Článek
Ty, kteří jim pomáhali, nezná skoro nikdo. Například mlynáře Břetislava Baumana nebo sokola Antonína Oktábce či předválečného starostu Krušnohorské sokolské župy Jana Zelenku-Hajského. Manžele Emanuelu a Václava Khodlovy. Tito obyčejní lidé se v extrémní situaci, do níž je život postavil, zachovali neobyčejně odvážně.
Heydrich obnoví pořádek!
Je středa 24. září 1941.
K. H. Frank je v Berlíně a vede informativní rozhovory s vyššími SS-kamarády. Jen obtížně lze soudit, zda to byla právě tato jeho návštěva a jeho hlášení o současné alarmující protinacistické situaci v českých zemích nebo skutečnost, že si přisadil, když z daného stavu obvinil protektora Neuratha, faktem však zůstává, že v Berlíně začali horečně jednat.
Pozdě večer nastupuje do kurýrního vlaku, jenž spojuje hlavní město říše s vůdcovým Vlčím doupětem ve Východním Prusku. Hitlerův příkaz zněl jasně: okamžitě se k němu dostavit.
Cestou Frank přemítá, co může očekávat. Jmenuje ho vůdce jediným pánem v Čechách a na Moravě? Nebo naopak, z něj učiní spoluviníka za situaci v protektorátu a zbaví ho funkce státního tajemníka? Hitler si nechává znovu krátce popsat, co se v protektorátu děje. Frank potvrzuje Neurathovu zprávu, že odbojové hnutí a další formy protinacistického odporu sílí a že stav je, zejména po napadení Sovětského svazu Německem, alarmující.
„Zavedu v protektorátu tvrdší kurz,“ přeruší Franka Hitler.
„Pořádek obnoví Heydrich!“
Frank je vůdcovým rozhodnutím zaskočen. Proč to má být na nějakou dobu – na jakou asi? - šéf Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA - nejvyššího bezpečnostního orgánu hitlerovského Německa), SS-gruppenführer Reinhard Heydrich?
„Jistě zasáhne s náležitou razancí a obnoví pořádek,“ nenechává nikoho na pochybách Hitler.
O tři dny později, 27. září 1941 se v Praze dokončují poslední přípravy na Heydrichův příjezd.
Frank a Heydrich.
Brutalita, přímočará brutalita jednoho i druhého. Nic horšího nemohlo obyvatele protektorátu Čechy a Morava postihnout.
Führerem čerstvě povýšený Heydrich je muž činu. O poměrech v protektorátu toho ví opravdu hodně. Má podrobné informace. Má i plán. Ví, kde začne.
Již v sobotu 27. září je zatčen předseda protektorátní vlády Alois Eliáš. Bezprostředně poté je dopraven do pražské řídící úřadovny gestapa v Petschkově paláci.
Heydrich, za nadšeného přitakávání Franka, vydává Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941. Tím sám sebe pověřuje kdykoliv a kdekoliv vyhlásit stanné právo!
Neděle 28. září
Na stožárech prvního hradčanského nádvoří vlají dvě vlajky. Říšskoněmecká s hákovým křížem a vlajka s hrozivým znakem SS. Nově vytyčený směr v terorizování Čechů je přesně nalajnován.
V pravé poledne Emil Hácha přijímá Heydricha i Franka. Heydrich mu bez obalu oznamuje, že Eliášovo zatčení bylo nutné „v zájmu říše i českého národa“(!). Nepřátelské činy českého obyvatelstva, sabotáže si prý vynutily vyhlášení výjimečného civilního stavu v některých částech protektorátu s účinností od téhož poledne. Hitler a jeho říše nedovolí, aby kdokoliv jakkoliv hatil boj za novou Evropu.
Heydrich nemá ve zvyku mlátit prázdnou slámu. V noci 28. září rozhlasová stanice Böhmen oznamuje první rozsudky smrti, vykonané zastřelením.
A protektorátní tisk píše: 30. září - „Pro přípravu velezrady a sabotáže byli v Praze odsouzeni k smrti…“
Každý následující den se tatáž zpráva opakuje. Mění se pouze jména a příjmení a počty popravených. Heydrich neztrácí čas. Dne 8. října 1941 je zakázána Československá obec sokolská, stovky sokolů a sokolek poslány do koncentračních táborů. Na podzim téhož roku začíná i v protektorátu nová, neméně krvavá kapitola dějin – holocaust.
Ukázkový árijský vzhled. Pečlivě upravené světlé vlasy. Ostře řezaná tvář a nos, připomínající zobák predátora. To je Reinhard Heydrich. Podobá se dravci. A dravec zaútočil.
Středa 27. května 1942
V 10.35 minut exploze bomby V Holešovičkách v Praze smrtelně zraní SS-obergruppenführera Reinharda Heydricha, který měl připravit konečnou likvidaci českého národa včetně germanizace českého prostoru po vítězné válce.
Hodinu po atentátu byl vyhlášen civilní výjimečný stav na území Prahy, zablokovány všechny výjezdy z města, soustředěna policejní hotovost z okolí. Začal hon na pachatele a jejich pomocníky. Zatýkání. Mezi zatčenými byli rovněž příbuzní výsadků z Velké Británie. Následovala krvavá „rozprava“. Ve dnech 24. října 1942, 26. ledna 1943 a 3. února 1944 bylo v koncentračním táboře Mauthausen zavražděno 294 „protektorátních příslušníků“. Lidí různých povolání, věku, žáků, studentů, sedláků, dělníků, právníků… Hešová Kateřina, popravena 24. 10. 1942. Téhož dne stejný osud postihl Friedu Holznerovou, Aloisii Hrdličkovou, Jiří Hrdličku, Alžbětu Jesenskou, Václava Khodla, Emanuelu Khodlovou…
Nejmladší popravenou byla 24. 10. 1942 čtrnáctiletá Jindřiška Nováková. Z místa činu odvezla kolo, na němž poraněný parašutista Jan Kubiš prchal a které odstavil u Baťovy prodejny na rohu ulic U synagogy a dnešní Zenklovy.
Jejich dramatické osudy vypovídají o statečnosti, omylech, bolestech i radostech. Varují nás, abychom nezapomněli. A současně nám dávají naději, že vše špatné jednou skončí, že svoboda, obětavost a lidská důstojnost, odvaha jsou silnější než zlovůle, bezcitnost a násilí totalitního režimu.
Zdroj: Mauthausen Konečná stanice, Vlastislav Janík; Toužimský&Moravec, 2017; K. H. Frank Vzestup a pád karlovarského knihkupce, Miloslav Moulis a Dušan Tomášek, Epocha 2003; Pamětní kniha 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu, Vlastislav Janík,, Jaroslav Čvančara, Václav Ledvinka, Vojtěch Šustek, Oblastní muzeum Praha- východ, 2022; Zasnoubena se smrtí, Jota, 2017
