Článek
Vysoká štíhlá plavovláska, navíc s dokonalým tělem. Zatímco Eva Braunová, několik hodin před smrtí Hitlerová, se musela před veřejností na vůdcově sídle v bavorském Berghofu před návštěvami stahovat do pozadí, Leyová zde zářila. Záhadou zůstává datum jejího narození, neobjevuje se v žádných oficiálních dokumentech.
Podporovaný kult nahoty
Zpočátku se velmi často objevovala po boku svého muže Roberta Leye (1890- 25. 10. 1945), byla v dnešním slova smyslu celebritou. Její tělo znali Němci i z knih s uměleckými akty nebo z plakátů, kde podporovala zdravý pohyb v přírodě spojený s nahotou. Nudismus byl v říši tolerován, pláže Severního moře sloužily k ozdravnému pobytu. Ley byl spoluzakladatelem hnutí Kraft durch Freude – Zdravím ke kráse, v němž podchytil veškeré odborové hnutí ve sjednocenou nacistickou frontu.
Organizace, kterou spravoval, byla jednou z nejzkorumpovanějších v Říši, ale partajní bonzové se svým majetkem obvykle netajili.
V KdF bylo organizováno asi 25 milionů Němců na základě „dobrovolnosti“. Pravdou je, že odbory byly velmi velkorysé a Němcům tato zařízení vyhovovala.
Němečtí pracující najednou získali nárok na téměř bezplatnou dovolenou, většinou ve Středozemí nebo na německém pobřeží na Rujáně, dopravu zajišťovaly velké námořní lodě, jedna nesla Leyovo jméno. Část příspěvků vybraných od příslušníků KdF plynula do Leyovy kapsy. Přátelil se s Himmlerem, Bormannem, tím byl stále v okruhu nejbližších Hitlerových souputníků. Zřejmě od první světové války utrpěl po zranění i duševní trauma, to se projevovalo v nadměrném pití, chvástavosti a hrubém chování, kdy v opilosti dokázal urazit kde koho.
Leyovi patřila řada aut, měl k dispozici letadla, osobní salonní vůz ve zvláštním vlaku.
Ley se narodil v roce 1890, za první války sloužil krátce u dělostřelectva, pak u letectva, konec války strávil v zajetí. Vystudoval chemii, ale už na studiích začal neúměrně pít, nakonec ho vyhodili z práce. Do nacistické NSDAP vstoupil v roce 1925, brzy se dostal až na funkci gauleitera v Porýní. V roce 1932 ho zvolili poslancem Říšského sněmu.
Vůdce mu naopak velmi štědře nastavoval partajní ruku vstříc. Měl rád „svého“ Leye, ale prý měl daleko raději jeho ženu.
Okouzlila Hitlera
Přestože se Hitler vůči ženám vymezoval vždy velmi rezervovaně, stále kolují dohady, jak to bylo s jeho náklonností k Angelice „Geli“ Rabaulové, která nevydržela strýčkovu náklonnost a spáchala sebevraždu.
Ani ke kráse Inge nezůstal lhostejný, vše ale zůstalo jen u obdivu, zrovna jako u Winnifred Wagnerové, jíž si velice vážil, a dokonce kolovaly historky, že se mají vzít.
Hitler ale chtěl „patřit“ všem Němcům, takže i vztah s Evou Braunovou byl tabu pro jeho nejbližší okolí.
Zbytek Německa neměl o její existenci ani potuchy. S Leyovou to bylo jiné. Pečlivě oblékanou dámu s dokonalým make-upem, který se Němcům prezentoval jako dekadence a pokleslost židobolševické civilizace, představovali jako vzor árijské dokonalosti.
Akty v životní velikosti nechal namalovat Ley do své vily, kde visely na čelných místech.
Od Leyové měla Eva Braunová své dva skotské teriéry, o kteréžto rase se vyslovila Hitlerova sekretářka, že jako štěňata vypadají jako krysky. Braunová i Leyová ale byly na své psy velmi hrdé.
Utíkala před despotickým manželem
S Leyem měli tři děti. Ale Inge byla velmi frustrovaná, trpěla depresemi, hlavně po porodu, kdy měla velké bolesti, které začala léčit drogami. Hlavně však trpěla vztahem se svým manželem. Dokonce se jednou před Leyem musela ukrýt na Obersalzbergu.
Inge zpočátku dělalo dobře, že je na výsluní nacistické smetánky, ale trapné scény a milostné aféry jejího muže jí dělaly ze života peklo. Poměr se sekretářkou Hildegardou Bruninghoffovou byla jednou z posledních kapek, které již Leyová nesnesla. Napsala osobní dopis Hitlerovi a vzala si život. V jedné verzi je příčinou smrti uvedena sebevražda zastřelením, v další skok z okna. v každém případě život ukončila 29. prosince 1942.
Pověsil se na opasku
Ley se snažil na konci války uprchnout a skrýt se v „alpské pevnosti“, zadrželi ho však i přes jeho falešné dokumenty 16. května 1945 američtí parašutisté.
Měl být souzen v rámci norimberského procesu spolu s ostatními prominenty režimu. 24. listopadu 1945 se oběsil v cele na opasku. V dopise na rozloučenou napsal, že nemůže dále snášet ostudu spojenou s jeho jménem.
/www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/107984-inge-ley.html
en.wikipedia.org/wiki/Robert_Ley
cs.wikipedia.org/wiki/Norimberk
Norimberský deník: Gilbert, MF 1969
