Jsem kluk z Govanu, zaryje se do uší charismatický skotský přízvuk Sira Alexe Fergusona. Těmito slovy začíná trailer k působivému autobiografickému dokumentu největší trenérské legendy. Ferguson odmalička fandil Rangers a pocházel z drsného dělnického prostředí, které přímo obklopuje impozantní a ikonický Ibrox. Nedávno ostatně místní umělci věnovali Fergusonovi murál na zdi jednoho z okolních domů.
Ke stadionu nejúspěšnějšího skotského klubu je to jen deset minut pěšky od řekly Clyde a honosných hotelů a konferenčních hal či sídla skotské BBC. Když člověk míjí desítky běžců, jezdců na kole a usměvavých a umělecky naladěných mladých žen s nasbíranými listy v příruční tašce, složitě se mu chápe, proč zrovna tohle město má historii tuhých náboženských sporů mezi protestanty a katolíky. Mimochodem Glasgow doslova znamená “milé zelené město” - a navzdory dělnické historii je tu celá řada parků.
Pak se ale zahne do čtvrtí Govan, kde sídlí Ibrox. A hned člověku docvakne, jak tohle prostředí vytesalo neúprosný charakter trenérské ikony Aberdeenu a Manchesteru United. Govan si dodnes zachoval přísný dělnický ráz. Nehostinný není, alespoň ne v ranním slunci, ostatně britský svit z nějakého důvodu dělá každou budovu tu nejfotogeničtější. Na to, že jsou čtyři stupně, je v Glasgow vážně příjemně, navíc nefouká.
Přesto je cítit, že se tu lidé na živobytí pořádně nadřou. Člověk míjí jednu autoopravnu za druhou, sklady cementu a dodávek, které jsou obehnány zdi s ostnatými dráty. Mimochodem každá brána je vymalována sytě modře v barvách Rangers.
Nedaleko stadionu se už začínají objevovat staré dobré klubové výčepny a foodtrucky s burgery či fish and chips. Tohle není žádná hipsteřina, je vidět, že tady se už za ta desetiletí něco nasmažilo. Zatím je pochopitelně zavřeno a na ulici je jen pár lidí, ale hned se začínám těšit, jak se to tu večer bude hemžit fans Rangers svlečenými do půli těla a vzduchem poletí vůně smažených pochoutek a pint místního piva.
Přímé okolí stadionu ale z této strany tvoří i zchátralé obytné bloky. Všudypřítomné sázkové kanceláře a zastavárny napovídají, že tady zrovna gentrifikace úplně neprobíhá. U britských stadionů staré školy to ostatně není žádná výjimka. Spoustu kritiky si třeba vysloužil i Liverpool za to, že kvůli plánované rekonstrukci a rozšíření Anfieldu skoupil spoustu domů v okolí stadionu a nechal je vybydlené a zpustlé. Starousedlíky si tím pořádně naštval.
Samotný Ibrox je impozantní. Ale je na něm znát i zub času. Když novináři přijeli v předzápasový den na tiskovou konferenci, praštil je do nosu pach toalet. Spousta trubek rezne a jsou oprýskané, sedačky už by taky bylo postupem času třeba vyměnit. Ale co na tom, když brána s nápisem RANGERS FOOTBALL CLUB a luxfery v rohu stadionu zkrátka uchvátí. Dokonce i dopoledne jde projít přímo na stadion, kde trávníkáři upravují střih pažitu a na tribuně za bránou jsou nachystány vlaječky pro večerní choreo.
Atmosféra na Spartu je připravena. Tedy doslova Ready, jak stojí i ve znaku klubu.
