tedy k pětadvacetinám přeju pochopitelně jen to nejlepší, ale hlavně tak pohodovou a skvělou existenci, jakou jsem v jeho věku prožíval já. A třeba také nějakou zásadní změnu či posun, protože zrovna v pětadvaceti jsem já po několika letech externího psaní nastoupil do redakce na plný úvazek.

A abych nezapomněl: Hry tehdy byly samozřejmě mnohem lepší než v současnosti. Ty dnešní komerční nesmysly se s tím pochopitelně nedají srovnávat ani náznakem. Jak taky jinak, že?

Andrej Brabec, copywriter

Jako první si vybavím slovo „vole“. Do redakce jsem přišel jako hodný slušný kluk, co toto slovo skoro nepoužíval. A po působení v Bonuswebu? Ty vole.

Jednou z nejsilnějších vzpomínek na působení v Bonuswebu byl červen 2011, kdy jsem měl těsně před státnicemi a začínal herní veletrh E3. Byly to tři dny nabušené tiskovými konferencemi. Pokaždé během nich došlo k odhalení desítek her a já tak jeden den šestnáct hodin střídal psaní pro Bonusweb a učení se do školy. No, po poslední tiskovce Sony ve tři ráno jsem fakt padal na hubu.

Živit se herní novinařinou bylo privilegium, za které jsem ohromně vděčný. Ale psaní recenzí? To byla agonie. U každé z nich jsem se na začátku proklínal a říkal si: „Už nikdy.“ Každou recenzi jsem dopsal, na většinu byl hrdý a obvykle mi dělaly radost. Ale byl to bolestivý tvůrčí proces. Přesto bych na téhle životní etapě nic neměnil. Práci pro Bonusweb jsem miloval.

Martin Schovanec, spolumajitel Xzone

V době, na kterou vzpomínáme, mi bylo -náct a jako asi každému mladému klukovi v té době, který zrovna dokončil střední školu, přišla představa, že existuje práce, kde hrajete hry a ještě vám za to někdo platí, naprosto neuvěřitelná. Když přišel balíček s CD jedné hry, jejíž jméno si už nevybavím, tak jsem se s chutí pustil do hraní – a to mě vlastně ani moc nebavila. Ale byla zadarmo a ještě dostanu zaplaceno za recenzi. Už není co řešit. Milí rodiče, tohle chci dělat celý život.

Dobře rozjetý kariérní plán překazil povolávák na roční základní vojenskou službu. A ač to v kasárnách vypadalo, že se tam zastavil čas, tak mimo ně tomu tak bohužel nebylo. Bonusweb se měnil před očima, expandoval, nabíral autory, investory, a než jsem se rozkoukal, tak pro dalšího externistu už nebylo místo. Nu což, když se nemůžu živit psaním o hrách, tak je zkusím prodávat, řekl jsem si. A stalo se.

Ondřej Martinů, novinář

Pro Bonusweb píšu už pátým rokem, ovšem můj první text zde je už z roku 2014. To jsem se ještě jako stážista snažil sbírat zkušenosti v různých rubrikách. Stálejší působení však počítám až od března 2019, kdy jsem si už jako stálý magazínový redaktor iDNESu začal rozšiřovat obzory a zároveň jsem tím i uplatnil svůj videoherní koníček. A uplatňuji ho dodnes, po boku skvělých kolegů, se kterými každý čtvrtek chodíme na sushi.

Na uplynulé roky v redakci mám moc hezké vzpomínky. Od úplných počátků, kdy jsem valil oči na to, že mi Ondra poslal kód k Jedi: Fallen Order, když mělo jít teprve o mou druhou recenzi na webu (a přitom už tak velká věc!). Toho jsem si vážil. Hodně mě bavilo testovat díky pozici v Bonuswebu nejrůznější brýle pro virtuální realitu a díky tomu být podepsaný i pod nejnovějším Half-Lifem. To je mimochodem snad má nejdelší recenze. A loni zase bylo opravdu zajímavé udělat rozhovor s šéfem českého SCS Software o mých oblíbených simulátorech tahačů.

Chci zde zároveň vyjádřit i moje osobní nadšení. Když jsem kdysi listoval stránkami herních časopisů a četl editorialy se jmény tehdejších redaktorů, často jsem si u toho představoval, jaká by to byla paráda jednou dělat něco takového taky. A teď mám tu čest být se spoustou z těchto jmen v jednom takovém textu také. Na to jsem fakt hrdý.

Ondřej Zach, šéfredaktor Bonuswebu

Mám radost z toho, že většina vzpomíná na Bonusweb v dobrém, případně že jim posloužil jako odrazový můstek v jejich kariéře. Vzhledem k tomu, že pro Bonusweb už píšu dvacet čtyři let, dovolil jsem si u příležitosti výročí sepsat také jedno vzpomínkové ohlédnutí. Nic z toho by ovšem nebylo možné bez houževnatosti, činorodosti, ochotě zkoušet věci jinak i nutné pragmatičnosti tehdy mladého kluka, který se rozhodl založit herní web. Díky, Zdeňku.

Omlouvám se všem, na které jsme zapomněli nebo se nám je nepodařilo kontaktovat.