Foto Alarm / Petr Zewlakk Vrabec
„Poslední noci pro mě byly tuhý, dneska obzvlášť, a další ještě budou. 13,5 °C. Bydlím v pronájmu s dalšími třemi studentkami a už od září nefungují ani jedny karmy. Snad oprava bude OK, posledně se nám pán vysmál, že to asi už dlouho nikdo nekontroloval. Pociťuju velkou únavu a mám docela solidní chřipečku. Nikdy se vlastně úplně neohřejete (nebo alespoň já ne). Mám v bytě neustále promrzlé prsty a nos. Spím pod peřinou, spacákem a dekou, v čepici, mikině a lyžařských ponožkách. Kvůli tomu, že nespím na patře a nemám postel, je chlad neustále,“ napsala loni na svůj facebook studentka Klára Bělíčková, která zároveň zdůraznila, že to nepíše proto, aby ji někdo litoval, ale proto, aby nabídla trochu jiný pohled na to, co také může znamenat energetická chudoba. Ona sama se z této situace mohla díky sociálnímu kapitálu dostat, ale jak správně upozornila, jsou lidé, kteří potřebnou pomoc nedostanou.
V návaznosti na svou zkušenost se zimou a s tím, jak strašná může pro člověka být, se Klára a její přátelé zapojili do kampaně klimatických hnutí Energie lidem. Ekologické a sociální organizace v rámci této kampaně propagovaly systémová opatření na pomoc lidem s vysokými cenami, prevenci energetické chudoby a dostupné energeticky efektivní bydlení nezávislé na drahých fosilních palivech. Konkrétně se jedná třeba o sociální slevu z energií pro domácnosti ohrožené energetickou chudobou, zákon o podpoře v bydlení, zpřístupnění dotací na zateplování a solární střechy nízkopříjmovým domácnostem, odstranění bariér pro sdílení lokální čisté elektřiny či ochranu nájemníků a nájemnic. Součástí kampaně bylo i to, že se učili, jak jednoduše utěsnit okna nebo zvýšit efektivitu vytápění.
Noclehárna Domu Matky Terezy
S Klárou se scházíme téměř rok poté, co nápad vznikl, a vypráví mi, jak se během práce na zateplování a osvěty okolo sociálně citlivé energetické transformace potkávala s lidmi, kteří doma doslova mrzli. „Ve vlaku do Děčína jsem potkala paní, která měla doma takovou zimu, že se na noc zakrývala papírovými kartony do stříšky nad sebou, které jí udržovaly teplo. Byla to chytrá, orientovaná paní, která jen neměla peníze a taky se bála, že kdyby si zateplila okna, akorát se jí zvedne nájem,“ vypráví Klára Bělíčková o osudech, se kterými se setkávala. Popisuje ale i to, jak ji společná práce s konkrétním cílem naplňovala. „Různé lokální environmentální skupiny a organizace zabývající se bydlením se přes zimu propojovaly, obepisovaly různé neziskové organizace a potom se dělaly zateplovací workshopy, kde se zateplovaly okna a lidi se to mohli naučit a dělat to dál.“ Do kampaně se zapojily organizace Platforma pro sociální bydlení, Za bydlení, Hnutí DUHA, Re-set, Greenpeace ČR, Centrum pro dopravu a energetiku, Limity jsme my a Fridays for Future.
Energetická transformace se nikdy nemá řešit bez zřetele k energetické chudobě, na kterou se pořád často zapomíná.
Jedním z lidí, kteří se iniciativy účastnili, je Tomáš Biheler, který je už několik let součástí kolektivu Food Not Bombs (FNB) v Hradci Králové, kde žije. S mladými klimaaktivisty se seznámil tak, že ho pozvali na demonstraci. „Fridays for Future mě pozvali na demonstraci, kde jsem mluvil v podstatě za dělnickou třídu a sociální organizaci Food Not Bombs,“ směje se Tomáš a dodává, že nabídku nemohl odmítnout. „Navázali jsme spolupráci a líbilo se mi, že mě hned vzali mezi sebe, přestože je to organizace zaměřená na studenty a školáky. Nevadilo jim, že mi je třicet.“ Začal chodit na jejich schůzky. „Oni fungují jinak. Na rozdíl od FNB řeší i aktivismus a ideje, zatímco FNB fungují tak, že si říkáme: ‚Hlavně abychom v neděli uvařili, a když nám zbydou síly, tak se možná pokusíme o nějaký přesah‘,“ říká Tomáš. „Občas byla nějaká demonstrace, občas nějaká neplecha, třeba Zastavme špinavé prachy, a pak se objevila v reakci na drahé energie iniciativa Energie lidem. Já mám díky působení kontakt na místní charitu. Oni dělají strašně moc práce. Bez nás by ti lidé hlady neumřeli, ale bez charity asi jo,“ popisuje Tomáš své zapojení do iniciativy.
