Josef Šťastný se zasloužil o vznik prvního pomníku Jana Žižky z Trocnova na Gothardě a také husitské mohyly na Mohejlíku. Zřídil také nadační fond, ze kterého byla v době adventní vždy finančně podpořena jedna chudá rodina.
Místo posledního odpočinku jeho samotného však poslední roky jenom chátralo. Stalo se tak poté, co byla hrobka poničena vandaly a zloději při krádeži měděné plastiky. Proto v letošním roce započaly práce, kdy došlo k opravě spodní části hrobu, která byla v dezolátním stavu. Všechny obvodové pískovcové obruby byly vyrovnány, slepeny či dotmeleny. Kámen byl zároveň očištěn. A zejména byla osazena celá nová krycí deska s reliéfem. Veškeré kamenické práce provedl p. Michal Man.
A jelikož na letošní rok připadá 175. výročí od narození Josefa Šťastného, plánuje se na středu 1. listopadu 2023 od 16.00 hodin malé vzpomínkové setkání u opraveného hrobu, na které je veřejnost srdečně zvána. Zázemí bude v případě nepříznivého počasí zajištěno ve Sport baru na fotbalovém hřišti na Gothardě.
Zdroj: Bc. Romana Zikmundová, Úsek městských památek
Vlastenec Josef Šťastný - 175. výročí
Josef Šťastný se narodil 1. listopadu památného revolučního roku 1848 v Hořicích v rodině pekařského mistra, po němž zdědil nejen jméno, ale i vlasteneckou povahu. Josef se vyučil kupeckému řemeslu a několik let strávil ve světě na zkušené. Poklidný život v kupeckém krámě jej však nelákal. Do aktivního politického života vstoupil počátkem roku 1869 prostřednictvím spolku Omladina a stal se jedním z hlavních organizátorů tábora Omladiny, pořádaného v dubnu 1869 na vrchu Gothard. Josef Šťastný však nevlastenčil jen slovy, ale záhy následovaly i konkrétní činy.
V lednu 1871 podal v kroužku vlastenců v hostinci U Kalicha návrh na uctění památky husitského vojevůdce Jana Žižky postavením pomníku. Jeho návrh byl s nadšením přijat a realizátorem myšlenky se stal hořický Sokol. Šlo tehdy o čin naprosto ojedinělý, neboť v té době nebylo zvykem stavět sochy světským celebritám. Jako stanoviště budoucího pomníku bylo zvoleno gothardské tvrziště, místo dávné bitvy, a k realizaci byl vybrán model mladého hořického sochaře Pavla Jiříčka. V sochařském závodě jeho bratra Josefa pak byla socha reprodukována v doubravském pískovci. Termín slavnostního odhalení byl určen na rok 1873, kdy se připomínalo 450. výročí bitvy.
Josef Šťastný byl nejen stoupencem husitství, ale i slovanské vzájemnosti. Když v roce 1875 propukla válka Jihoslovanů s Turky, rozhodl se jít slovanským bratrům na pomoc. Zanedlouho se však vrátil. Odradilo jej prý to, že se v této válce nestřílelo, nýbrž se šlo zblízka „na hančáry“, tedy na nože. Doma však dlouho nezůstal a vydal se do Ruska, do Petrohradu, kde pobyl asi pět měsíců. Živil se převážně opisováním not a studoval národ, v nějž vkládat velké naděje v souvislosti s budoucností české země.
Po návratu mu otec zakoupil v Husově ulici dům čp. 17 a Šťastný si v něm zřídil vinárnu U Božích bojovníků. Fasádu vyzdobil ruským nápisem Gostinica a bustami Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Velikého. Vinárna se záhy stala vyhledávanou především vlasteneckou společností a vinárník Šťastný zde příchozím půjčoval ruské knihy a časopisy. Stal se váženým měšťanem a v r. 1887 byl zvolen do městského zastupitelstva. O rok později se rozdílem jediného hlasu nestal starostou. V zastupitelstvu platil Šťastný za rebela a buřiče a vznesl celou řadu návrhů. Dne 5. prosince 1889 přijalo zastupitelstvo Šťastného návrh na uctění památky M. Jana Husa příspěvkem na zbudování pražského pomníku, na pořízení Husova a Žižkova poprsí pro zasedací síň radnice a na přejmenování dvou hlavních hořických ulic jménem Husovým a Žižkovým. Záhy nato se však Šťastný dopustil urážky císařského majestátu a v důsledku toho pak souzen, vězněn a vyloučen z obecního zastupitelstva.
Z dvouměsíčního pobytu ve vězení si přinesl ledvinovou chorobu, která jej až do konce života neopustila. A právě tehdy uzrála v jeho hlavě myšlenka na postavení pomníku, který by navěky hlásal velikost slavné husitské epochy. Josef Šťastný zakoupil jižně od města pozemek lidově zvaný Na Hořelidě, kde měla být podle pověsti dokonána slavná Žižkova bitva, nechal zde uměle navršit 7,5 metru vysokou mohylu a na ní umístit pomník v podobě husitského vozu naplněného válečnými trofejemi. Na něm sedí český lev symbolicky hledící k východu. Ideovým tvůrcem pomníku je sám Šťastný a jeho myšlenka byla do kamene převedena jeho hořickým sochařem Antonínem Šešinou.
Je pochopitelné, že odhalení takového pomníku přímo vyzývalo k uspořádání národní slavnosti a je rovněž jisté, že císařské a královské úřady rakouské tomu nepřály. Proto bylo slavnostní odhalení památníku, ohlášené na 28. září 1893, úředně zakázáno a mohyla střežena četníky. Přesto se několika statečným sousedům podařilo položit na ni alespoň věnec. Podobný motiv českého lva se objevuje i na rodinné hrobce Šťastných na Novém hřbitově, jejímž autorem je rovněž Šešina. Šťastný jistě netušil, že do ní budou jeho tělesné ostatky uloženy již za rok, právě o sv. Václavu roku 1894. A netušil jistě ani sochař Šešina, že svého přítele dlouho nepřečká. O tři čtvrtě roku později byl i on, stojící na samém prahu slibně se rozvíjející kariéry, uložen k věčnému spánku na gothardském hřbitově.
Životní pouť Josefa Šťastného, hořického vlastence, bouřliváka a vinárníka U Božích bojovníků, se uzavřela 26. září roku 1894 v nedožitých 46 letech. Ve své závěti odkázal 1 000 zl. na rodinnou hrobku, 1 000 zl. na česká kázání u Husitské mohyly ve výroční den Husovy smrti, 1 000 zl. na česko-ruskou knihovnu, 500 zl. na udržování Husitské mohyly a další částky Matici české, na Husův pomník v Praze a na Žižkův na Vítkově. Od narození tohoto výjimečného muže uplynulo letos 175 let a příští rok si připomeneme 130. výročí jeho smrti.
Zdroj: Oldřiška Tomíčková, městské muzeum
