Laskavost a směřování k soudržnosti. V Praze se sešli znalci a milovníci Otokara Březiny a jeho díla

Jiří Höfer na sympoziu věnovaném Otokaru Březinovi připomněl jeho laskavost a směřování k soudržnosti celé společnosti, úctu člověka k člověku. Spolupořadatelem byla Společnost Otokara Březiny sídlící v Jaroměřicích nad Rokytnou. Sympozium zahájil současný předseda SOB Petr Kopejska. Poté Daniela Iwashita z Ústavu pro českou literaturu AV ČR vzdala hold před čtyřmi lety zemřelému badateli a editorovi Petru Holmanovi.

Úvodem připomněla jeho edici Březinových esejů Hudba pramenů a jiné eseje, která vyšla v roce 1989. „Už tím, že vyšla oficiálně, ohlašovala přelom časů,“ uvedla, „ale také některým z nás přinesla první skutečně osobní čtenářské setkání s Otokarem Březinou. Sousloví hudba pramenů by si ostatně mohl Petr Holman vetknout do znaku. Nebýt jeho systematického vyhledávání pramenů, ale také múzického způsobu jejich zpřístupňování, mnozí z nás by sem dnes nepřišli, nebo by neměli o čem hovořit.“

Čtěte také

Na samotě u Havlova. O filozofce Anně Pammrové, rodině Havlových a údolí říčky Bobrůvky

Daniela Iwashita vystoupila na sympoziu ještě jednou, a to s příspěvkem „Vy půjdete na Parnas a já na poušť“ – dopisy Anny Pammrové a jiné březinovské ediční záměry. S krásným příspěvkem vystoupil dlouholetý, dnes už čestný předseda Společnosti Otokara Březiny Jiří Höfer. „Scházíme se v době, kdy se nad Evropou zase objevují mraky a nebezpečí, prožíváme to všichni,“ poznamenal. „K tomu bych na úvod jenom řekl z Otokara Březiny: Národ bez vyšší duchovní pravdy zahyne, i kdyby ho chránila armáda, policie, zákony, vojenské pakty.“

Zmínil se pak o svědectví Jiřího Kuběny i Petra Holmana a jejich návštěvách v Jaroměřicích nad Rokytnou: „Tehdy ještě Jaroměřice žily lidmi, kteří byli v životě oslněni Otokarem Březinou. Oba to vnímali skoro jako zázrak, jaká byla úcta a nadšení místních, kteří se s Březinou setkávali, jak dokázali o Březinovi hovořit. Dnes i tam už tento vztah vychladl. Samozřejmě působí Společnost Otokara Březiny, snažíme se o návštěvy, ale není to to, co bychom si přáli, aby lidé z Březiny přijali – to je ta jeho laskavost a směřování k soudržnosti celé společnosti, úctě člověka k člověku.“

Konference k dílu Otokara Březiny|foto:Jan Wiendl

Aleš Filip z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně hovořil na téma Místa a cesty Otokara Březiny – cyklus fotografií Ondřeje Knolla. Zmínil se i o tom, že Jakub Deml v této souvislosti psal o „privilegovaných místech posvěcených přítomností světce nebo básníka.“

Čtěte také

Otokar Březina měl ve své knihovně čtyři a půl tisíce svazků

Vysočina je krajina poezie… Připomněl to také František Dvořáček, reprezentující Společnost Otokara Březiny a Spolek českých bibliofilů: „Fascinující skutečností pro mě vždy bylo, že z třebíčského gymnázia v průběhu let vzešla celá řada umělců – nejenom literátů, ale také výtvarníků. Mezi literáty, kteří zde studovali, se často vytvořila celoživotní přátelství, třebas na dlouhé roky přervaná vězeními.“

Z Moravské zemské knihovny přijela do Prahy na sympozium i Soňa Šinclová. Její přednáška se věnovala bibliofiliím v osobní knihovně Otokara Březiny. V Moravské zemské knihovně v Brně si teď můžete prohlédnout dvě výstavy věnované Knihovně Otokara Březiny a Knihovně Josefa Floriana, které jsou tam uloženy.

Na březinovském sympoziu vystoupila i řada dalších bohemistů – včetně Alexandra Wölla z Univerzity Postupim. Jejich příspěvky vyjdou ve sborníku, kde si je zájemci budou moci přečíst celé.