V češtině poprvé vychází slavná kniha, která na začátku 20. století odstartovala turistiku do Afriky

Kniha Lidožraví lvi ze Tsava vychází v češtině poprvé?
Je to pravda, ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, protože vyšla v originále už v roce 1907. Je tak slavná, že v podstatě odstartovala turistiku do východní Afriky. Hned, co tato knížka vyšla, tak se do Afriky vypravil Winston Churchill, potom i americký prezident Theodore Roosevelt, spisovatel Ernest Hemingway či Carl Gustav Jung. Ti všichni byli inspirováni touto knihou a vydali se do Afriky.

Ten příběh je slavný a byl také několikrát zfilmován.
Ano, je to tak. I se slavnými herci, Michael Douglas a Val Kilmer v hlavních rolích. Film Lovci lvů z poloviny 90. let.

John Henry Patterson příběh publikoval v časopisech, ale byl bombardován, že to je příliš neuvěřitelné. Takže kniha vyšla až v roce 1907.
Petr Mečíř, překladatel a nakladatel

Připomeňte příběh z východní Afriky, který se tam odehrál v roce 1898?
Děj se odehrává v době, kdy Britové stavěli železnici na území dnešní Keni a Ugandy, protože v rámci koloniálního závodu s Francouzi a Němci chtěli propojit Indický oceán a Viktoriino jezero. Stavěli téměř 1 000 km dlouhou železnici napříč džunglí, kde nebylo vůbec nic. A v místě zvaném Tsavo, kde se stavěl železniční most, se objevili dva lvi, kteří začali požírat dělníky na stavbě trati. A to takovým způsobem, že si je v noci vytahovali spící ze stanu. Ale protože tam byly opravdu tisíce dělníků a stavba probíhala současně asi na 12 km podél trati, tak je nebylo možné nijak ulovit. V noci na ně někde číhali, ale oni zaútočili zase o několik kilometrů dále. Tento teror trval nakonec devět měsíců a za tu dobu lvi sežrali neuvěřitelných 135 lidí.

Čtěte také

Továrny na děti. Napínavá knížka Hany Hindrákové o nelegálních adopcích z Afriky: Obchodníci s dětmi

Slyšel jsem, že snad ti lvi měli nemocné zuby a nemohli lovit svoji běžnou kořist. Proto šli po lidech, kteří byli pro ně dostupnější.
Ano, máte pravdu, je to velmi pravděpodobná teorie. Když nakonec ti lvi skončili v muzeu v americkém Chicagu, ukázalo se, že jeden z nich měl opravdu zlomený špičák, který mu znemožňoval lovit buvoly a jinou přirozenou divokou zvěř, takže se naučil jíst lidské maso. A zároveň s tím určitě souvisí i fakt, že v těch místech tenkrát putovaly karavany otrokářů, kde velmi často umírali lidé přímo na cestě, takže i proto se lvi naučili na lidské maso. A když třeba byla období sucha a zvěř se stáhla z okolí, tak pro ně to byla jediná dostupná potrava.

John Henry Patterson napsal svoji knihu už v roce 1907?
Ten rok kniha poprvé vyšla. On ten příběh původně publikoval v různých přírodovědeckých časopisech, ale byl ze všech stran bombardován, že to je příliš neuvěřitelné. Takže knížku vydal až v roce 1907. Hned ho kontaktoval Theodore Roosevelt, americký prezident, což byl také nadšený přírodovědec, pozval ho do Bílého domu a nakonec se sám vydal do Afriky a nechal tam odchytit asi 1 000 různých exemplářů zvěře pro americká muzea.

Čtěte také

Nejen o fotografiích migrace milionů pakoní v Africe s „indiánem a lovcem“ Václavem Šilhou

Pan Patterson byl inženýr, který pracoval na stavbě železnice. On si nakonec s těmi lvy poradil a pak o tom napsal, je to tak?
Ano. On to byl voják, podplukovník původem z Irska, který pracoval ve službách britské armády. Nejdříve sloužil v Indii a nakonec byl převelen do Afriky, aby převzal stavbu mostu v místě zvaném Tsavo, kde tenkrát měli obrovské problémy. Vše se dováželo z koloniální Indie, a nakonec se i ukázalo, že ani místní obyvatelstvo není naprosto způsobilé k té práci, protože to byli v podstatě divoši. Oni nevěděli, jak funguje krumpáč nebo lopata, takže i dělníci museli přijet z Indie. A sužovaly je i různé tropické nemoci a mouchy tse-tse. Byly to velmi extrémní podmínky.

Tedy John Henry Patterson je velmi zajímavá osobnost, které bychom mohli věnovat možná celou hodinu povídání.
Já říkám, že to je takový britský předobraz českého Járy Cimrmana. Protože je neuvěřitelné, do jakých oblastí on zasáhl. Také vynalézal, bojoval v burských válkách, přátelil se s britskou smetánkou, a dokonce během první světové války se nadchl pro židovskou otázku. Což je zajímavé, protože to byl protestant z Irska. Začal organizovat Židy a vytvořil tzv. židovskou legii, která bojovala po boku britské armády v první světové válce. Po válce zůstal věrný svým přátelům a 30 let života pak zasvětil diplomacii a nakonec svým dílem přispěl i k založení státu Izrael v roce 1948.

