Tenhle článek bude spadat opět do rubriky: Z deníčku fitness princezny. Kdybyste náhodou někdo nevěděl „vo co gou“ tak tohle označení znamená, že je celý obsah článku pouze a jen můj pohled na danou věc. Většinou se v takovém případě neopírám o žádné vědecké studie, žádná podložená data a podobně. Jsou to čistě a jen sugestivní názory a pohledy jednoho fitness hobbíka (mě). A kdyby padla otázka typu: ,, proč fitness princezna“? Nejsem jeden z těch, který by oplýval kvantem svalové hmoty, měl problém sehnat kalhoty, nebo se nevěšel do futer u dveří… tak proto. Ale dost už bylo keců kolem. Pojďme se vrhnout na ty břišáky, kvůli kterým tu jste.

Víte, musím se vám všem k něčemu přiznat. Už cvičím fakt nějakou řádku let. Ne že by to na mě bylo nějak brutálně vidět a sklízel bych za to komplimenty v široko dalekém okolí, ale je tomu tak. Už od toho úplného začátku, co jsem začal chodit do fitka, byly ty břišáky prostě symbolem a důkazem toho, že člověk cvičí. Borec mohl mít úplně skvělou postavu, která dominovala vypracovanýma rukama, rameny, zády, nebo i nohama (pokud to byl jo velkej frajer), ale když neměl břišáky, tak to moc nikoho nebralo. Prostě nejsou kostky na břiše = nepočítá se to.

Nebudu vám lhát, kdybych řekl, že moje první „dieta“ byla zaměřená prostě a jen na to, abych dosáhl toho vysněného pekáče. Ty postupy, které jsem v té době dodržoval, byly naprosto brutální a v tomhle tempu se to nedalo vydržet dlouho. Ale co… byl jsem mladej kluk, kterej prostě chtěl mít břišáky, tak jsem jedl jen zeleninu, maso, bílý jogurty, cvičil a běhal. V té době ani nebylo tolik informací, které máme dneska a které nám jsou schopné říci přesné postupy, jak a co a čeho kolik máme jíst. Nebyly žádné super fitness vymoženosti a náhražky, které máme dneska (nízko kalorické potraviny od A-Z). Žádné proteinové palačinky, proteinové pudingy, žádné různé směsi a „pomůcky“ které by tu dietu ulehčovaly. Jasně… jako mladý ucho bych na to ani neměl peníze, ale aspoň se mám teďka na co vymlouvat (mrk mrk).

No ale stejně… když pominu všechny tyhle okolnosti, že nebyly žádné vymoženosti, nebylo tolik informací a podobně… k oněm břišákům jsem se na té střední nějakým způsobem dopracoval. Ztratil jsem snad všechny svaly, které jsem do té doby vybudoval (protože jsem o stravě nevěděl tolik, co vím teďka). Že by se měl držet nějaký počet bílkovin na kilogram tělesné váhy pro zachování svalové hmoty a stejně tak by se mělo ve fitku tvrdě makat proto, aby tělo mělo nějaký důvod si ty svaly držet. Krom toho, že jsem ztratil snad všechny doposud vybudované svaly a sílu samozřejmě taky, jsem neměl vůbec na nic náladu, ale jakože fakt na nic. Neměl jsem náladu na procházky po venku (ačkoli bylo krásné letní počasí), žádné pomyšlení na výlety, žádné mimo-fitkové aktivity (s přáteli si zahrát volejbal, nebo si s klukama kopnout do míče, zahrát si prostě jen tak pro radost) a podobně. Jo a kdyby mělo dojít na večerní aktivity s partnerkou… to bych si myslel, že se asi zbláznila. Moje nálada byla ta tam. Byl jsem nasra.. na denní bázi, choval jsem se jako naprostý debil – s prominutím – na všechny jsem byl nepříjemný a neměl jsem absolutně žádnou radost ze života. Byl jsem jako tělo bez duše a fakt jsem se cítil jako chodící mrtvola. Nebylo se mnou k vydržení a bylo mi to, jak naznačováno, tak kolikrát i řečeno do očí. ALE!!!!!! Ty břišáky tam byly, tak co jako?

Extrifit Fatherm Shot 15 x 90 ml

FATHERM® je multikomponentní doplněk stravy od společnosti Extrifit určený pro spalování tuku.

No a po samotném dosažení onoho cíle (mít ten pekáč buchet) jsem vo ně samozřejmě nechtěl přijít. Takže co teď? Řeknu vám to úplně přesně. Protože na netu nebyly žádné sofistikované programy, nebo rady, které by dotyčného informovali o tom, jak se má zachovat pro brutální dietě a co by mělo následovat, jsem se bezhlavě držel toho, co jsem doposud v té době dělal. A to sice pojídání bílých jogurtů, kvanta zeleniny a masa, hromadu naběhaných kilometrů a odfláknutých tréninků. Žádné pomalé navrácení se do běžného stravovacího stylu (reverzní dieta). Žádná stopka, žádné odfrknutí, žádný hormonální odpočinek… nic takovýho. Prostě jsem si ty břišáky chtěl udržet za každou cenu, tak jsem v tom, co jsem doposud dělal, prostě pokračoval. No… dopadlo to se mnou opravdu nepěkně.  

