V určitém stádiu životnosti domu se musíme smířit s tím, že už se jej nevyplatí opravit, ale musíme ho zbourat a postavit nový.

To samé bude platit i o předlužené ČR. Osudovou chybou Čechů bylo, že se aktivně zapojili do ukrajinské války, byť na ni neměli peníze a budu tratit, ať už Ukrajina vyhraje, nebo prohraje. Trefně současnou pozici Ukrajiny popsal polský prezident Andrzej Duda. Přirovnal ji k tonoucímu, který s sebou může pod vodu stáhnout i svého zachránce. Stáhnutí pod hladinu od Ukrajiny hrozí – po finanční stránce – i Čechům.

1. Ukrajina válku vyhraje
Ukrajina vyhraje a statisíce ukrajinských vojáků se vrátí domů. Budou očekávat lepší život a vyšší životní úroveň než před válkou., včetně pojistek ve formě členství v EU a NATO. A co je po návratu čeká? Největší „žně“ na Ukrajině měly i mají tzv. supí fondy, které od válkou zchudlého státu a ukrajinského obyvatelstva velice levně skupují majetek. Patří mezi ně například BlackRock, Goldman Sachs, Rothschildovy a Saudsko arabské fondy a další. Operují na Ukrajině už dlouho a postupně se, spolu s místními oligarchy, staly největšími vlastníky a správci ukrajinského majetku. Vojáci vrátivší se z války domů brzo zjistí, že se už většinou nemají kam vrátit, protože jejich domy jsou převážně, nebo úplně zničené. Neshledají se ani s polovinou sousedů, kteří buď padli, nebo emigrovali. Zemi najdou z velké části zaminovanou, lesy poničené a vodu více či méně kontaminovanou. Brzy také zjistí, už jim ve vlastní zemi takřka nic patří, ale naopak jsou zadluženi až po uši, protože veškerou Západem poskytovanou pomoc musí v budoucnosti splatit. A začnou se zamýšlet nad tím, za co vlastně bojovali!? V lepším případě, lze očekávat masovou migraci a v horším, že si to s námi přijdou „vyřídit“.

2. Ukrajina válku prohraje
… a můžeme očekávat miliony nových migrantů utíkajících před Rusy na Západ. Do jednoho velkého proudu se spojí migrace ze Středního východu, Severní Afriky a z Ukrajiny. Evropa ji – s největší pravděpodobností – nezvládne a zavládne chaos…

Za chyby se platí, a to i státem na dně
Od roku 2022 vynaložila Evropská unie na podporu Kyjeva více, než 85 miliard Eur. Generál Reznikov upřesnil, že Ukrajinu stojí válka řádově 100 milionů dolarů denně, které musí v hotovosti zaplatit převážně její spojenci, včetně nás. Češi finanční zdroje na tak drahou válku a zároveň na zbrojení prostě nemají. Navíc konkurenceschopnost české ekonomiky byla postavena na levných ruských surovinách a naší levné pracovní síle. O levné suroviny jsme přišli a zbyla nám tu jen levná (rozuměj špatně placená) pracovní síla. Vláda ji sice může trošku „skřípnout“, ale jak říká známé české přísloví, „kde nic není, ani smrt nebere“. Jinými slovy, na většinu válečných výdajů i zbrojení si musí půjčit, což znamená předlužit stát. Naplní se tak prorocká slova Andrzeje Dudy, že Ukrajina nás, jako jejich štědrého podporovatele, stáhne s sebou na samé finanční dno.

Co s předluženým státem?
Před občany dříve či později vyvstane, otázka, zda jim předlužený stát stojí za záchranu, nebo jej nechají rozpadnout. O tom, která varianta zvítězí, rozhodne víra lidí v to, zda jim stát v budoucnosti dokáže či nedokáže vytvořit podmínky pro spokojený život. Pokud převáží názor, že ano, Češi si budou muset tvrdě utáhnout opasky (doslova „žrát trávu“) a všechny příjmy věnovat na splácení dluhu. Převládne-li negativní názor, nabízejí se dvě možnosti: rozpadu státu: prostřednictvím revoluce, nebo širší dohodou uvnitř společnosti. Dohodnuté rozpady státu známe z naší moderní historie dva: rozpad předluženého Rakouska – Uherska v roce 1918 a dohoda a Klaus – Mečiar o zániku federace. Osobně bych před revolucí preferoval předem dohodnutý rozpad České republiky.



Jak stát rozdělit v praxi? Předpokládám, že Češi žijící v Plzeňské a Jihočeské diecézi (viz mapa) mají blíže k Bavorům a v ostatních blíže k Moravanům a Polákům. Rozdělení, (případně sloučení s úspěšnějším sousedem) by pro Čechy bylo stejně vysvobozující, jako pro jejich předky v roce 1918, když byli občany Rakouska – Uherska.