Článek
Právě za jeho panování se z hlavního města království českého stala laboratoř, v jejíchž tyglících, křivulích a kotlících vřela tajemství, umělé bytosti, homunkulové. Kde jinde se ve velkém hledal elixír života, kámen mudrců, mísily se kovy a ingredience, aby se z nich stalo ZLATO?
Nebyla to jen Praha, město, které vzniklo v dávných dobách jako metropole, zatímco v okolních státech a státečcích se vše přesouvalo, přelévalo, stabilita v nedohlednu. Po Čechách bylo alchymistických dílen více. Evropa renesanční byla Evropou mystiky, další staletí již tyto jevy potlačovala, byť církev strašila věřící stále peklem a čarodějnické procesy se táhly od 14. do 18 století.
Česko je prý bez záhad
Před lety jsem se zúčastnil přednášky vyhlášeného švýcarského záhadologa Ericha von Dänikena. Jedna jeho věta vyvolala pozdvižení mezi přítomnými. Nemáme prý v Česku nic záhadného, nebo že o tom asi on neví. Zřejmě zaslepen poselstvím bohů a ve stínu velkých pyramid si neuvědomil, jak je naše země, na rozdíl od jeho, horami a údolími uzavřeného Švýcarska, napěchována tajemností. Čechy, křižovatka Evropy, kde se stýkaly všechny možné vlivy. Záměrně se zaměřuji pouze na Prahu, výskyt čertů, bílých paní, skřetů, draků, ohnivých mužů i žen, megalitů a pokladů na našem území by vydaly na velmi objemnou publikaci.
Rudolf II. měl svého „třídiče“ šejdířů
Mocní Rožmberkové podporovali alchymii a astrologii, tajemné dílny se nacházely i v Českém Krumlově, na Budyni, Křivoklátě. John Dee se usídlil v Třeboni, Edward Kelley v Jílovém u Prahy, Tycho Brahe, třeba že je spojován s hlavním městem, pobýval v Benátkách na Jizerou. Ale vše se stékalo v Praze. Rudolf ale jistě nebyl postavou, jakou ji zidealizovala pohádka Císařův pekař. Scéna, kdy chodí mezi alchymisty a nahlíží jim pod pokličky, je jen pohádkový příměr. Císař byl sice idealista, ale také velmi nedůvěřivý člověk. Věděl, že na jeho touze po uchopení nadpřirozena se budou chtít přiživit tucty různých podvodníků a šejdířů. Aby zamezil těmto šarlatánům přístup ke dvoru, jmenoval pražského učence Tadeáše Hájka z Hájku examinátorem. Byla to jakási císařská zkušební komise, přes kterou mohli projít jen ti, kteří něco dokázali. Přesto podvodníků vyrábějících různé nesmysly a rozbíjející atomy olova ve snaze z nich vymlátit zlato neustávalo.
Praze připsaly legendy existenci doktora Fausta, židovským městem po nocích bloumal hliněný golem. Židovské město a učení kabaly, jemuž křesťané vůbec nerozuměli, se stalo dalším pražským tajemstvím. Třebaže postupem času záhady většinou vyčpěly - už v noci nenarazíte na bezhlavého jezdce, řítícího se Malou Stranou, neuslyšíte kvílení zazděných - přece se stále pátrá právě po golemovi. Proč se věří v Ma'ase berešit (dílo stvoření), které u židovských mystiků vyvolávalo touhu zopakovat nebo napodobit dílo Nejvyššího? Židé věřili, že někteří rabíni dokáží „stvořit“ umělé bytosti – tele nebo člověka. Tím vznikla i pověst o golemovi.
Renesance mystice přála
Renesančního panovníka Rudolfa II. označovali současníci za nového Herma Trismegista. Hrad byl v té době cosi jako stát ve státě, na dění na Hradčanech se nevztahovaly městské zákony. Alchymistické dílny byly zcela určitě ve věži Mihulce, zatímco v pověstmi opředené Zlaté uličce alchymisté nebydleli. Údajně tu sídlili zlatotepci, ulička se měla jmenovat Zlatnická. Ale oč zajímavější je vyprávět, že právě zde žili v malých domcích alchymisté, kteří se věnovali transmutacím. Ven nesměli, dokud své dílo nedokonali. A protože pod jejich domky se nacházel Jelení příkop, místo císařské honitby, v němž byl i medvědinec a kde se promenovali urození páni, chtěli prý alchymisté také trochu volnosti. Jen se nadýchat čerstvého vzduchu jako ti dole, prosili císaře. Ten ale byl neoblomný – až ukážete výsledky! Alchymisté se vzbouřili, hromadně vyházeli své nádoby do příkopu a začali stávkovat. Vydrželi to chvilku, panovník je nechal odvést do příkopu, nacpat do železných klecí a pak si jich již nikdo nevšiml. Měla to být výstraha, že od Velkého díla alchymista neodchází. Tolik pověst. Gustav Meyrink v románu Anděl západního okna píše, že medvědi žili z masa zasvěcenců.
