Téma slovenských voleb bylo obsahem článku, který si zaslouží označení nejlepší mediální produkt týdne. „Česká mediální a politická scéna po celou předvolební kampaň hlásala, že jejich jediným myslitelným vítězem bude pan Šimečka se svým Progresívním Slovenskem. A že jakékoli návraty Roberta Fica jsou cestou do pekel. Náš hlavní vymítač ďábla Tomáš Halík se dokonce modlil za Slovensko, aby nezvolilo Fica. Pan prezident, generál, se vyjádřil ve smyslu, že Fico není dobrá volba. Poměrně od podlahy to vzala paní Pekarová, která hovořila v tom smyslu, že bychom měli zabránit Ficovu vítězství. Nu, já si nedokážu představit, jak bychom zabraňovali slovenským voličům, aby volili podle svého, jak sami chtějí a podle svých zkušeností s politickou reprezentací, která u nich v posledních letech vládla a která se znovu dere k moci,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Má tím na mysli OlaNO Igora Matoviče nebo Šimečkovo Progresívne Slovensko, které má za zády prezidentku Zuzanu Čaputovou. „Dá se říci, že důvěra Slováků v Šimečku je jakousi derivací důvěry Slováků v prezidentku Čaputovou. Ale nejen že si nedokážu představit, jak bychom Ficovu vítězství mohli zabránit, ale hlavně vůbec netuším, proč bychom to dělali. Co nám je do toho? Historická zkušenost nám říká, že bychom se do těchto experimentů neměli vůbec pouštět. Žili jsme dlouhá léta ve společném státě, z toho od roku 1968 ve federálním uspořádání Čechů a Slováků. My, co to pamatujeme, víme, že to uspořádání nebylo vždy úplně ideální a vztah obou národů nebyl úplně idylický. Protože mnozí Češi – naposledy to ‚hezky‘ dokazovali svými hysterickými výkřiky na půdě Federálního shromáždění Petr Pithart nebo Pavel Rychetský – po převratu tvrdili, že není možné Slovensko nadále podporovat transfery financí,“ připomíná mediální analytik.
Rozdělení federace Slovákům po všech stránkách pomohlo
Dopadly slovenské volby dobře?Anketa
Je proto na pováženou, jestliže se dnes do toho Benešova zcela arogantního postavení či vyjádření převtělují někteří naši čelní představitelé, ať už církevní nebo dokonce státní. Stylizujeme se znovu do role mistra, který učí svého žáčka, jak má psát abecedu, jak si má mýt ruce před jídlem, jak má dělat správný předklon před vrchností a podobně. Tak to, si myslím, že je už hodně dávno za námi. Slovensko a dokonce i ti lidé – to mluvím z vlastní zkušenosti – kteří nebyli spokojeni s rozpadem federace v roce 1993, jsou dnes nebo donedávna byli většinou opačného názoru. Rozdělením federace získali sebevědomí, postavili se na vlastní nohy, nemají žádné alibi, jímž by se vymlouvali, že to oni, zlí Češi, někde v Praze za nás rozhodli. Ne. To si rozhodli všechno sami Slováci a nesou si sami odpovědnost za svá rozhodnutí. Mentálně, kulturně a po všech stránkách jim to velmi prospělo. Možná dokonce i ekonomicky,“ myslí si mediální odborník.
