Ivan Havel propojoval světy starých hermetických nauk a nejmodernější vědy. Patřil k těm, jimž hluboké poznání zlepšuje život
Seriál Česká inteligence: Jednoho dne v roce 1982 se badatelé Zdeněk Neubauer, Martin Palouš a Ivan Havel vydali na výpravu, které v následné cestovní zprávě, publikované v podobě samizdatové knihy, dali název Svatojánský výlet. Všichni tři byli jako doma každý ve vlastním vědním oboru, který byl pro všechny zároveň těsnou kazajkou. „Napadla nás ta exegetická myšlenka,“ popisoval to později poslední z trojice. „Že cokoliv, co se na výletě přihodí, budeme považovat za znamení, za omen. Ať bude jakýkoli zjev, podrobíme ho výkladu… Napadla nás tam spousta myšlenek a teorií, ke kterým daly příležitosti tu třešně na větvích, tu zbořený kříž na poli, tu pneumatika, tu pomněnky.“
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Pohyb z těsné kazajky ven, který odblokoval obor, vyprovokoval psaní mezi žánry (a to zase čtení mezi řádky, chtělo by se dodat). Údiv a jeho reflexe vystavily realitu novým úhlům pohledu a výsledkem byla věda nejen pronikavě jiná, než bylo dosud v kraji zvykem, ale také, jaký div, doslova a do písmene radostná.
Také život Ivana M. Havla (1938–2021), jako mnohých v jeho generaci, začal idylou, která se záhy zvrtla ve svůj protiklad. Se starším bratrem vyrůstali v milujícím prostředí, které dokázalo odclonit leccos, i vítězství komunistů. „Byli jsme před zlem lidským chráněni. Ani jsme neprožívali šok z Února, i když otec byl asi dva měsíce v devětačtyřicátém roce v kriminále. Není pravda, že děti lze připravit na nepříjemné věci tím, že se o nich hodně mluví.“
Neměli mít budoucnost; podle představ režimu měl z Václava vyrůst
