Být otrokem jídla? Ne, děkuji, mám svůj osobní život

Autor: Dušan Synek

Tak nadpis vás mohl asi trošku zaujmout, ale nejedná se vlastně o žádné ožehavé téma. Je to jeden z nejvíce a snad nejdéle zarytých mýtů, které jsou v globální populaci, ne jenom té konkrétní fitness, propagované, neustále opakované a snad nikdy nekončící. Je to ten mýtus, ve kterém se tvrdí že:

Větší počet jídel denně vám : zrychlý metabolismus, budete spalovat tuky, budete se cítit lépe protože (XY věcí) a podobně. Ne, na tenhle mýtus prosím jednou a provždy ZAPOMEŇTE. Je úplně bambán, zdali budete jíst každé 2 hodiny, nebo 4 hodiny, nebo se najíte prostě a jednoduše v okamžik, kdy budete pociťovat hlad. Já bych se k tomuhle tématu chtěl rozepsat trošičku z jiného úhlu pohledu než toho klasického fitness. Sice do toho budu nevědomky zabředávat, ale primární pohled by byl na takovou tu běžnou lidskou stránku, která je se stravováním spojená. Tak pojďme na to.

  

Jasně, i já jsem začínal a dovolím si tvrdit, že doba, ve které jsem začínal nebyla zrovna nejlepší pro fitness. V těch dobách, kdy jsem si do práce nosil krabičky s jídlem a dlachnil to do sebe z krabiček, což je v dnešní době poměrně v pohodě a lidi se s tímhle nějak sžili a přijali to, dřív nebylo úplně v normě. Všichni si dávali jídlo na talíř a nikdo to moc neřešil, pokud necvičil, nebo nedělal vrcholově, či v nějaké výše postavené kategorii daný sport. Co se v té pracovní jídelně uvařilo, nebo bylo možné si zakoupit v kantýně, nebo nějakém výdejním automatu, to prostě bylo. Segeďák? Guláš? Svíčková? Zapečený těstoviny? Bylo to úplně jedno… prostě co bylo, to bylo. Hlavní pro ty lidi bylo, že to stálo pár korun a nemuseli se s tím doma u plotny crcat, když už takhle svejm cvrčkům ráno do školky, nebo školy mazali chleba s paštikou, nebo nutelou. A na nás, kteří si v té práci vytáhli krabičku s masem a přílohou + nějakou zeleninou bylo pohlíženo jako na magory. Ačkoli jsme se snažili do té běžné populace nějakým způsobem zapadnout (dodržovali jsme pauzy na jídlo – ačkoli jsme neměli hlad – nebo jsme s nima sdíleli společné stravovací prostory, vedli s těma lidma konverzaci… i tak jsme byli označeni a odpískáni. Nehledě na ty debilní kecy typu : ,, už zase to samé?“ ,, To Tě pořád baví jíst pořád dokola to maso a rýži“ nebo : ,, Tak copak to máme dneska, zasejc to samé“ a nebo moje nejoblíbenější : ,, můžu ochutnat?“ Kámo… ty, kterej máš na talíři před sebou sekanou s bramborem a tatarkou ode mě chceš ochutnat kuřecí maso s rýží? Tohle jsem nikdy nepochopil a do teď nechápu. Proč by někdo chtěl ochutnat suché kuřecí maso s rýží, když před ním na talíři leží sekaná s vejcem + bramborama, která je politá máslem? No, to je jedno… ale asi jsme se s tímhle, nebo podobným jednáním lidí setkal každý, nemám pravdu?

  

Když si vezmu, že jsme byli v dřívějších dobách za jídlo v krabičkách odsuzovaní a nejraději by nás za to upálili v Kostnici, jako pana Husa, a dneska je to trend + mraky firem, nebo společností rýžuje  kotel peněz jenom kvůli lidské LENOSTI. Kdy si tyhle firmy a společnosti účtují prachy za to, že vám udělají jídlo, které si vyberete, nandají vám ho do krabičky a přivezou až pod nos s tím, že lidskému subjektu odpadne veškerá práce a čas, je to trošku k smíchu, když si ty doby porovnám. Dříve odsuzováno, dneska propagováno, ale budiž.


* Tady jedna mimotechnická: V žádném případě bych si nedovolil hanit, nebo znevažovat tyhle firmy a společnosti, které nabízí výše zmiňované stravovací služby. To, že vám je někdo schopen připravit zdravé jídlo přesně podle vašich představ, preferencí a chutí je skvělé a naprosto tomu fandím. Jednak z pohledu toho, že se jedná o zdravou a chutnou formu jídla, jednak z toho pohledu, že to člověku dokáže ulehčit práci a čas – z jakékoli časové vytíženosti – anebo dalším aspektem může bejt to, že se člověk prostě rozhodne nějak zdravě stravovat a chce se sebou něco začít dělat, ale neví kde začít, jak to uchopit a co přesně dělat. Pro takového člověka to může být motivační a nakopne ho to k tomu, aby se sebou něco dělal, potažmo v tom pokračoval. Takže opět znovu říkám, že tyto firmy a společnosti nijak nehaním, spíše naopak. Ta zmínka měla být jen s ohledem na to, že co bylo dříve odsuzováno a na co bylo pohlíženo s posměchem a despektem dneska frčí, je to IN a lidé za to ještě platí. Das ist alles.

Extrifit Protein Break! 90 g

Naprosto dokonalé komplexní jídlo se zastoupením 27,8 g whey proteinu ve 100 g.