Fotogalerie: - Slovensko za časů voleb
Čeští potentáti nechápou, že Slovensko není naše kolonie
Proto je s podivem, že najednou k nim z Prahy létají moudra, že si mají volit toho politika, který je více po chuti Pekarové, Halíkovi nebo dokonce generálovi na Hradě. „To je absolutní arogance a velmi zlé chybování, na které upozornil i pan Fico sám v jednom projevu, že se tito lidé snaží rozbourat nadstandardně dobré vztahy, co jsme mezi sebou jako dva národy měly. A mluvím o tom v souvislosti s médii proto, že jsem si na iDnes přečetl ve středu článek Miroslava Koreckého pod titulkem ‚Fico ante portas a srdečné pozdravy z Buranova‘. Buranov ovšem není Slovensko, nýbrž Česko. Mirek Korecký to napsal absolutně dokonale. Popsal to, co jsem teď vyprávěl v historických kontextech, a vyjádřil naprosto stejné opovržení nad chováním našich hodnostářů, kteří dělají to, co by dělat neměli a co dělat nesmějí, tedy zasahovat do vnitřních věcí jiného státu. Navíc takto apodikticky a diktátorsky. Slovensko není kolonie České republiky. A naši potentáti by si to měli uvědomit,“ doporučuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Za druhým tématem míříme do Štrasburku, kde pirátský europoslanec Marcel Kolaja prosadil do agendy projednávaných témat zákaz vlastnictví médií pro vysoce postavené politiky a pravidla pro zadávání státní reklamy v celé EU. „To už uplatnili Piráti v Česku a tu první část v podobě lex Babiš 2 vlastně taky. Ale obojí to má stejné technické i obsahové vady kromě toho, že to je přímý útok na svobodu slova. Technickou vadou je to, že ti, kdo navrhují tyhle inovace do legislativního procesu, opomíjejí jednu úplně podstatnou věc. Přece politik není nějaká nadpozemská bytost, která žije sama ze sebe, v astrálu, z nějakých vlastních popudů a z vlastních energetických zdrojů. Politik má své vztahy, vazby, vlastnictví, afinity, spolupráce a může přece velice snadno navázat kontakty s jakýmkoli zcela nepoliticky postaveným vlastníkem médií tak, jak to vidíme třeba ve Velké Británii na postavě slavného mediálního magnáta Ruperta Murdocha,“ podotýká mediální analytik.
Se znalostí dějin by Kolaja nemusel vymýšlet nesmysly
Rodák z Melbourne také přece není politikem, nesedí v žádném parlamentu, ale je to člověk, který dlouhá léta spolurozhoduje o podobě britské politiky. „Po právu se o něm říkalo, že ‚udělal‘ Tonyho Blaira. I když vždy říkal, že je konzervativec, tak v Blairovi vycítil jistý potenciál možné cesty vpřed. A Blair se za celé své působení s výjimkou té podvodné zprávy, toho tragického fejku s tragickými důsledky pro Irák v roce 2003 kvůli údajnému vlastnictví biologických a chemických zbraní Husajnovým režimem, vlastně významně neodchýlil od linie, kterou nastavila Margaret Thatcherová. Neznárodňoval, nepřipravoval vlastníky o jejich vlastnictví, nevykřikoval žádná velká levicová hesla, ačkoli to byl labourista. Byl to politik uvažující v intencích racionálně daných racionálními kapitalisty, když to tak řeknu. Jako byl ten Murdoch,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jde o to, že když se Murdoch rozhodl, že bude premiérem Blair, tak do toho zapojil všechna svá média od bulvárních po seriózní. „Umetl mu takovou cestičku, takovou trajektorii do Downing Street, že se na ní nedalo zabloudit. A volič byl absolutně v rukou toho mediálního korporátu, nikoli Tonyho Blaira, ale Ruperta Murdocha. To je věc, kterou by si měl pan Kolaja asi uvědomit, doplnit. Třeba to neví, třeba zná dějiny až od vzniku České pirátské strany, nevím, neznám ho, nemluvil jsem s ním o tom. Ale to, co tito lidé navrhují, jsou absolutní nesmysly. To, že nějaký politik vlastní, nebo nevlastní média, nic neznamená. Za první republiky byly u nás dva typy médií. Jeden státní rozhlas; a všechno ostatní byla tisková média, která patřila zpravidla soukromým firmám, co měly blízko k názorům té které strany. Bylo to naprosto zřejmé, jasné, průhledné, a nebylo kvůli tomu třeba vymýšlet nesmysly podobné tomu Kolajovu,“ upozorňuje mediální odborník.