Charita v Hradci Králové provozuje zimní noclehárnu. To je objekt, který funguje v měsících, kdy je velká zima, aby lidé neumrzali na ulicích. Na rozdíl od azylového domu tam akceptují i lidi pod vlivem, pokud nikoho neobtěžují. Jedná se o zchátralý dům za městem. Když Tomáš Biheler od Kláry Bělíčkové slyšel o možnosti zateplování, rozhodli se, že uspořádají v noclehárně workshop. „Tím pádem měla charita základně zateplená okna a my se to naučili dělat. Byla to win-win situace pro všechny.“ Workshop se uskutečnil krátce před otevřením noclehárny pro lidi bez domova. „Ukázalo se, že objekt je v tak špatném stavu, že některá okna byla zatlučená. Udělali jsme, co jsme mohli, zateplili jsme tam asi třicet oken. Je to dům, do kterého nikdo nechce investovat, a my tam drážkovali okna,“ směje se Tomáš, který je ale zároveň rád, že aspoň trochu zlepšili tepelný komfort lidí bez domova.
Energetická chudoba neviditelná, ale přítomná
Energetická chudoba se projevuje neschopnosti udržet dostatečnou teplotu obydlí, dluhy na energiích a také tím, že domácnost vynakládá na energie velkou část ze svých příjmů. Podle studie Energetická chudoba a její řešení bylo na jaře roku 2021, tedy ještě před vypuknutím aktuální energetické krize, v České republice v energetické chudobě celkem přibližně 900 tisíc lidí, tedy 8,7 procenta populace, v přibližně půl milionu domácností. Skoro polovina lidí v energetické chudobě byly osoby v rodinách s dětmi. V energetické chudobě bylo 220 tisíc dětí, tedy přibližně 10 procent dětí v ČR. Pokud jde o rodiny s dětmi, 30 procent lidí v rodinách s dětmi v energetické chudobě tvořili lidé v domácnostech samoživitelek a dalších 30 procent členové nízkopříjmových rodin s nárokem na přídavky na dítě. Druhou nejvýznamnější skupinou obyvatel v energetické chudobě byli důchodci, kterých bylo v energetické chudobě více než 300 tisíc, tedy 17 procent z celé důchodcovské populace. Nejčastěji se jednalo o osamělé důchodkyně (jejich domácnosti představovaly 75 procent domácností osamělých důchodců).
Podle expertů i citované studie jsou energetickou chudobou nejvíce zasaženi lidé v nájemním bydlení, které má nejhorší kvalitu a lidé v něm nemohou ovlivnit kvalitu svého bydlení. Druhá významná skupina zasažených energetickou chudobou jsou lidé na venkově v nezateplených domech, nejčastěji seniorky. „U nás je energetická chudoba spojená zejména s náklady na vytápění, protože 68 procent výdajů domácností na energie jde právě na vytápění. Tudíž je zásadní, zda člověk bydlí v zateplené, nebo nezateplené budově,“ vysvětluje Ondřej Pašek, energetický expert Hnutí Duha.
Co dělá stát
Stát může podle Ondřeje Paška řešit energetickou chudobu zejména tím, že dotace, které tu jsou, tedy programy Nová zelená úsporám a nově také Oprav dům po babičce, budou nastaveny tak, aby na ně dosáhly nízkopříjmové domácnosti. „Když si vezmeme klasickou Zelenou úsporám, tam je padesát procent dotace, ale druhých padesát procent musíte zaplatit z vlastních nákladů a navíc tu dotaci musíte předfinancovat, tedy dostanete ji až poté, co tu rekonstrukcí uděláte. To je zásadní bariéra.“ Stejně to vidí odbornice z klimatického týmu Asociace pro mezinárodní otázky Kristina Zindulková, která také považuje podmínku vstupního kapitálu za bariéru, jež brání tomu, aby peníze čerpali potřební.
Pašek k dotačním programům nicméně uvádí, že ministerstvo životního prostředí zacílení podpory v několika ohledech zlepšilo: „Prvním je program Nová zelená úsporám light, který je dnes určen pro seniory a pro lidi pobírající příspěvek na bydlení. Poskytuje až stoprocentní dotaci, což je správně. Zacílené to není úplně přesně, protože ne všichni senioři jsou z kategorie potřebných, ale dejme tomu. Jenže je to pouze na 150 tisíc. Za tu sumu vyměníte pár oken nebo zateplíte půdu nebo uděláte nějaké menší opatření, ale náklady na vytápění vám tolik neklesnou,“ upozorňuje expert, který vyzdvihuje program Oprav dům po babičce, který schytal v médiích velkou kritiku. Podle Paška však nespravedlivě. „Ten program řeší několik nevýhod: jednak nabízí předfinancování, tedy dostanete peníze předem a odpadá to, že byste museli mít peníze na celou rekonstrukci, jednak poskytuje bonusy pro rodiny s dětmi – padesát tisíc na jedno dítě. Dále bude program poskytovat úvěry na spoluúčast. “
Bydlíte-li v domě, který vám patří, můžete si zažádat a dostanete celou částku, tedy například milion. Z toho půl milionu bude dotace a druhý půlmilion postupně splácíte jako úvěr. Jedná se o nejvyšší úroveň zateplení na energetickou třídu B, což poskytuje výraznou úsporu na energiích, a tudíž máte z čeho úvěr splácet.
