Dvě vraždy a sebevražda ze zoufalství, nebo chladnokrevná trojnásobná vražda? Další případ komisařky Laury Linhartové završuje detektivní trilogii.
Dá se říci, že v současnosti se těší čtenářské přízni krimi příběhy se smíšenou dvojicí vyšetřovatelů muž-žena. Josef Klíma vydal už několikátou knihu s vyšetřovatelkou Klárou Radovou a jejím parťákem Petrem Hamplem, kromě dalších autorů mohu zmínit třeba ještě Veroniku Martinkovou, které v těchto dnech vychází čtvrtá kniha s Hanou Vítkovou a Davidem Winklerem. Do této skupiny začala svými díly nedávno přispívat mladá autorka Kristýna Trpková. Relativně krátkou „kariéru“ v jednom zákaznickém servisu brzy vyměnila za kariéru matky v domácnosti. Přivedla na svět dvě děti a když čekala třetí, začala si krátit chvíle na „mateřské“ psaním. Podobně jako řada jejích dalších kolegů začala psát typy příběhů, jaké by sama ráda četla. Ve své detektivní prvotině Stvůra o dvou vraždách mladých dívek v Holicích na Pardubicku, jejím rodišti, kde dodnes žije, představila poprvé čtenářům kriminální komisařku Lauru Linhartovou a jejího kolegu Adama Beneše. Debut získal Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku. O rok později Kristýně vyšla Vesnice, o únosech a vraždách mladých chlapců v malé vesnici v severních Čechách. V posledním titulu série se vrací do rodných Holic.
V luxusním domě v jedné z okrajových částí Holic jsou nalezena tři mrtvá těla – matka, otec a jejich tříletá dcerka. Zprvu to vypadá, že matka nejdříve udusila dítě, pak zastřelila manžela, a nakonec otočila zbraň proti sobě. Lauře Linhartové z pardubického oddělení násilné trestné činnosti se na celé věci hned od počátku něco nezdá a vzápětí přibývají další pochybnosti. Ukazuje se, že žena ani její muž nikdy neměli se střelnými zbraněmi co do činění, takže je divné, že manžel byl usmrcen jedinou ranou. Vyšetřování dá brzy komisařce za pravdu. V domě skutečně byl někdo další, kdo celou rodinu chladnokrevně vyvraždil. Navíc vyjde najevo, že rodinu dlouho tajně sledoval, byl několikrát v domě, když nikdo nebyl doma, a dokonce se před vraždou skrýval v útrobách domu a čekal na vhodnou chvíli. Najít motiv je ale mimořádně těžké – finančně zabezpečená rodina byla příkladem vzorného a bezproblémového žití, všichni její členové působili jako reklama na šťastný život. Laura ale takovému pozlátku pochopitelně nevěří. Je jí jasné, že čím dříve najde pomyslné kostlivce skrývající se za fasádou dokonalé rodiny, tím dříve najde motiv i vraha.
Děj se odehrává v rozmezí zhruba dvou týdnů první poloviny února 2019. Drtivou většinu příběhu sledujeme z pohledu Laury, i když je vyprávěn ve třetí osobě. Na konci předchozího dílu série (Vesnice) se kvůli osobním problémům Adam s Laurou pohádal a z oddělení vražd odešel. Takže teď má Laura nového parťáka, respektive parťačku, mladou kriminalistku Veroniku Seidlovou. Adam přestoupil na mravnostní oddělení, a i když Lauru v budově občas potkává, vztah mezi nimi je dlouho na bodu mrazu. S Adamem se tedy zpočátku setkáváme jen sporadicky, později o něco častěji, ale vyšetřovatelská dvojice se z nich nestane.
V této souvislosti bych autorce trochu vyčetl, že se v románu několikrát točí kolem problému mezi oběma hlavními postavami, který pramení ze závěru druhé knihy série, ale čtenářům ho nijak neozřejmí. To není zrovna běžné. Většina autorů nepředpokládá, že čtenáři musí nutně číst sérii od začátku, a tak vždy alespoň nastíní, o co v předchozím titulu šlo. Kdo nečetl Vesnici, nedozví se, co bylo příčinou oné vážné roztržky.
Je poměrně zarážející, že si nadějná a úspěšná autorka neodpustila jedno z největších klišé, když se pachatel snažící se fingovat sebevraždu prozradí tím, že vloží oběti pistoli do nesprávné ruky. Klasický případ, kdy měla sebevražedkyně držet pistoli v pravé ruce, ale je levák.
Moje poslední výtka se týká jisté Lauřiny změkčilosti v průběhu vyšetřování. Je celkem běžné (zejména v knižních sériích), že postavy řeší své soukromé problémy, Laura už ale v tomto díle poněkud měkne a leckteré pasáže by se spíše hodily do nějakého příběhu z „červené knihovny“. Chápal jsem její stesk po Adamovi, smutek z rozchodu, který si zavinila sama, ale některé věty mě až zarazily a říkal jsem si „opravdu to patří do tohoto typu románu?“ Nicméně ženy-recenzentky ho možná budou hodnotit jinak.
A teď zase trochu chvály… Ačkoliv námět, zdali jedna osoba vyvraždila zbytek rodiny a pak si vzala život, nebo zdali rodinu vyvraždil někdo zvenčí, není nijak nový, autorce se celkem dlouho daří z něj těžit maximum. Především díky tomu, že rodina dlouho vypadá jako naprosto bezúhonná a motiv se hledá až do nějaké poloviny knihy. Dějovou linii navíc lehce obohacuje fakt, že pachatel rodinu dlouho sledoval a dokonce byl často v domě. Nejednalo se tedy o žádný zkrat způsobený hádkou. Máme tu zkrátka pachatele, který měl rozhodně nad oběťmi (a dlouho i nad detektivy) navrch.
Autorka na křtu knihy v pražském Paláci knih Luxor prohlásila, že jde o poslední titul série. K tomu lze říci jen toto: až se dostanete na konec knihy, měli byste uznale pokývat hlavou nad tím, že se autorka, která s prvním dílem vyhrála literární cenu a za druhý v téže soutěži získala čestné uznání, rozhodla v nejlepším přestat a věnovat se jiným postavám. Ráda by se vyhnula pokračování příběhů ze setrvačnosti a nerada by se opakovala. Ne každý to dokáže. Na druhou stranu Kristýně se zatím na literárním poli daří vše, na co sáhne (letos získala dvě ceny za svou detektivní povídku Ester), takže nemám strach, že by její další počiny byly horší. V plánu má mimo jiné psychothriller nebo novou sérii. Vzhledem k jejímu mladému věku a talentu si troufám říci, že o ní ještě rozhodně uslyšíme.
Text: Kristýna Trpková (2023)
Vydáno: Euromedia Group, a. s. – Kalibr (2023)
320 stran
