Článek
Dne 25. dubna 1945 vydalo Nejvyšší velitelství spojeneckých expedičních sil, aby byly pořízeny důkazní filmové materiály z osvobozených koncentračních táborů. V režii George Stevense a produkci Johna Forda tak vznikl snímek Nazi Concentration Camps dlouhý 59 minut, který obsahoval záběry z táborů v Německu, Belgii a Rakousku -mj. Mauthausenu, Buchenwaldu, Dachau nebo Belsenu. Soudci, žalobci, obhájci a obžalovaní tak mohli spatřit následující šokující scény - mapu Evropy se znepokojivě vysokým počtem nacistických koncentračních táborů, exhumace těl z množství hromadných hrobů, zohavená a vyhublá těla, některé podvyživené přeživší mezi mrtvými, obrovské pece a hromady popela z kostí na podlaze krematoria, buldozery tlačící hromady mrtvol…
Kapitán americké armády Gustave M. Gilbert během soudního procesu zastával funkci vězeňského psychologa. Pomocí psychologických testů, bedlivým sledováním chovaní a častými rozhovory se snažil odhalit všechny zrůdné vlastnosti souzených nacistických pohlavárů. Při hodinovém promítání otřesných záběrů detailně sledoval jejich reakce plné rozhořčení, pláče a uhýbání pohledů od plátna. Když se obžalovaní odebrali na své cely, Gilbert mohl s každým z nich probrat jejich dojmy.
Hermann Göring - říšský maršál a velitel letectva (trest smrti)
„Bylo to takové příjemné odpoledne, dokud nepromítli ten film. Četli můj telefonický rozhovor z rakouské aféry (pozn. Anšlus Rakouska) a všichni se smáli a já také. A potom promítli ten strašný film, který všechno pokazil.“
Joachim von Ribbentrop - říšský ministr zahraničních věcí (trest smrti)
„Sám Hitler by se nemohl dívat na takový film. Nechápu to. Ani si nemyslím, že Himmler nařídil takové věci. Nechápu to.“
Wilhelm Keitel - polní maršál a náčelník štábu vrchního velitelství (trest smrti)
„Je to hrozné. Když vidím takové věci, stydím se, že jsem Němec. To byly ty hnusné esesácké svině! Kdybych to byl věděl, řekl bych svému synovi: ‚Raději tě zastřelím, ale do SS ti vstoupit nedovolím.‘ Ale nevěděl jsem to. Už nikdy se nebudu moci lidem podívat do očí.“
Alfred Rosenberg - ministr pro okupovaná východní území, filozof strany (trest smrti)
„To jsou hrozné věci - hrozné - hrozné - hrozné.“ Na připomínku jeho osobní odpovědnosti v otázce koncipování rasové politiky, odvětil: „Ach ne, to se nemůže vysvětlit na základě rasové politiky. Vždyť bylo zavražděno i mnoho Němců. To také oslabuje naši obranu.“
Hans Frank - guvernér Polska (trest smrti)
(pláč) „Když si vzpomenu, že jsme žili jako králové a věřili té bestii. Nedejte si namluvit, že nikdo o tom nic nevěděl. Každý tušil, že v tomto systému něco hrozně skřípe, přestože nebyly známy podrobnosti. Nechtěli je znát! Bylo příliš pohodlné nechat se vydržovat tímto režimem, královsky zabezpečit rodiny a myslet si, že je všechno v pořádku. Příliš dobře s námi zacházíte. Vaši zajatci i naši vlastní lidé umírali hladem v našich táborech. Nechť je Bůh milostiv našim duším! Ano, Herr Doktor, co vám říkám, je úplná pravda. Bůh chtěl tento soud. Když jsme se setkali, snažil jsem se pochopit ostatní, ale už to přešlo. Vím, co mám dělat…“
Julius Streicher - majitel a vydavatel protižidovského listu Der Stürmer (trest smrti)
Bez jakéhokoli citového dojmu přiznal, že film byl hrozný. Poté poprosil, zda by se mohli strážní na chodbě chovat tišeji, aby mohl spát.
Fritz Sauckel - zmocněnec pro nasazení pracovních sil (trest smrti)
(značně rozčilen) „Zardousil bych se těmato rukama, kdybych si myslel, že jsem měl něco společného s těmito vraždami. Je to hanba! Je to potupa pro nás a pro naše děti a děti jejich dětí!“
Alfred Jodl - náčelník Operačního štábu Vrchního velitelství branné moci (trest smrti)
„Je to otřesné. Věřte mi - největší hanbou je, že tolik mladých lidí vstoupilo do strany skutečně z idealismu.“
Wilhelm Frick - říšský ministr vnitra a protektor v Čechách a na Moravě (trest smrti)
„Myslím si, že bez přerušení spojení v posledních měsících - bombardování a zmatek - no nevím.“ Poté odvedl téma a zeptal se, jestli bude povolena venkovní procházka.