Program Zatepli dům po babičce je dobře nastavený i podle Zindulkové. „Je ale otázka, kdo si o dotaci reálně požádá, protože prezentace projektu je patnáctistránkové pdf,“ upozorňuje expertka na bariéru, na kterou mohou narazit právě někteří senioři nebo lidé s nižšími příjmy.
Na koho dotační programy nemíří
„Sociálně je Oprav dům po babičce velmi dobře postavený program – až na jeden nedostatek, který se týká všech programů, o kterých mluvíme, a sice že se týká pouze lidí v rodinných domech. Lidí, kteří bydlí v bytech, ať už je mají ve vlastnictví, nebo jsou členy družstva, anebo bydlí v nájmu, se program se netýká,“ upozorňuje Pašek.
Ministerstvo nicméně zlepšilo i program Nová zelená úsporám pro bytové domy. Pokud zateplujete bytový dům, což musí udělat družstvo, SVJ nebo majitel domu, tak nově dostanou některé skupiny bonus. Týká se to starobních a invalidních důchodců a lidí, kteří pobírají příspěvek na bydlení nebo příspěvek na dítě. Každá taková domácnost dostane bonus 150 tisíc korun, který však nejde přímo jim, ale do fondu oprav na úhradu jejich příspěvků, které jsou v důsledku zateplování často vyšší. Takto stát uhradí zranitelným lidem navýšení příspěvku do fondu oprav.
Tento program ale stále neřeší lidi v nájemním bydlení. Pokud jsou energie psané na nájemníka, nemá majitel žádnou motivaci budovu zateplit. Nicméně ve chvíli, kdy se budovy zateplí, zvýší se v nich standard bydlení a dají se lépe pronajmout, což může motivovat majitele, aby se zbavil nájemníků a pronajal byt jiným za vyšší cenu, anebo zvýšil nájem těm stávajícím. V takovém případě by sice ušetřili na energiích, ale zase by se jim zvýšilo nájemné.
„Problematika spojená s ochranou nájemníků není lehce řešitelná, protože kdyby majitelé budov získávali dotace, byly by to dotace na jejich ziskový byznys pronajímání bytů. Nájemníkům by to nepomohlo, protože by neměli garanci, že se jim sníží náklady na bydlení nebo aspoň zůstanou stejné. Tím pádem na lidi, kteří jsou nejvíce v energetické chudobě, tedy lidi v nájmu, dotační programy nemíří,“ vysvětluje Pašek, který zmiňuje příklad z Belgie, kde mají k těmto účelům zprostředkující instituce. „Může to být město, může to být neziskovka. Udělají trojstrannou dohodu mezi nájemníkem, majitelem a městem nebo neziskovkou, kde se majitel zaváže, že nebude zvyšovat nájem. Potom dostane dotaci na zateplení a nájemník je chráněn. To v Česku chybí,“ dodává expert.
I v obecním se bydlí draze
Obce v minulosti získaly dotace na rekonstrukce bytů určených na sociální bydlení, ty je ale nezavazovaly k tomu, že musí domy zateplit. Dnes tedy existuje řada obecních bytů, ve kterých jsou náklady na energie vysoké, protože nejsou zateplené. Ministerstvo proto vypsalo pro obce část programu Nová zelená úsporám. V něm je bonus, když budou zateplovat obecní objekty se sociálním bydlením. Řešení na úrovni obcí by ale podle Paška mělo spočívat i v poradenství, v pomoci obyvatelům. „Doporučujeme, aby si obce zřídily kontaktní místa pro sociální bydlení, kde budou lidé, kteří budou rozumět kromě bytové a sociální problematiky také problematice energií, ať už úsporám, nebo tématu energošmejdů a tomu, jak se jim bránit, jak se vyvazovat z nevýhodných smluv nebo jaká opatření je možné dělat v domácnostech,“ uzavírá expert.
Na úrovni domácností pak jsou běžná opatření jako větrat krátce a intenzivně, nezakrývat radiátory, vařit s pokličkou, nechat si seřídit kotel a topnou soustavu, aby byla co nejefektivnější, utěsnit dveře nebo vytápět na nižší teplotu. To je zatím všechno, co může člověk jako nájemník dělat.
