Vyrůstal s Vitíkem a spol., teď září na vesnici. Přechod ze Sparty byl šok, říká Pančev před šlágrem třetí ligy

Je mu teprve 21 let, ale v hlavě to má srovnané. Brankář Viktor Pančev je oporou Hostouně při tažení ČFL, studuje vysokou školu, chodí do práce a k tomu se snaží fungovat v běžném životě jako sportovec-profesionál. „Občas je to na hlavu,“ přiznává 193 centimetrů vysoký brankář v rozhovoru pro eFotbal. V neděli dopoledne se postaví slávistické rezervě a zkusí ji překazit útok na první místo.

Bude to dosud nejtěžší zápas, který vás v Hostouni čeká?

„Čekáme na to celý podzim, protože od začátku sezony je to nahoře mezi námi vyrovnané. Proti béčku Slavie už jsem chytal, takže bych to tak neviděl. Dokonce bych řekl, že v ČFL jsou těžší soupeři, třeba Domažlice. Jsou vyspělejší, hrají více takticky. Slavia má hodně mladé mužstvo, takže nemají tolik zkušeností.“

Jste pořád sparťanem?

„Jasně! Když je derby, fandím Spartě. Ale na druhou stranu mladší brácha byl ve Slavii, takže tam není vyložená nevraživost. Spíš jsme se doma špičkovali mezi sebou. Ale Spartě fandím, ostatně v áčku mám kamarády a bývalé spoluhráče.“

Vyrůstal jste s Martinem Vitíkem, Václavem Sejkem, Patrikem Vydrou či Martinem Suchomelem.

„Prožil jsem s nimi celý dorost. Byli jsme silný ročník. Měli jsme sezony, kdy jsme ani jednou neprohráli a všechny jsme válcovali.“

foto: Jakub Váňa

A najednou jste se ocitl v Hostouni, kde je trochu jiná realita…

„Bojoval jsem s tím. Měl jsem na ostatní velké nároky, byl jsem tak vedený ve Spartě. No a najednou jsem si musel zvyknout, že se občas prohraje. Neznal jsem to. A trápilo mě to. Nikdy jsem třeba nehrál o záchranu a první půl rok v Hostouni jsme byli na padáka. Byl jsem z toho hotovej.“

Jaký byl přechod ze Sparty na vesnici?

„Na začátku to pro mě byl trochu šok. Když jsem přišel poprvé do Hostouně, trénovali ještě kousek dál za Kladnem. Tam bylo jen hřiště a kabina. Nic víc. Veškeré pomůcky vozili trenéři autem. Pro kluka, který měl na Strahově všechno nachystané, to byl velký skok. Na Spartě bylo ovoce, fyzioterapeut neustále po ruce. Úplně jiné podmínky.“

Bylo složité si tyto vnější vlivy nepouštět do hlavy?

„Snažil jsem se, aby mě to na začátku neovlivnilo, ale marně. A to musím pochválit náš realizák, dělá pro nás neskutečnou práci, opravdu se snaží nám vytvořit nejlepší možné podmínky. Máme maséra, fyzioterapeuta, trenéra brankářů… To rozhodně není všude ve třetí lize standardem. Ve finále jsme se s ostatními kluky, kteří prošli také Spartou shodli, že až tady v Hostouni jsme si uvědomili, co jsme předtím měli za luxus. Člověk to v tu chvíli prostě nevnímá, bere to jako samozřejmost."

VZPOMÍNKA NA BLŠANY OŽÍVÁ, HOSTOUŇ VLÁDNE ČFL A DRTÍ KONKURENCI. VE DRUHÉ LIZE NESKONČÍ

Takže rozhodnutí jít do Hostouně nelitujete?

„Jsem za tu možnost rád, protože vidím, jak to mají kluci ve Spartě složité. Mám tam stále kamarády, kteří jsou třeba v druholigovém béčku a trápí se, protože je to tam náročné na prosazení se. Navíc tam kdykoliv mohou přijít kluci z áčka. Takže jsem rád, že sbírám starty ve třetí lize a dělám si podmínky stejné, jako kdybych byl ve Spartě.

V čem je třetí liga pro brankáře náročná?

„Mohu to srovnávat pouze s celostátní dorosteneckou ligou, kterou jsem chytal ve Spartě. Rychlostně to je podobné, ale takticky je to úplně jiná úroveň. Hrají tu dospělí hráči, mají zkušenosti, taktiky je tu mnohem víc. Tolik se tu neblázní, ti zkušení si umí počkat, ví jak mají presovat.“

A co rozehrávka?

