Konec parádní kariéry Tomáše Plekance nerezonuje pouze v hokejovém prostředí. Hodně to prožívá i Petr Korbel (52), jeden z historicky nejúspěšnějších českých stolních tenistů. Čtvrtý z olympiády v Atlantě (1996), bronzový z mistrovství Evropy (2000) a držitel čtyř bronzových medailí z mistrovství světa (1991) a Evropy družstev (2003, 2005, 2010) je velkým fanouškem Montrealu. Právě díky kanadskému klubu jsou s Tomášem Plekancem přátelé. A také si spolu, pochopitelně, zahráli stolní tenis. „Člověče, v kostele,“ usmívá se Korbel.
Že to hokejisté za pingpongovými stoly umí, je známá věc. Řada klubů, včetně NHL, je mají blízko šaten. „Tomáš mi říkal, že když za Montreal ještě hráli Jarda Špaček s Hamrlíkem, tak byl stůl v šatně,“ vzpomíná Korbel. „Když jsem byl za Tomášem v Montrealu na návštěvě poprvé, tak už tam stůl nebyl. Ale pinkli jsme si, Pleky našel hernu.“
Když k ní přijeli, nestačil se Petr Korbel divit. „Přijeli jsme tam a člověče, kostel! Šli jsme dovnitř, po schodech dolů, v podzemí všechno vybetonované. Na ploše asi dvacet stolů a samý Číňan. Čuměli jsme. Pak jsme se dozvěděli, že hernu měla na nezvyklém místě pronajatou nějaká Číňanka. Neskutečné.“
Korbel hokejového parťáka chválil. „Docela šikovný,“ přitakal. „Je o něm známo, že tenis hraje velmi slušně. A musím říct - pinec taky. Umí se k tomu postavit, bekhend slušně a docela dobře smečoval. Bylo to fajn, ťukli jsme si.“
Když se Petr Korbel dozvěděl o konci hokejové kariéry Tomáše Plekance, byl překvapený. „Nevěděl jsem, že zranění je tak vážné a musí končit. Vím, že se chtěl ještě vrátit. Na druhou stranu sám moc dobře znám, jaké to je v těchto letech, když tě něco zdravotně trápí. Je těžší se z toho dostávat, tělo už regeneruje pomaleji a jinak.“
Plekancovi také hned psal zprávu. V tom smyslu, že je to velká škoda, ale život jde dál. „Pro Kladno je to ztráta,“ říká Korbel. „Tomáš nebyl platný jen na ledě, ale i v kabině, táhnul mladé. Psal jsem mu, že mě jeho konec mrzí, ale že jde život dál. Že má za sebou opravdu skvělou kariéru a teď si alespoň víc užije rodiny.“
Montrealu fandí Petr Korbel dlouhé roky. „Pohltil mě svou historií, je to mančaft, co patří do Original Six a Kanada je kolébka hokeje,“ vypočítává. „Stanley Cupů mají mraky, ale poslední z roku 1993, to tam ještě chytal Patrick Roy. Mně bylo dvacet dva a právě tehdy se má náklonnost k Montrealu vystupňovala. Právě díky Tomášovi jsem se na zápasy Canadiens i několikrát dostal.“
Vůbec první zápas NHL viděl Petr Korbel až v novém tisíciletí. „Odskočil jsem si z turnaje v Chicagu, sehnal jsem lístky na Blackhawks, když hráli s Detroitem,“ líčí stolní tenista. „Bohužel, Dominik Hašek byl jen na lavičce. Na Montreal jsem chtěl vždycky, ale bylo těžké získat lístky. Dneska už vím, že u překupníků před halou se dají sehnat, ale oficiální cestou to byl problém, lístky prakticky nebyly.“
Nakonec to Korbel zkusil přes Tomáše Plekance. „Sehnal jsem si kontakt a napsal jsem mu esemesku. Hned reagoval. Vykal jsem mu, představoval se a on hned říkal, že jo, že mě zná. A že není vůbec problém, lístky zajistí.“
Nakonec nejenom lístky. Plekanec zařídil odvoz z letiště, ubytování v hotelu, který využívá organizace Canadiens, i setkání s hráči. „Poprvé jsme tam byli s manželkou a postaral se fakt super, byť jsme se vůbec neznali,“ ocenil i po letech Korbel. „Zašli jsme i na večeři, později jsme byli i u Tomáše doma, moc fajn. Z jeho strany opravdu super přístup. Až jsem byl překvapený. Od té doby vím, že to není jen vynikající hokejista, ale i člověk.“