Po rozsáhlých záplavách v roce 2002 byla nalezena v Haštalské ulici čp. 1 alchymistická dílna z doby Rudolfa II. Speculum Alchemiae, podle dochovaných dokumentů ji využívali rabbi Löw či Edward Kelley. V zpřístupněných prostorách máte poprvé možnost nahlédnout do míst, kde podle zde nalezených písemností v době renesance vyráběli věhlasní alchymisté elixír života, kámen mudrců a běžné kovy měnili ve zlato. Návštěva zahrnuje prohlídku alchymistovy pracovny a alchymistické dílny v podzemních katakombách. Součástí je obchod s originálními bylinnými elixíry vyráběnými podle receptur z 16. století.
Jaké siločáry se kříží pod pražskou Černou madonou?
Magickým bodem Prahy je prý dům U Černé Matky boží na rohu Ovocného trhu a Celetné ulice. Je postaven do ostrého úhlu a v průčelí má umístěnu raně barokní sochu Černé Panny Marie za mříží. Její umístění údajně není náhodné, jde o křížení důležitých silokřivek města. Symbolika Černých madon není dosud objasněna, má se za to, že se jedná o pokřesťanštění egyptské bohyně Isis. Její sochy snad stávaly u pramene v podzemních kryptách. K nálezům mnoha madon se vztahují pověsti, že byly vyorány ze země, odtud „černé“. V hermetickém symbolismu se přímo vztahuje k Prvotní hmotě. Černé madony jsou známy z Bechyně, Litoměřic, Loun, Plzně, Brna, Želivi. Jedna byla i v kostele svatého Prokopa v Butovicích u Prokopského údolí. V roce 1885 ji odvezli do Vídně.
Krumlovská mekka jihočeských alchymistů
Český Krumlov byl po Praze druhým největším laboratoriem v zemi. Vilém z Rožmberka na svém panství rád vítal různé laboranty, kteří pro něho pracovali. Velmož se rád chlubil, že za alchymii utratil více než císař, prý přes 8 milionů zlatých. Pracovali pro něho Antonín Michal z Ebersbachu, Petr Vok ho nechal uvěznit v zámecké bráně, kde alchymista zemřel, dále Krištof z Hirschbergu, nebo Jeremiáš Waldner z Greippelsteinu a český alchymista Václav Lavín z Ottenfeldu. Ten byl autorem později velmi citovaného díla Pojednání o pozemském ráji. Alchymistické znalosti získal za studií ve Francii. Hermetické symboly lze spatřit na několika českokrumlovských budovách, i na samotném zámku, v domu na Latráně se zachovalo ve špatném stavu několik lunet představujících proměny lidského života.
Alchymie je tajná nauka o jednotě hmoty
Z alchymistických experimentů se postupně vyvinul řádný vědní obor – chemie. Vrcholem alchymie měla být výroba Kamene filosofů, nebo také mudrců, jak se spíše obecně říká. Jím se měly transmutovat kovy. Dalším cílem bylo nalezení Elixíru života neboli Pitného zlata, kterýžto nápoje měl prodlužovat život a v podstatě se mělo dospět k nesmrtelnosti. Souhrnně se těmto procesům říkalo Velké dílo. Zatímco v technických oborech bylo již mnohé z alchymie objasněno, zcela opačně je to v rovině umění. O alchymii se říká, že je vědou o univerzálních antologiích hmoty, vše splývá s hermetickou filozofií. O té není mnoho studií, přitom je známo, že středověké katedrály jsou „kamennými knihami,“ v nichž se symbolika ukrývá. Tajný jazyk a symbolika spolu s obřady byly společné pro tajná stavební bratrstva. Karel IV. stavěl Prahu jako velký kalendář podle kosmologického myšlení, ve kterém mají události na nebi svůj protějšek v pozemském uspořádání. Také některé mnišské řády se zabývaly alchymií.
Zdroj: www.kudyznudy.cz/aktivity/speculum-alchemiae. B. Vurm Rudolf II., G. Meyrink Anděl západního okna, G. Meyrink Golem, P. Chourová Alchymisté nebo šarlatáni?