Krom toho, že jsem si absolutně zruinoval svůj metabolismus (můj počet kalorií, které jsem konzumoval k tomu, abych si udržel váhu – aniž by klesala, nebo stoupala) jsem si zdevastoval natolik, že je pro mě v dnešní době dieta opravdu náročná a trpím jako pes. Dále tu máme kotel ztracených svalů a síly, o které jsem kvůli té drsné dietě a celkovému přístupu – kvanta naběhaných km a odfláknuté tréninky – přišel. No, a protože se člověk nejlépe silově a svalově rozvíjí v prvních pár měsících, možná letech (dá-li Bůh), jsem o tohle všechno přišel naprosto zbytečně a budoval jsem to poté velmi těžko a opravdu dlouho zpět. Dále jsem ve svém životě přišel o spoustu lidí (ať už kamarádů, nebo přátel) … ti lidé prostě nezvládali moje nálady, myšlenkové pochody, neustálé negativní a vznětlivé konverzace a podobně. No a moje rodina se mnou nezvládala být v jedné místnosti (to myslím fakt vážně).

Takže suma sumárum… můj metabolismus, hormony, tělesná schránka, mezilidské vztahy, tohle všechno šlo do kopru jen proto, abych měl na břiše kostky. Když se za tím teďka ohlídnu zpátky, alespoň mám co vyprávět lidem, kteří ode mě chtějí poradit. Mohu jim s jistotou a s rukou na srdíčku říci: ,, tohle opravdu nedělejte, nestojí to za to“. I kdybych jim doporučil tu nejsnadnější cestu a nejlehčí strategii, která by je k těm břišákům dovedla, nestojí to za to. Pokud jste odhodlaní a cílevědomí sportovci se závodníma ambicema, nebo si jednou v životě chcete vyzkoušet mít tu super plážovou formu s břišákama, za kterejma se otočí na koupálku každej, tak jen do toho. Určitě to neuškodí si tu cestu za vysněnou formou jednou zkusit, ale dotáhnout ji až do konce! Žádné takové, že v půlce skončíte jen proto, že už to nedáváte… když už, tak už!

Nevím, proč zrovna břišní svaly jsou tím pomyslným měřítkem atletické a fyzické zdatnosti. Ano, vypadá to impozantně a působivě, ale spousta lidí si neuvědomuje ten fakt, že cesta za kostkama na břiše může být pro jednoho cesta snadná, kdežto pro druhého to může být nadlidský výkon a takový člověk by mohl dopadnout třebas jako já. A to, že člověk, který má břišáky = je zdravý a je to jakýsi „prototyp“ sportovce bych opravdu nebral jako dogma. Kolikrát ta cesta za pekáčem buchet je spojená s problémama (ať už psychickýma, nebo fyzickýma).

Tím, že je dnešní doba v tomhle ohledu tak trošku, s prominutím, debilní, to je další věc a fakt to ničemu nepřispívá. Na Instagramu, Facebooku a podobných antisociálních sítích je spousta fotek mladých lidí, veřejně známých osobností, nebo herců, kteří se pyšní svojí vypracovanou postavou. Berte ale na zřetel to, že jejich práce a styl života nemusí být tak náročný, jako máme my. Tím jejich práci v žádném případě nepolehčuji, ale dovolím si tvrdit, že je to trošičku rozdíl. Být herec a mít ve své „náplni práce“ vypadat na plátně dobře a dostávat na to všelijaké dotace (finanční prostředky, osobu ohledně poradenství – ať už strava, nebo trénink – speciální prostory a dál a dál… Nehledě na to, že v dnešní době je veřejně známo, že i tyto osobnosti užívají ve svých estetických proměnách sportovní látky, které by měly přijít do ruky profesionálním sportovcům. Jenže ty osobnosti používají sportovní chemii proto, aby jejich cílů bylo dosaženo rychleji. No a vracím se k té dnešní době, kdy na vás z každé stránky, každého blogu, reklamy a podobně vyskakují tyhle parádně vypracovaná těla a vy si tak můžete připadat méněcenní, mít z toho deprese a tak dále. Tyto osobnosti možná „vytvořily“ jakýsi trend estetického vzhledu 21. století, který by měl být v dnešní době jakási norma a kdo jí nesplňuje, měl by být začleněn do nižší sorty společnosti. To je ale dobrej nesmysl, co?

Pokud jste zdraví, pokud vás cvičení baví a naplňuje vás, tak to nepřehánějte a nechoďte do extrémů jen kvůli druhým, nestojí to za to. Pokud byste chtěli sami sobě něco dokázat, nebo si to prostě jen zkusit, tak do toho, ale počítejte s možnými riziky, které to sebou může nést. Jo a jedna drobná rada, nebo taková připomínka… to, že si stoupnete na In-body, které vám řekne, že máte 7% podkožního tuku, tomu určitě nevěřte, bo ta váha kecá.