Po 16 letech, kdy post viceprezidenta České lékařské komory zastával Zdeněk Mrozek, byla na druhé nejvyšší místo této stavovské organizace zvolena nová krev. Včera večer vybrali delegáti 37. sjezdu Jana Přádu, který se v posledních měsících proslavil organizací protestů proti přesčasům. V následujících čtyřech letech by se chtěl zaměřit na problematiku vzdělávání či feminizace medicíny, chtěl by ale také, aby komora vystupovala aktivněji při komunikaci s pacienty.
Na co byste se chtěl v nadcházejícím období zaměřit? Co si vezmete jako viceprezident ČLK na starost?
Momentálně bude aktivita směřovat k dotáhnutí iniciativy Lékaři jsou jenom lidi, kterou momentálně řešíme. Z dlouhodobých cílů je třeba kultivovat postgraduální vzdělávání tak, aby bylo náročné svou náplní profesní, nikoliv ale administrativní a organizační. Tam už jsme v pracovních skupinách na ministerstvu zdravotnictví a IPVZ, kde na tom v rámci Sekce mladých lékařů pracujeme. Pak je třeba řešit otázku feminizace medicíny, protože 70 procent absolventů lékařských fakult jsou ženy. Úzce s nimi souvisejí otázky mateřství a rodičovství, a my potřebujeme, aby se lékařky do nemocnic vracely. Potřebujeme skloubit jejich rodinný život, který se samozřejmě týká i lékařů, s medicínou. Dřív tu bylo motto, buď kariéra, nebo rodina. Dnešní generace už tento kompromis dělat nechce, a je třeba tomu zdravotnické prostředí přizpůsobit tak, aby nikdo nebyl tlačen do tak hrozného rozhodnutí a lékaři i lékařky byli schopni vést normální rodinný život a zároveň dělat kvalitní medicínu. A určitě to jde, což ukazují zahraniční modely. My se tím musíme inspirovat a směřovat tímto směrem.
Toto tedy budou vaše priority v pozici viceprezidenta a věci, kterých byste chtěl během volebního období dosáhnout?
Přesně tak. Jak avizovali i další řečníci na sjezdu, ať už pan ředitel VZP Kabátek, nebo ředitel ÚZIS profesor Dušek, zdravotnictví se bude potýkat stále s novými problémy a výzvami, a nikdy nebude „vyřešené“. Za tak dva, pět, deset let můžeme řešit něco úplně jiného, nicméně v tuto chvíli je z mého pohledu potřeba – a lékaři, kteří se za nás v rámci iniciativy postavili, to dokazují -, kultivovat nemocniční prostředí v Česku tak, abychom byli schopni pečovat o pacienty další desítky let.
Je tu něco, co byste chtěl změnit ve fungování České lékařské komory?
Rád bych komoru přiblížil lékařům, ukázal jim, že je žádoucí, aby se aktivně angažovali ve fungování komory, a představil jim, co všechno komora nabízí a může poskytnout. To ne vždy lékaři, obzvlášť ti mladí, vědí. Je třeba jim to představit komunikačními způsoby, které jsou současné mladší generaci sympatičtější. Tím nechci říci, že bych chtěl přispět k rušení starších norem, ale je třeba auditorium oslovovat příslušnou formou, která mu vyhovuje. Je tedy třeba, aby lékaři věděli, proč je dobré, že tu komora je, a co může nabídnout, ať už se to týká právního servisu, vzdělávacích akcí, ale i toho, aby ti, kdo o toto nemají zájem, nebyli obtěžováni.
Takže se je budete snažit oslovovat třeba prostřednictvím sociálních sítí?
Přesně tak. To se nám během posledních měsíců velmi osvědčilo. Zároveň bych byl rád, kdyby komora mnohem aktivněji vystupovala vůči pacientům. To sice není její primární funkce, ale myslím si, že může představovat nezávislý zdroj informací, kde budou předkládány věci, tak jak jsou, a na který by se pacienti mohli spolehnout. Spousta takových kanálů už existuje, ale je potřeba možnosti, které komora má, daleko více využívat.
Jak by podle vás bylo na místě řešit současnou krizi způsobenou odmítáním přesčasů v dlouhodobém horizontu?
Je potřeba se zamyslet nad tím, proč vůbec takové ohromné množství přesčasů existuje. Z mého pohledu pohledu je odpověď jednoznačná: protože je to legální, a množství se teď navíc zdvojnásobilo, a protože je lidská práce ve zdravotnictví levná. To nijak nemotivuje nemocnice k tomu, aby zefektivnily to, čemu se lékař během dne věnuje. Čeští lékaři totiž stráví jen část pracovního času nad pacientem, a potom tři čtvrtiny času papírováním, telefonováním či přepisováním dokumentace. Je v zájmu českého pacienta, aby se to nedělo. Faktory, které to ovlivňují, jsou legislativní a ekonomické. Proto věc, kterou bychom chtěli tlačit, je, aby se lékaři v českých nemocnicích věnovali pacientům, ne práci kolem. To může dělat kdokoliv jiný.
Budete i nadále podporovat mladé lékaře?
Bude mi končit funkční období, ale velmi rád zůstanu v kontaktu, protože si myslím, že je potřeba kontinuita. Nicméně i v naší organizaci je třeba jistá generační obměna. Příští rok budeme mít nové volby do Sekce mladých lékařů, a já už tam určitě kandidovat nebudu. Zůstal bych jen jako čestný člen, abych předal záležitosti, které jsem řešil jako předseda, kvůli kontinuitě.
Do jaké míry vaše jmenování do pozice viceprezidenta podpoří vaši pozici při jednání s ministerstvem zdravotnictví?
Beru to jako projev důvěry celé České lékařské komory nejen v mou osobu, ale v celou iniciativu, což je strašně silný signál, a hlavně to je signál, že se to netýká pouze mladých lékařů, což často bývá zdůrazňováno. Když to bude řešit viceprezident ČLK, je jasné, že se to týká celé lékařské komory. Často také zaznívaly názory, že zdravotníci sice s iniciativou souhlasí, ale proč to řeší Přáda. Na to je teď jednoznačná odpověď.
-ns, mk-
