Banda záškodníků, nebo antikomunističtí odbojáři. Jak o Mašínech psal západní a komunistický tisk?
23. října 1953 byli na útěku z komunistického Československa dvacet dní. A zůstali už jen tři – Ctirad a Josef Mašínové a Milan Paumer. Zbyňka Janatu a Václava Švédu dopadli pronásledovatelé. O tom, co se za hranicemi odehrává, tehdejší československý tisk striktně mlčel.
„Ať žije osvoboditelka a učitelka - nepřemožitelná Sovětská armáda!“ stálo na titulní straně Rudého práva 4. října 1953. Zatímco v novinách oslavovali Den československé armády jako svátek bratrství vojáků a všech pracujících v zemi, pětičlenná skupina v čele s bratry Mašíny v noci tajně přešla přes hranice do sousední NDR.
Banda záškodníků, nebo antikomunističtí odbojáři. Jak o Mašínech informoval západní a komunistický tisk?
„V československých médiích se o činnosti skupiny bratří Mašínů vůbec nic nepsalo. I o dalších negativních jevech, dokud nebyly úspěšně vyřešeny režimem, tak se nepsalo, protože by oni museli taky například přiznat, že se jim něco nepovedlo,“ vysvětluje historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu.
Die Neue Zeitung
Zatímco v Československu redaktoři mlčeli, německý tisk o Mašínech v říjnu 1953 informoval. Východoněmecký list Neues Deutschland následovně: „Více než 10 tisíc obyvatel Cottbusu se v úterý rozloučilo na dojemné smuteční demonstraci se zavražděnými lidovými policisty, kteří byli 16. října zbaběle zavražděni fašistickými teroristy.“
Skupinu bratří Mašínů bych s protikomunistickým odbojem neztotožňoval, uvažuje historik Tomek
Číst článek
Zcela opačně ale situaci vnímali v západním Německu, jak vyplývá z článku v Die Neue Zeitung 23. října 1953. „V oblasti Cottbusu došlo v posledních 48 hodinách opět k tvrdým srážkám mezi zásahovými komandy pořádkové policie a antikomunistickými odbojáři.“
„Tam se o nich psalo pozitivně. Hodnotilo se to tak, že na druhé straně železné opony je prostě nesvoboda a ty sympatie byly na straně těch pronásledovaných,“ popisuje Prokop Tomek.
Banda záškodníků
Zmínka o bratrech Mašínech se v domácím tisku objevila až na začátku února 1955. Tehdy začal soud se členy odbojové skupiny bratří Mašínů. Titulek Rudého práva informoval o procesu proti bandě záškodníků, diverzantů a teroristů. „Plus se dokonce objevovali komentáře, třeba v Mladé frontě, které byly dost nenávistné,“ upozorňuje historik Tomek.
‚Někdo musel něco dělat.‘ Příběh protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů
Číst článek
Noviny psaly o tom, že Josef a Ctirad Mašínové vstoupili do americké armády. Podle komunistického režimu šlo o důkaz jejich zrady. „Krkavci si správně vybrali svůj houf. Veliký jásot byl tenkrát ve Svobodné Evropě i v Hlasu Ameriky: hrdinové se prý prostříleli na svobodu... A hrdinové také našli zaměstnání odpovídající jejich kvalifikaci.“
Pak příběh bratrů Mašínů na desítky let utichl. Až do roku 1987, kdy exilový časopis Západ otiskl v dubnovém čísle rozhovor Oty Rambouska se Ctiradem Mašínem. „Otec byl ruský legionář a tak znal bolševiky důvěrně. A hlavně: to byla naše rodinná tradice: bojovat proti každému nepříteli republiky, ať už přišel zprava či zleva.“
Hlasy proti Mašínům
V dalším čísle už se objevily i hlasy proti Mašínům. „Byly, myslím, motivované tím, že to v podstatě může tu tehdejší situaci exilu, disentu prostě snah o svobodu v Československu, že to může spíš poškodit, že to může být zneužito komunistickou propagandou,“ říká Tomek.
A reakce redakce? „Nevidíme důvod, proč bychom neměli svědectví Rambouska a Mašína tisknout. Domníváme se, že pokud by v roce 1948 bylo více nebojácnosti a bojovnosti na straně nekomunistické většiny, nikdy bychom nebyli tam, kde jsme nyní.“
Poslechněte si celý díl seriálu v nahrávce nahoře.