Staré fotografie jsem prohnal umělou inteligencí, která je dokreslila a zvětšila rozlišení. Takže jsou kvalitnější než byly v originále.
Petr Mečíř, překladatel a nakladatel

Teď tedy světlo světa spatřilo první české vydání knihy Lidožraví lvi ze Tsava od Johna Henryho Pattersona, pravdivý příběh z Afriky. Proč to trvalo tak dlouho?
Pro mě samotného je to záhada, když je to tak slavná knížka. Já se právě zaměřuji na staré a zapomenuté knižní klenoty. Stejně tak jsem si třeba vybral knížku Henryho Forda, kterou jsem přeložil před pěti lety, Můj život a dílo. V Americe je to dodnes jedna z nejslavnějších knížek o podnikání. Je to příběh úspěchu jeho automobilky včetně rad a tipů pro život a podnikání, které si můžeme vzít sami pro sebe. Původní české vydání vyšlo už v roce 1924 a od té doby nic. Takže jsem po téměř 100 letech onu knížku znovu přeložil a vydal v českém nákladu.

První zastřelený lev (Tsavo, 1898)|foto:archiv Petra Mečíře

Jak vypadá vaše překladatelská práce? Překládáte z angličtiny do češtiny, takže si vezmete originál a čím začnete? Asi od začátku.
Přesně tak, od začátku. Samozřejmě nejdříve je potřeba si celou knihu přečíst, aby byl člověk v obraze, věděl, co ho čeká. Já si vybírám starší knížky, takže tam je i velká náročnost na studium reálií a souvislostí. Protože v době, kdy ty knížky vyšly, čtenáři samozřejmě věděli, o co jde nebo jaké je dění na světové scéně. Ale současným čtenářům je to potřeba sdělit, aby vůbec pochopili obsah. Takže se stává, že samotné překládání je taková třešnička na dortu a nejvíce času zaberou rešerše a studování souvislostí. Do knížek často doplňuji poznámky pod čarou nebo právě do Lidožravých lvů ze Tsava jsem dopsal 30 stran vlastní předmluvy a doslovu. Protože jsem narazil na tak zajímavé věci, že jsem o ně nechtěl ochudit čtenáře. A když pak vidíte ty souvislosti, tak je čtenářský zážitek ještě úplně někde jinde.

Čtěte také

V Africe zažijete za jeden den víc než tady za celý rok. A život se má prožít, ne jen tak proflákat

Ovšem vy jako překladatel jdete s dobou, musíme říct, protože prý vám pomohla i umělá inteligence?
Je to tak. Nejen překládám, ale knížky i sám vydávám. Neberu žádné externí zakázky, vyberu si nějaký klenot, který sám přeložím a uvedu na trh. A umělá inteligence mi třeba v této poslední knížce pomohla s rekonstrukcí fotografií. Protože ty byly pořízeny v roce 1898 a je pravda, že dnes už to byly jen takové šedivé rozmazané fleky. Fotografie jsem tedy prohnal umělou inteligencí, která je dopočítala a dokreslila, zvětšila rozlišení. Takže fotografie jsou kvalitnější, než byly v originále před 100 lety.

A umělá inteligence vám prý pomohla i s obálkou.
Původně jsem oslovil několik grafiků, kteří mi třeba řekli, že nakreslí pět lvů, potom si jednoho vyberu a toho budeme upravovat. Ale umělá inteligence mi během léta vytvořila přes 500 obrázků. To ale neznamená, že by grafik přišel o práci, protože ten pak samozřejmě upravoval návrhy umělé inteligence a doplnil texty.

Čtěte také

Česko - svahilsko - masajský slovník je dílem Jiřího Rosy, Východočecha se srdcem Afričana

Na čem pracujete teď? Protože předpokládám, že už máte zase nějaký bestseller vyhlédnutý k překladu.
V současné době pracuji na knížce úspěšného současného amerického autora, jmenuje se Chris Moses, a kniha se bude jmenovat Úspěšný kariérní start. Je určena pro mladé lidi, kteří nastupují do své první práce, a je to taková příručka, která jde přímo k věci. Žádná teorie, ale úderné rady, co dělat, co nedělat, jak se třeba nenechat vyhodit během zkušební doby. Teoretických knížek je mnoho, ale tohle je úderný manuál pro člověka, který nastoupí do prvního zaměstnání.

To je velký rozdíl od příběhu z roku 1898.
Určitě. Každá knížka je jiná a je potřeba k nim přistupovat individuálně po jazykové stránce. Není možné stejný styl vložit do každé knížky, je potřeba ctít autora, aby kniha vyzněla podobně, jako když ji četli čtenáři v tom původním originále.

Petr Mečíř a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

O to je zase zajímavější a pestřejší práce překladatele. Petr Mečíř, překladatel a nakladatel byl dnes naším hostem. Děkuji za rozhovor.