No a asi se už blížím k jádru věci. Ať na talíři, nebo v krabičce s vidinou toho, že budeme jíst každé 2 hodiny malé porce jídla a těšit se skvělých benefitů z téhle stravovací strategie si třeba neuvědomujeme, že to může do značné míry ovlivnit náš osobní život. Pokud jsme sami, nemáme žádnou rodinu, žádné plány, tak je to více méně jedno. Pokud se ale maminka s dětma někde dočetla, že konzumací v pravidelných intervalech po 2 hodinách jí to pomůže k cíli – vlastně skoro – zadarmo, je to na zamyšlenou. Ale nemusí to být jen maminka s dětma, může to být kdokoli. Mohl bych vyprávět svůj dlouhý příběh, kdy jsem tomu vysokofrekvenčnímu stravování taky propadl a musel jsem jíst každé 2 hodiny proto, abych nepřišel o svaly, ale toho vás ušetřím. Jde o to, že někteří lidé z tohohle stravovacího programu, teda toho vysokofrekvenčního stravování, mohou mít psychické problémy. Ať už se jedná o ženu s vidinou toho, že když nebude jíst každé 2 hodiny, tak se jí zpomalí metabolismus a bude přibírat. Nebo o začínajícího chlapíka, který má zase obavy z toho, že pokud nebude jíst každé 2 hodiny maso s přílohou, nebo do sebe alespoň nekopne proteiňák, tak přijde o nějakou část svalů, protože katabolismus… vykašlete se na to, prosím.

  

To, že budete jíst každé 2 hod  iny, nebo 3 hodiny opravdu nemá žádný značný benefit. Navíc, a to je taky podstatná část toho, o čem jsem se chtěl zmínit, ne vždycky je prostě čas a vhodná doba na to, abyste se najedli. Ať už je to rodinný výlet, pracovní porada, čas strávený s partnerem, nebo cokoli, co vás napadne… ne vždycky je prostě ta vhodná doba. Pamatuju si já, když jsem jen kvůli tomu, že jsem se MUSEL najíst omezoval druhé osoby. V té době to pro mě bylo naprosto normální a běžný, ale dneska, když se ohlédnu zpět, jsem se choval jako naprostej hlupák. A abych pravdu řekl, a to mi bylo potvrzeno z více stran od lidí, kteří sdíleli stejný stravovací postup jako já, že ty menší jídla je ani neuspokojovali. Prostě si k tomu sedli, nebo u toho stáli, protože k tomu malému jídlu, které konzumovali pár minut nemělo cenu si sedat a zvládli to za pochodu. Najedli se, ale nepociťovali ten kýžený pocit sytosti, který kdysi dávno zažívali po snědení jídla s rodinou. Sice věděli, že za krátkou dobu budou jíst znovu, ale i tak je to prostě neuspokojovalo. Jednak z toho hlediska, že bylo po pár minutách po všem, jednak protože si to jídlo nevychutnali, taky protože při společném obědě s rodinou měli po pár minutách vymalováno, ale čekali na ostatní, než to dojedli. A dalším faktem je, nebo byl ten, že pocit hladu měli neustále. Ať už krátce po snědení jídla, nebo bezprostředně po něm, prostě to nebylo vončo.

Extrifit Exxe Iso Protein Bar 31% 65 g

Prvotřídní proteinové tyčinky s absolutním minimem tuků a cukrů.

Proto vás prosím… ten zarytý mýtus toho, že vysokofrekvenční stravování je alfa a omega pro spalování tuků opusťte a najděte si vlastní způsob stravování, který vyhovuje vám, který je aplikovatelný do vašeho života. Který vás bude bavit, naplňovat, který si budete užívat a který pro vás bude co nejméně zatěžující a stresující. Nad jídlem byste neměli špekulovat, dlouhodobě nad ním přemýšlet, stresovat se z něj a tak podobně. Jídlo by pro vás měla být ta pozitivní část života, na kterou se těšíte, máte z ní radost a taky je to skvělá forma jakéhosi ,,rituálu“ ale nechci znít jako nějaký EZO, jasný! A ano, jídlo se dá užívat a vychutnávat si ho i za předpokladu, že si ho spočítáte v kalorických tabulkách, podle kterých si ho připravíte!

Dneska se zase roztrhl pytel s lidma, kteří hlásají, že počítání jídla a příprava jídel v tabulkách je otročina a je to nesmysl. A proč jako? Je to naše rozhodnutí, naše volba a náš způsob, který nám dodává pevnou půdu pod nohama a jistotu ve stravě. Nikoho tím neomezujeme a je to náš problém. Takže se vykašlete na nějaké hlasatele toho, že vážení jídla je nesmysl! Ale na tohle téma třeba zase někdy příště.

Jeden jediný benefit, který vysokofrekvenční stravování může mít, ale pro nás normální hobíky, nebo rekreační sportovce – chcete-li – to zase taková alfa a omega není a myslím si, že pokud byste se do vysokofrekvenčního stravování nutili, nebo vás to v životě omezovalo, tak ty negativa převýší pozitiva. A to pravidelné konzumování menších jídel po kratší časový úsek může mít pozitivní vliv na budování svalové hmoty. Kdy za předpokladu dostatečného množství bílkovin 30g+ v jedné porci budete častěji startovat stimulaci svalového růstu. Ale jak říkám… tento postup ocení například velikáni, jako je Slavoj Bednář, Pavel Koukal, Radek Kyzivát, Pavel Vacek a další borci, kteří už mají soutěžní ambice a ženou to vejš, než na kondičky – tím nechci kondičkáře nijak ponižovat, nebo tak něco, ale rozumíme si, ne?

Kdybych to měl nějak uzavřít a ukončit, tak bych to řekl nějak takhlenc: Přizpůsobte svoje fitness cíle vašemu životu, nikoli váš život těm fitness cílům. To samozřejmě neplatí pro sportovce, kteří se tím živí, nebo mají závodní kariéru, tam je to vo něčem jiným.