Publiku běhal na písňovém recitálu Kateřiny Kněžíkové mráz po zádech

Ve středu 8. listopadu 2023 uspořádal Český spolek pro komorní hudbu ve Dvořákově síni Rudolfina písňový recitál sopranistky Kateřiny Kněžíkové za doprovodu klavíristy a dirigenta Davida Švece. Koncepce programu vycházela z druhého profilového CD pěvkyně s názvem Fantasie, které nahrála společně s Davidem Švecem v Radioservisu koncem roku 2021. Jak sama umělkyně tvrdí, při sestavování písní pro toto album si představovala „oblouk a paletu duhy“. Během večera tak publikum mělo možnost si vyslechnout pestrobarevnou škálu písní francouzského skladatele Gabriela Faurého, německých autorů Johannesa Brahmse a Franze Schuberta, ale i domácí tvorbu Klementa Slavického či Antonína Dvořáka.
Kateřina Kněžíková (foto Petr Weigl)
Kateřina Kněžíková (foto Petr Weigl)

První polovinu koncertu Kateřiny Kněžíkové otevřely písně Gabriela Faurého (1845–1924). První z nich, Rêve d’Amour (Sen o lásce), zkomponoval na text básně Nouvelle chanson sur un vieil air Victora Huga (1802–1885) ze sbírky Les Chants du crépuscule. Dalším autorem, který propůjčil svůj text skladateli, byl René-François-Armand Sully-Prudhomme (1839–1907), nositel první Nobelovy ceny za literaturu. Skladbu s názvem Les berceaux (Kolébky), jež zachycuje velmi emotivní moment odloučení námořníků od svých rodin, věnoval Fauré své žákyni, zpěvačce Alice Boissonnet. V následující písni Après un rêve (Po probuzení) použil anonymní italskou báseň Levati, sol che la luna è levata v úpravě svého přítele, operního pěvce a pedagoga, Romaina Bussine (1830–1899), která popisuje sen o útěku milenců ze země. Poslední uvedené dílo Chanson d’amour (Píseň lásky) obsahuje verše Armanda Silvestra (1837–1901), jež pochází ze sbírky Le Pays des roses.

Kateřina Kněžíková předvedla všechny písně s velkým zaujetím i nasazením. Přestože měla po celou dobu večera k dispozici notový materiál, neztrácela kontakt s publikem, které nadšeně poslouchalo každý její tón. Především vynikala svým sytým a příjemným témbrem hlasu, ukázkovým vedením frází podpořeným dokonalou dechovou oporou a jemnými, leč znělými piany. David Švec sopranistku po celou dobu velmi citlivě doprovázel, skoro jako by se s ní i nadechoval. Bylo znát obrovské propojení mezi oběma interprety, kteří spolu již dlouhodobě pracují. Ze svého soustředění se nenechali vytrhnout ani v případě bohužel dnes tradičních nešvarů koncertních síní i divadel – vyzvánění telefonů či pokašlávání.

Program pokračoval písněmi Johannesa Brahmse (1833–1897), který se na rozdíl od Faurého věnoval komponování tohoto žánru po celý život. Skladbu Liebestreu (Věrná láska) na text Roberta Reinicka (1805–1852) složil pro hraběnku Bettinu von Arnim, již velmi obdivoval. Poté přišla na řadu Am Sonntag Morgen (V neděli ráno) s verši Paula Heyseho (1830–1914), které zachycují podobu nešťastného milostného vztahu. Téma neopětované lásky se pak objevuje i v další skladbě An ein Veilchen (Fialce), jež po textové stránce zpracoval Ludwig Hölty (1748–1776). V následující Feldeinsamkeit (Osamělost v poli) zhudebnil Brahms báseň Hermanna Allmerse (1821–1902) a dodnes patří k jeho nejvýznamnějším dílům. Tento blok písní pak završilo Intermezzo es moll ze sbírky Šesti klavírních skladeb, kterou věnoval své přítelkyni Claře Schumannové. David Švec předvedl ve svém sólovém výstupu výbornou prstovou techniku, která si zakládá na přesném úhozu a malebném zvuku. Všechny pasáže byly velmi dobře dynamicky odstíněny, takže mohla vyniknout i samotná povaha skladby.

Dále zazněla díla proslulého skladatele písňové tvorby, Franze Schuberta (1797–1828). Jeho prokomponované i strofické písně jsou především zajímavé díky své melodice a bohatému klavírnímu doprovodu. Posluchači měli možnost si vyslechnout Nacht und Träume (Noc a sny), jež obsahuje báseň Nachtfeyer Matthäuse von Collina (1779–1824), poté známější kusy Gretchen am Spinnrade (Markétka u přeslice) a Rastlose Liebe (Neklidná láska) dedikovanou Antoniu Salierimu, obě na verše Johanna Wolfganga von Goetha (1749–1832).

V druhé polovině sopranistka zazpívala celý cyklus písní Ej, srdénko moje Klementa Slavického (1910–1999). Skladatel zkomponoval toto dílo v době totalitního režimu, kdy zvláště přilnul k moravskému folklóru. Sopranistka i v tomto případě disponovala skvělou deklamací, která jednoznačně přispěla k celkovému dojmu jejího citově nabitého projevu, jenž přetrvával až do posledních tónů v doprovodu. V některých dramatičtějších momentech mohlo publikum pocítit až mráz po zádech.

Příjemný večer zakončila tvorba Antonína Dvořáka (1841–1904), konkrétně Furiant F dur, který autor věnoval svému příteli Karlu Sladkovskému, a cyklus Cigánské melodie s texty Adolfa Heyduka (1835–1923) a dedikací tenoristovi Gustavu Walterovi. Po skončení si nadšené publikum vytleskalo další dva přídavky v podobě Dvořákovy písně V té sladké moci očí tvých z cyklu Písně milostné a árie Rusalky Měsíčku na nebi hlubokém. Mimořádné výkony obou umělců obecenstvo ocenilo závěrečným bouřlivým potleskem vestoje.

Český spolek pro komorní hudbu • Kateřina Kněžíková
8. listopadu 2023, 19:30 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program
Gabriel Fauré: Rêve d’amour, op. 5, č. 2
Gabriel Fauré: Les berceaux, op. 23, č. 1
Gabriel Fauré: Après un rêve, op. 7, č. 1
Gabriel Fauré: Chanson d’amour, op. 27, č. 1
Johannes Brahms: Liebestreu, op. 3, č. 1
Johannes Brahms: Am Sonntag Morgen, op. 48, č. 1
Johannes Brahms: An ein Veilchen, op. 49, č. 2
Johannes Brahms: Feldeinsamkeit, op. 86, č. 2
Johannes Brahms: Intermezzo es moll, op. 118, č. 6
Franz Schubert: Nacht und Träume, op. 43, č. 2
Franz Schubert: Gretchen am Spinnrade, op. 2
Franz Schubert: Rastlose Liebe, op. 5, č. 1
Klement Slavický: Ej, srdénko moje, cyklus písní
Antonín Dvořák: Furiant F dur, op. 42, č. 2
Antonín Dvořák: Cigánské melodie, op. 55

Účinkující
Kateřina Kněžíková – soprán
David Švec – klavír

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


4.7 7 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments