Program 3 Baletu NdB2 - Lidskost v hlavní roli

Královská večeře. Foto: Arthur Abram.

Trojici choreografií, ze které sestává nejnovější Program 3 Baletu NdB2, na první pohled jasně stmelují osobnosti jejích tvůrců. Všichni tři mají k brněnskému baletnímu souboru blízký vztah, ať už jako dlouholetí sólisté nebo členové vedení, a s tanečníky se tím pádem dobře znají. Stylově si však každý z nich jde svou cestou, a tak jsem při listování bukletem před představením nabyla dojmu, že příliš mnoho dalších pojítek mezi jednotlivými částmi triptychu už neobjevím. K mému překvapení se ale v průběhu večera ukázalo, že tematicky i formálně poměrně odlišné kusy zapadly do celkové dramaturgie jako dílky skládačky. Společným jmenovatelem byl totiž člověk, jehož životní motivace a frustrace zůstávají (navzdory času, prostoru i všem individuálním odlišnostem) stále stejné.

Láskou proti temnotě

Premiérové uvedení v divadle Reduta zahájil duet Tma choreografky a baletní mistryně NdB Markéty Pimek Habalové. Přinesl vhled do křehkého vztahu mezi dívkou a chlapcem, ve kterém radostné a láskyplné okamžiky střídá hrůza z temnoty, neznáma, ze samoty a opuštění. Adéle Kulíšek a Adamovi Baštařovi se podařilo ztvárnit jemnost i intenzitu propojení mezi dvěma postavami, které jsou v něčem stále ještě naivní a až dětsky bezprostřední, avšak v okamžicích, kdy přichází „tma“, se ukazuje jejich hloubka a tragičnost. Díky technické i výrazové čistotě, a do značné míry i díky jejich mládí, byl výkon obou interpretů autentický a přirozený, jak v neustálých proměnách párové dynamiky, tak i v sólových pasážích. 

Markéta Pimek Hrabalová zasadila svou choreografii do scénografie definované pouze světly a pastelovými, lehce retro kostýmy dívky a chlapce, v nichž zásadní a symbolickou roli hrál béžový svetr. Hravost ve svižných a ostrých pohybech a originálně stavěných zvedačkách střídala jemnost a uvolnění, občas bylo možné zaznamenat (možná nepřímou) inspiraci v „kyliánovském“ stylu. Zásadním elementem se však stala hudba, a to konkrétně Larghetto z Chopinova Klavírního koncertu f-moll. Tato kompozice (kterou použil také John Neumeier ve svém baletu Dáma s kaméliemi) má obrovský narativní potenciál, je plná emocí, zvratů, vášně i něžnosti, ačkoli někde pod povrchem stále tušíme blízkost tragédie. Chopin jako by dokázal obsáhnout všechny možné citové polohy a použití jeho skladby pro milostný duet je dobrým tahem.

K smrti dobré hody

Druhá část triptychu, dekadentně mrazivá taneční miniaturka s názvem Královská večeře, nás zavedla mezi vznešenou společnost z období baroka (možná rokoka). Na rozdíl od minimalismu první choreografie se tady rekvizitami, parukami, líčidly, těžkými kostýmy ani skutečnými vybranými lahůdkami nešetřilo. V kulisách přepychu a pozlátka a za zvuku hudby Jana Dismase Zelenky rozehrál choreograf Uladzimir Ivanou krutou hru intrik a přetvářky, u které se místy tajil dech, ať už ze smíchu nebo ze strachu. 

Bezcitnou vládkyni, trápící své dvořany (kteří ovšem lační po moci stejně jako ona), si s chutí zatančila Izabela Gracíková, které tato role sedla opravdu dokonale. Nenechala náhodě jediný pohled, úsměv ani gesto, nonšalantně trestala svého sluhu a osnovala vražedné plány. Mluvené slovo v kombinaci s pohybem si vyzkoušela v sólové scéně před oponou, ačkoli v ní nepůsobila tak přesvědčivě jako ve zbytku inscenace. A jak se zdálo, opulentní rej dvořanů ve stylu Nebezpečných známostí, kde každá postava byla tak trochu karikaturou nějaké neřesti, si užívali všichni, včetně Nikolase Muňoze a Adély Kulíšek v rolích mýtických postav Orfea a Euridiky. Choreograficky nás Ivanou vytrhl z oblasti současného tance, tanečnice obul do špiček a opíral se spíše o klasickou a neoklasickou techniku obohacenou o notnou dávku tanečního herectví a jako současný umělecký šéf juniorského souboru tím ukázal, že NdB2 dokáže být stylově všestranný.

Věčný přízrak války

V závěrečné choreografii se Mário Radačovský ponořil do Leningradské symfonie Dmitrije Šostakoviče, která poprvé zazněla během blokády dnešního Petrohradu v roce 1942. Symfonie č. 7 Allegretto rámuje syrovou atmosféru, v níž neúprosný válečný kolos semele vše, včetně vroucích lidských vztahů a lidské důstojnosti. Pohyb, do kterého choreograf promítl strohé, ostré, až strojově přesné pohyby vojáků, nás pocitově přenesly i do umělecké minulosti, mohli jsme si vybavit Joosseův Zelený stůl, Chaplinova Diktátora…

Z uniformní šedi postav vystupovaly jen barevně oblečené, láskou a chutí k životu pořád ještě dýchající dívky, z nichž jedna se musí rozloučit se svým chlapcem a nechat ho odejít do boje. Po jeho návratu ale nic není stejné, pach smrti, kovu, zimy a obnažených zdí prostupuje vším a v dálce se blíží přízrak války. Šostakovičova hudba se zlověstným vířením bubnů a bezejmenné duše tančící ve vojenských kabátech vyvolávají stísněný pocit, a ačkoli se běžně v divadle moc nedojímám, v okamžiku, kdy dívka (Rashmi Torres) oplakává smrt svého milého (Joshua Williams), jsem zadržovala slzy jen silou vůle. A tuším, že jsem nebyla sama. Jedno ze zásadních sdělení Radačovského díla, tedy že proti bezpráví a hrubé síle býváme bezmocní, bylo až příliš silné a aktuální…

V pořadí třetí samostatný program baletní „dvojky“ Národního divadla Brno nepřinesl žádné výrazné pohybové experimenty, dalo by říct, že výběrem námětů i jejich tanečním vyjádřením se snažil o čistotu a srozumitelnost. Univerzální témata, jako je láska, nenávist, boj o moc nebo válka, totiž dokáží oslovit kohokoli bez rozdílu, protože jsou součástí lidskosti. A právě pocit tohoto vzájemného porozumění, v kombinaci s nakažlivou energií mladých tanečníků a faktem, že tvůrci staví především na jejich silných stránkách, dělá z Programu 3 záležitost, kterou chcete vidět znovu.

Psáno z druhé premiéry 27. října 2023 v divadle Reduta, Brno. 

Tma

Choreografie: Markéta Pimek Habalová

Hudba: Fryderyk Chopin, Johann Paul von Westhof

Hudební mix: Michal Pimek

Světelný design: Jakub Julínek, Mário Radačovský

Královská večeře

Choreografie: Uladzimir Ivanou

Hudba: Jan Dismas Zelenka

Kostýmní design: Jelizaveta Šibajeva 
 

Symfonie č. 7 Allegretto

Choreografie: Mário Radačovský

Hudba: Dmitrij Šostakovič

Scénická výprava, kostýmy: Barbora Rašková

Světelný design: Jakub Julínek

Premiéra: 26. října 2023