Také podle Kristiny Zindulkové mnohá řešení se situací lidí v nájmu nepočítají. „Důležité je celospolečenské řešení a standardy, jak má vypadat bydlení a co je kvalitní bydlení,“ upozorňuje s tím, že když se člověk zaměří na energetickou chudobu jako problém, pak ho neřeší v první řadě komunitní energetika, ale zateplování. Proto je důležité nastavení podpory tak, aby byla dostupná pro lidi, kteří ji potřebují.
Role komunitní energetiky
Komunitní energetika sice může do určité míry snížit ceny energií, ale vstupní podmínky jsou limitující právě pro domácnosti s nízkými příjmy, které nemají kapitál. „Je otázka, jak moc je to relevantní, když člověk bydlí v domě nebo bytě, který je energeticky neefektivní. Další úskalí komunitní energetiky ve vztahu k energetické chudobě pak spočívá v tom, že v současné době se jedná hlavně o solární panely, tedy výrobu elektřiny, ale domácnosti v energetické chudobě mívají největší problém s vytápěním, které je z jiných zdrojů.“
Další možnost jsou komunity, které mají přebytek elektřiny, kterou by mohly sdílet za nižší cenu přímo svým chudším sousedům. ČEZ a další energetické společnosti ji totiž vykupují za velmi nízké ceny. Podle Zindulkové by tak mohlo fungovat, že komunity raději budou sdílet levnou energii lidem ze zranitelných domácností, než ji prodávat velkým společnostem. Velkou roli v tomto ohledu mohou hrát municipality, které mohou takové projekty iniciovat a při nastavení pravidel myslet na nízkopříjmové domácnosti. Pak může být komunitní energetika jedním z nástrojů řešení energetické chudoby.
„Komunitní energetika má limitované možnosti řešení energetické chudoby, ale hraje významnou roli ve změně energetického systému. Jasně se přitom ukazuje konflikt v tom, kdo má být vítězem energetické transformace. Jestli to bude ČEZ, který postaví soláry v bývalých dolech a dostane na to největší dotace, anebo se peníze rozdistribuují i jiným skupinám, než jsou velké společnosti,“ říká expertka s tím, že pokud se na transformaci bude podílet aspoň střední třída, které to umožní si na energetickou tranzici utvořit názor, bude to pro její průběh důležité. Ve chvíli, kdy se na tom budou lidé podílet a budou z toho mít nějaké benefity, budou nakloněnější energetické transformaci jako takové.
Je stát schopný zkrotit velké firmy?
V souvislosti s tím, že emisní povolenky se budou od roku 2028 týkat i silniční dopravy a vytápění budov, vznikne sociální klimatický fond. I když analýzy ukazují, že zvýšení cen nebude tak vysoké jako během energetické krize, je jasné, že zdražení dopadne nejvíce na chudé lidi, kteří už teď mají problém s placením energií. Sociální fond by proto měl sloužit jednak k zateplování, jednak by měl pomáhat zranitelným domácnostem s placením cen energií a vytvářet sociální jistotu při přechodu z fosilních paliv na nefosilní zdroje. Jak konkrétně bude vypadat, je v jednání.
V Řecku mají například zákon, podle kterého musí energetické komunity dávat dvě procenta zisků na opatření spojená s řešením energetické chudoby. To je ale něco, co by z principu měly dělat energetické společnosti. „Jako by tam fungovalo spojení komunita – solidarita, ale solidarita má probíhat na celospolečenské úrovni. Občas zapomínáme na odpovědnost firem a na to, že stát může vytvořit takové podmínky, aby se na nápravě podíleli aktéři, kteří jsou dost silní a mají dost možností. Kdyby iniciativa šla od státu, který vytvoří určité podmínky, ať už v energetice, nebo v bydlení, mělo by to násobně lepší výsledky,“ vysvětluje Zindulková.
Důležitá je podle Zindulkové schopnost státu jít proti ekonomické moci firem a naopak nastavovat podmínky tak, aby velké firmy pomáhaly státu efektivně řešit problémy. „Tato schopnost je ale v Česku dost mizerná, i co se týká cen potravin, kdy stát nebyl schopný říct, že nelze mít příliš vysoké marže na potraviny – tak, jako to udělaly jiné státy, třeba Francie,“ dodává. „Energetická chudoba se může řešit zvlášť ve svém sociálním aspektu, naopak energetická transformace se nikdy nemá řešit bez zřetele k energetické chudobě, na kterou se pořád často zapomíná,“ uzavírá expertka.
Autorka je redaktorka Alarmu.
Text vychází s podporou nadace Rosa Luxemburg Stiftung.