V kinech běží výpravné drama Úsvit režiséra Matěje Chlupáčka. Eliška Křenková v hlavní roli těhotné lékařky přijíždí v roce 1937, krátce před válkou, se svým manželem, ředitelem továrny, vystavět v Tatrách po vzoru Zlína pokrokové město Svit. Herec Ladislav Hampl (Král Šumavy, Já, Mattoni, Bohéma) ztvárnil postavu Továrníka, inspirovanou Janem Antonínem Baťou.

Hrajete postavu Továrníka, který později ve filmu přilétá zkontrolovat, jak se městu, které nechal pod Tatrami vystavět společně s fabrikou, vede. Jeho přílet je všemi ve filmu až úzkostlivě očekáván a když Továrník poprvé vystoupí ze svého unikátního zrcadlového letadla Lockheed Electra, je to jako kdyby přiletěl prezident. Jak jste se na roli tak významné postavy připravoval?

Snažil jsem se na ni připravit co nejlépe. Napůjčoval jsem si knihy o osobě, která byla předlohou pro pana Továrníka, z nichž bych vypíchnul dvě, ve kterých jsem našel inspiraci pro mou postavu, jsou to: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše od Miroslava Ivanova, dále Budujme stát pro 40.000000 lidí od Jana Antonína Bati a Poznamenaný – Deset měsíců s Janem A. Baťou od Vladimíra Krejčího. Všechny tři obsahují nějaký pohled na člověka s velkými vizemi, které mě vlastně fascinují už jen myšlenkou “co by, kdyby”. Snažili jsme se s Matějem Chlupáčkem a Mirem Šifrou, aby měl jakousi opravdovost, přirozený respekt, ale zároveň i jistou dávku nejistoty, která mu byla vlastní.

Protože Továrník více než k jiným odkazuje k jedné konkrétní postavě našich dějin, musel jste každé ráno projít velkou fyzickou proměnou a několik dlouhých hodin vždy trávit v maskérně, kde na Vás nanášeli složitou protetickou masku. Jak se s ní točilo, ovlivňovalo to nějak Váš výkon?

Tak tohle je jedna z nejzajímavějších situací, která mě dosud při práci potkala. Už jsem se setkal s různými maskami v divadle, kdy je člověk k nepoznání. Ale ve filmu ještě ne. Martin Jankovič, který pracoval na té masce, mě od ní tak trochu zrazoval, že na tu plochu, co tam Továrník má, se to dá uhrát bez masky. A varoval mě, že je to náročná práce, že mě to už po třech dnech přestane bavit. Ale s Matějem jsme se dohodli, že tu masku chceme a já se vnitřně rozhodl Martinovi tu práci co nejvíce ulehčit a tak trošku mu dokázat, že když se pro něco rozhodnu, tak s tím přijímám i ten nekomfort s tím spojený. S tou maskou nemůžete jíst celý den, pijete jen brčkem a její příprava trvala čtyři hodiny každý natáčecí den. Ale je to zážitek, jak Vás ta maska promění a jak Vám i v něčem napoví a usnadní cestu k té postavě. Maskéři Martin, Lenka i Blanka mají podíl na tom, že můžeme prezentovat maskérskou práci na úrovni, se kterou se člověk nepotkává každý den a já za takovou možnost děkuji.

V jedné ze scén vidíme Továrníka, jak Electrou zrovna prolétá nad Tatrami. Byl jste skutečně fyzicky v letadle, kterým létal i sám Jan Antonín Baťa, nebo šlo o “filmařský trik” a letadlo ve skutečnosti stálo na zemi?

Skutečně jsem letěl. Ta scéna byla točená v jednom z posledních natáčecích dnů pod Tatrami a tam se počasí dokáže měnit velmi rychle, a tak se čekalo na vhodný okamžik, kdy do letadla naskočí dva piloti, kamera, kameraman Martin Douba, producentka Maja Hamplová a já a zaujmeme pozice pro záběry už v tak malém prostoru Electry, abychom ve správný okamžik průletu mohli natočit hezké obrázky. Seděl jsem na stejném místě jako sedával Jan Antonín Baťa a tak to pro mě je opravdu silný okamžik z natáčení.