Arthur Seyss-Inquart - guvernér Rakouska a nizozemský komisař (trest smrti)
Dění na plátně jako jediný ze souzených sledoval s naprostým klidem. Večer ve své cele řekl: „Uznávám, že to na člověka zapůsobí. Ale já to vydržím.“
Rudolf Hess - Hitlerův zástupce a vedoucí NSDAP (doživotí)
Stejně jako jindy při probíhajícím soudním procesu, i nyní působil zmateně a stále mumlal dokola: „Já to nechápu. Já to nechápu.“
Walter Funk - říšský ministr hospodářství (doživotí)
(pláč) „Hrozné! Hrozné!“ Na otázku, zda nechce prášek na spaní, odpověděl: „K čemu by to bylo dobré? K čemu by to bylo dobré?“
Erich Raeder - velkoadmirál a vrchní velitel námořnictva (doživotí)
Uvedl, že o koncentračních táborech téměř nic nevěděl. Prý slyšel pouze o třech, a to když se snažil dostat na svobodu některé své přátele.
Baldur von Schirach - vůdce sdružení nacistické mládeže Hitlerjugend (20 let)
„Nedovedu pochopit, jak mohli Němci dělat takové věci.“
Albert Speer (Hitlerův architekt a říšský ministr zbrojní výroby (20 let)
Po zhlédnutí filmu prohlásil, že je rozhodnut přiznat kolektivní odpovědnost vedení strany a očistit německý národ od viny.
Konstantin von Neurath - říšský ministr zahraničí a protektor v Čechách a na Moravě (15 let)
Značně rozčilený konstatoval, že v daném časovém období neměl žádnou politickou moc.
Karl Dönitz - admirál a Hitlerův nástupce ve funkci hlavy státu (10 let)
„Jak jen mě mohou obviňovat, že jsem věděl o takových věcech? Ptají se, proč jsem nešel za Himmlerem a neprovedl kontrolu v koncentračních táborech. To je naprosto absurdní. Byl by mě vyhodil, stejně jako já jeho, kdyby přišel vyšetřovat, co se děje ve válečném námořnictvu! Co já měl proboha společného s těmito věcmi? Na své vysoké místo jsem se dostal jen náhodou a se stranou jsem neměl nikdy nic společného.“
Hjalmar Schacht - prezident říšské banky (nevinen)
„Jak mě mohou posadit společně s těmito zločinci a promítat mi film o zločinech v koncentračních táborech? Vědí přece, že jsem byl Hitlerovým nepřítelem a sám jsem se dostal do koncentračního tábora! To je neodpustitelné!“
Hans Fritzsche - vedoucí říšského rozhlasu (nevinen)
(pláč) „Žádná moc, ani nebeská, ani pozemská, nesmaže tuto hanbu z mé země! Ani za generace, ani za století! Promiňte, nemohu se ovládnout, ale musel jsem tam sedět a potlačovat to v sobě celou hodinu!“ Na nabízený prášek na spaní, odpověděl: „Ne, k čemu by to bylo? Byla by to zbabělost zahánět to všechno nějakými léky z mého vědomí.“
Franz von Papen - bývalý kancléř, velvyslanec v Rakousku a Turecku (nevinen)
Na otázku, proč se nedíval na vysílaný film, odpověděl: „Nechtěl jsem vidět potupu Německa“.
U Ernsta Kaltenbrunnera, šéfa bezpečnostní služby, Gilbert reakci na promítaný film nezaznamenal. Později mu byl vyměřen trest smrti. Robert Ley (šéf Německé pracovní fronty) byl v té době již více než měsíc po smrti, když 25. října 1945 spáchal ve své cele sebevraždu. Soudní proces vyvrcholil 16. října 1946, kdy došlo k popravě deseti odsouzených. Hermann Göring si pár hodin před svou popravou sáhl na život. Film Nazi Concentration Camps byl jako důkazní materiál rovněž použit v procesu s Adolfem Eichmannem v Izraeli v roce 1961.
Prameny:
GILBERT, Gustave M. Norimberský deník
HEYDECKER, Joe J., LEEB, Johannes. Norimberský proces
KERSHAW, Ian. Hitler. Nemesis. II. díl 1936-1945