„Záleží hodně proti komu hrajeme. Jsme tým, který chce hrát odzadu. Dáváme si záležet na rozehrávce, nenakopáváme balony. Ale také záleží na terénu, jaké jsou podmínky. Občas se musíme umět přizpůsobit.“

foto: Sokol Hostouň

Mluví se o vás jako o adeptovi na posun o patro výš. Ve 14 zápasech máte šest nul. Cítíte, že se vám daří?

„Není to jen o mně. Je to zásluha celého týmu. Jednou ho podržím já, jindy zase spoluhráči pomohou mně tím, že blokují střely, nepustí soupeře k přímému ohrožení branky.“

Jako brankář máte už tři žluté karty. Kde se to bere?

„To je právě ono taktizování. Kolikrát jsme vedli o gól, potřebovali jsme v závěru tahat čas a za to většinou přišlo napomenutí od rozhodčího. Nebyl v tom žádný faul či nadávky, to bych si nedovolil.“

Hlavní trenér Dominik Rodinger je bývalý ligový brankář. Je na vás o to náročnější?

„Přijde mi, že do toho moc trenérovi brankářů Bogdanovi Petrovičovi nekecá. Nechává to na něm. Nicméně když něco udělám špatně, nebo chci poradit, tak se o tom pobavíme. Nicméně že by na mě byl přísnější kvůli tomu, že sám chytal, to vůbec ne.“

Má na brankáře nějaké speciální požadavky? Co vám nejvíc vytýká?

„Hodně stavíme taktiku podle soupeře, takže je to různé. Ale hodně na mě apeluje v tom, abych chodil víc z branky, chodil si pro centry, nebál se jít z vápna. To mi říká celkem často.“

Nohama zvládáte?

„Myslím, že mi v tomhle dala dobrou školu Sparta. Už tam byly velké nároky na brankáře. Chtěla se po nás precizní rozehrávka. Často jsme suplovali pozici rozehrávajícího stopera a druhý stoper se vysouval do zálohy. V Hostouni je to podobné, chce se to po nás také, takže to není pro mě nic nového.“

V létě se s vámi připravoval brankář Tomáš Vaclík. Co jste od něj odkoukal?

„Je to hrozně milý a pokorný člověk. Ve svém věku neskutečně dřel, makal na sobě. Neustále jsem se ho vyptával, co dělá před tréninkem, co po tréninku. Co dělá, když ho něco bolí. Chtěl jsem z toho vymáčknout co nejvíc.“

Co vás nejvíc obohatilo?

„Já to tedy nedělám, ale ukázal nám, že si dává vazelínu na rukavice. Koukali jsme na to jak blázni, říkali jsme si, že to musí kontraproduktivní. Že balon musí klouzat. Ja mám radši rukavice nenamazané, nicméně Tomáš to také teprve zkoušel. Prý to odkoukal od Matěje Kováře z Leverkusenu.“

Kromě zaměstnání a fotbalu ještě studujete vysokou školu. Myslíte na zadní vrátka?

„Vystudoval jsem gymnázium, takže jít na vysokou pro mě dávalo logiku, protože mít jen samotné gymnázium není úplně ideální. Studuji podnikání a administrativu. Zvolil jsem ekonomické zaměření, protože mi to dává do budoucna asi největší smysl. Rád bych jednou měl nějaký svůj projekt, zkusil něco vybudovat. Uvidíme, jak moc mi to kariéra dovolí.“

Stíháte vůbec odpočívat?

„Je to náročné. Hlavně na hlavu. Občas mi chybí odpočinek. Ale už jsem si řekl, že to občas přeháním a trochu brzdím. Myslím i na svoje mentální nastavení. Když se necítím ideálně, nic nedělám a jdu se natáhnout. Na druhou stranu nechci být tím fotbalistou, který zná jen fotbal. Chci být proaktivní i v běžném životě, učit se nové věci, myslet na školu a chystat se i na život bez fotbalu.“

ŠKODA, TECL, ŠVEC. SLAVIA B SE CHYSTÁ NA ŠLÁGR PODZIMU. JEDNU POSILU Z LIGY BYCH BRAL, HLÁSÍ STŘIHAVKA