Nežádoucí média. V EU si už svobodně podáme jen ruce
Podle něj to znovu ukázalo rozhodování Evropského parlamentu v těch šaškovských rolničkách tak, jako to funguje už mnoho let. „Zároveň to ukazuje, jak je ta instituce vlastně směšná a zbytečná, jak brzdí všechno, co je dobré, a vymýšlí věci, které tomu brání. To základní, co je tady k tomu třeba dodat, je, že to je opravdu útok na svobodu slova. Co jsme to za uspořádání, když nazýváme demokracií nějaké souručenství, nějaký stát nebo společenství států, které si osobuje zakazovat určitému typu lidí podnikat v určité oblasti? Co to je? To příště přijde pirátský nebo jiný europoslanec a zakáže zemědělcům, aby vlastnili pole? To budeme opět rozorávat meze a zakládat jednotná zemědělská družstva? Možná zrovna tohle by se u nás hodilo, protože po jejich odstranění šlo české zemědělství postupně k nule a je dnes závislé na dovozech účelově zřizovaných novými vrchnostmi. Ale to bych odbočoval,“ uvědomuje si Petr Žantovský.
Proto se vrací k tomu základnímu, že jde o útok na svobodu slova. „A to i přes obezličku, kterou vymyslela paní Jourová, že se ta nepohodlná a nežádoucí média, která vyjadřují jiné názory než ty povolené, budou snažit takzvaně vyhladovět. To znamená zbavit reklamy, ať už státní, což byl pirátský nápad, nebo i soukromé, což byl nápad paní Jourové, že bude nutit – dá se říci – vydíráním soukromé firmy, aby přestaly inzerovat v nežádoucích médiích. To se daří, nežádoucí média pomalu hynou na nedostatek financí. Noví vrchnostové to dobře vědí a takhle si zabetonovávají své vlastní mocenské pozice. Velmi silně to připomíná vývoj všech totalit 20. století, a že jsme jich několik zažili. Takže se ženeme do další totality v tuto chvíli s Piráty v čele. Ale ti v tom nejsou zdaleka sami. Můžou si se všemi ostatními svobodně podat ruku. To je tak všechno, co dnes ještě můžeme svobodně v Evropské unii dělat,“ poznamenává mediální analytik.
Zřídí oddělení, které vybuduje Sněmovně silnou značku
Po tomto až truchlivém sdělení však na závěr nabízí skoro až humoristickou vložku. „Dočetl jsem se v Deníku N i v jiných zdrojích, že Poslanecká sněmovna zakládá oddělení marketingu a hledá vedoucího toho oddělení, od něhož si slibuje, že – cituji – ‚bude krokem k transparentnější, lépe komunikující a efektivně fungující státní institucí‘. Já mám za to, že se naši poslanci už opravdu kolektivně zbláznili, když tohle dopustili. Poslanecká sněmovna přece není výrobna součástek do hodinek, není to prodejna banánů, módní salón, něco, co lze charakterizovat jako zbožní výrobu nebo jako produkci materiálních statků. To je producent legislativy. Nevím, jestli si to poslanci uvědomují, jestli vůbec vědí, co mají dělat, krom toho, že tam jen sedí, hádají se, nebo tam vůbec nejsou. Je to opravdu bizarní, že si vytvářejí marketingové oddělení jako kdyby to byla privátní firma,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Skoro to vypadá, jako by se sto osm poslanců pětikoalice rozhodlo, že ji zprivatizují a že to bude Poslanecká sněmovna s.r.o. „To by byla zajímavá firma, která má za svůj výrobní úkol vydávání legislativních nařízení. Ale zatím to nejde díky Ústavě, která o něčem takovém neuvažuje. Takže je nasnadě otázka, k čemu takové marketingové oddělení má být. V tom stanovisku se píše, cituji: ‚Kromě komunikace s veřejností by měla pod oddělení spadat například i podpora vzdělávání a osvěty, analýza a výzkum zvyšování povědomí o práci sněmovny nebo budování silné značky.‘ Já to vezmu od konce. Budováním silné značky jsme opět u těch jogurtů, banánů, aut a módních značek. Sněmovna má tak silnou značku, jak silní poslanci v ní jsou. Že má dnes špatnou pověst, je dáno osazenstvem. Asi nebude dáno úkoly, které osazenstvo plní, protože ty se nemění od samého vzniku parlamentního systému,“ zdůrazňuje mediální odborník.
Trafika s místy pro kamarády a propagandistickými úkoly
Komunikaci s veřejností si zajišťuje každý politik nebo každá politická strana či hnutí samo, když referuje o své činnosti. „Na to nepotřebuje mít sněmovna komunikaci s veřejností. Co chce komunikovat? Ceny jídla ve sněmovním bufetu? Nebo osvětlení? Nebo kolik vlajek bude v příchozím vestibulu ve Sněmovní ulici číslo 4? Nebo snad livreje tamních hlídačů? Neumím si představit námět na obsah činnosti takového komunikačního oddělení. Pokud vím, celá léta tam funguje tiskový odbor, jehož úkolem ale není vydávat informace o livrejích hlídačů, ale především organizovat práci zpravodajů z různých médií v prostorách Poslanecké sněmovny, pomáhat při informování od jednotlivých politiků, od klubů a tak dále, což je čistě servisní záležitost. Tam není žádná vlastní produktivita typu: budeme informovat o tom, že mají na livrejích místo zelených modré výložky a podobně. To asi zlepší naši liberální demokracii,“ odhaduje Petr Žantovský.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Takhle nějak si to stoosmičkoví poslanci zřejmě představují. „Myslím si, že nejde o nic jiného než jako obvykle o vytvoření nové trafiky, na kterou se přehodí jednak dobře placená místa pro kamarády, a samozřejmě jednak také ty propagandistické úkoly, které v rámci parlamentní většiny chce pětikoalice předávat veřejnosti jako stanovisko. Ale tady je jedno velké nebezpečí, které si možná málokdo uvědomuje. Jestliže tohle komunikační oddělení bude de facto sloužit většině, tedy té stoosmičce, tak tam pravděpodobně budou mít velmi malý přístup opoziční strany a hnutí. Anebo pokud ho tam mít budou, tak budou upozaďovány v rámci nastolování agendy do druhořadé pozice, poněvadž hlavní slovo bude mít vládní koalice. To pak nebude komunikační, ale propagandistické oddělení. A měli by mít tolik odvahy to tak nazvat, protože to tak opravdu bude,“ zdůrazňuje mediální analytik.
Poslanci se kazí rychle, den po volbách zapomínají na sliby
Ale rozesmálo ho, že nový šéf tohoto oddělení má mít kromě jiných kvalifikací také zkušenost s FMCG. „To je zkratka Fast Moving Consumer Goods, tedy označení pro rychloobrátkové zboží. Tedy o spotřební zboží s krátkou životností, třeba jogurty, pečivo, netrvanlivé potraviny, nápoje, hygienické potřeby. Z toho lze usoudit, že poslanci sami sebe považují za rychloobrátkové zboží, které se může rychle zkazit. Oni se kazí za pochodu, den po volbách zapomínají na své programy. Ale co s tím udělá nějaký chudák manažer toho oddělení, když nemůže zasáhnout do zacházení s tím zbožím. Šéf nějakého potravinového oddělení v obchoďáku má možnost dát jogurty, jimž vyprší druhý den expirace, do slevové akce. Zajímalo by mě, kteří tak poslanci by byli předmětem takovéhle slevové akce na výprodej zboží s propadající expirací. Možná bychom se divili. Škoda že už neexistuje autorské duo Svěrák-Smoljak, protože by z toho mohla být moc pěkná hra z pera Járy Cimrmana,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
Petr Novák
