Článek
Stoicismus je filosofický směr, který se zrodil v antice, konkrétně v období helenismu ve 4. stol. př. n. l., aktivně se k němu hlásilo mnoho řeckých a římských vzdělanců. Stejně jako ostatní filosofické školy byla i stoická škola uzavřena v roce 529 císařem Justiniánem I. Ovšem odkaz stoiků zůstal nadále živým organismem, inspirovali se jím křesťané, renesanční i novodobí myslitelé.
Za vším hledej náhodu
Otcem této filosofie je kyperský kupec Zénón z Kitia (342 – 270 př. n. l.). K filozofii se dostal kvůli nešťastné životní události. Během bouře se potopila loď převážející jeho majetek, ve vteřině zůstal na mizině a daleko od domova. Když se procházel po Athénách, nohy ho zavedly do knihovny, kde namátkou sáhl po spisu Sokrata, začetl se a v hlavě se mu zrodil nápad věnovat se filosofii. Získal pro sebe a žáky sloupořadí vyzdobené freskami (stoa poikilé, tedy pestré sloupořadí), kde přednášel on sám a následně i filozofovi pokračovatelé. A máme tady vysvětlení, proč celý filosofický směr získal název stoicismus. Zásady stoicismu ucelil Chrýsippos ze Soloi žijící ve 3. stol. př. n. l. Napsal téměř 700 spisů, z nichž se zachovaly pouze zlomky. Do dějin vstoupil díky teorii svobodné vůle, která tvrdí, člověk sice podléhá zákonům přírody, může se ale z jejich působení vůlí vymanit a řídit se zákony lidské, tj. rozumové přirozenosti. Z dalších významných stoiků musíme zmínit Senecu či římského císaře Marca Aurelia.
Zázračné zásady
Stoikové věřili v princip kauzality, tedy že všechno má svou příčinu a důsledek. Považovali za nutné uvědomit si, že něco můžeme mít pod kontrolou, něco ne. Svět tudíž vnímali realisticky a uměli se s tím popasovat. Dále se obraceli k jedinci, což bylo zcela logickým vyústěním doby, jelikož ve starověkém Řecku vznikaly větší státní celky, Řekové ztratili svou samostatnost, občan se již nemohl osobně účastnit veřejného života jako dřív, nemohl se politicky angažovat, proto se mohl zabývat sám sebou. Stoicismus se šířil i mezi cizince, jelikož v tomto období se rodí myšlenka spřízněnosti lidstva. Zjednodušeně můžeme říci, že společnost směřuje ke kosmopolitismu a světoobčanství.
Stoikové se dále zabývali svobodou člověka. Svobodu měl jedinci zajistit život v souladu s přírodou. Tvrdili, že alfou a omegou daného směru je etika. Mravnost chápali právě v životě v souladu s přírodou. Nejdůležitější ctností je žít v souladu s rozumem a přírodou. To je označováno jako blaženost. Podle nich je samotná filosofie cestou k dosažení blaženosti. Blaženosti lze tedy také dosáhnout moudrostí.
Vytvořili rovněž srovnání jednotlivých částí filosofie, ty přirovnali k vajíčku – skořápka je logika, bílek rovná se fyzika a nejdůležitější část vajíčka, žloutek, je morálka. Ano, morálka zastává v myšlenkách stoiků veledůležité místo. Filosofové kladou důraz na systém. Chtěli vytvořit jednotnou myšlenkovou soustavu, dbali na jasná pravidla školy a její pevnou organizaci. Co si ze stoicismu můžeme vzít i dnes?
Stoicismus v praxi
Nechte se inspirovat moudry starých jako lidstvo samo. Starých přes 2000 let, ovšem stále aktuálních, jejich pravdivost je nadčasová. Římský císař, filozof na trůně, Marcus Aureliu prohlásil: „Štěstí vašeho života závisí na kvalitě vašich myšlenek.“ Psychologové, psychiatři a nejrůznější koučové neustále zdůrazňují, že pozitivně myslící člověk je šťastný a mnohem zdravější než neustálí bručouni a brblalové. Vždyť optimismus je opium lidstva!
Myslitel Epiktékus řekl: „Nezáleží na tom, co se vám stane, ale na tom, jak na to reagujete.“ Myšlenka druhého učence jasně říká, že existují věci, které nemůžeme ovlivnit a změnit, tak proč se jimi tedy trápit, hořekovat nad aktuálním stavem, utápět se v sebelítosti. To nikam nevede! Nebo vlastně vede – rovnou do pekla. Štěstí totiž vychází z nitra člověka nikoli z okolního světa.
Římský filozof a vychovatel Senea uvedl: „Dobrý charakter je jedinou zárukou věčného a bezstarostného štěstí.“ Když se nad obsahem zamyslíte, musíte uznat, že na oněch slovech něco je. Když vykonáte dobrý skutek, určitě se dlouho živíte představou, že jste podali pomocnou ruku. a doslova z vás tryská štěstí. Podle stoiků totiž pramení z ochoty moci druhým.
Přinášíme další slova výše zmiňovaného císaře Marca Aurelia: „Máte moc nad svou myslí – ne nad vnějšími událostmi. Uvědomte si to a najdete sílu.“ S mini jde ruku v ruce výrok rovněž výše citovaného Epiktéta: „Nesnaž se, aby se události děly tak, jak si přeješ, ale přej si, aby se děly tak, jak se dějí, a všechno bude v pořádku.“ Co si z nich vzít? Stoikové razili názor, že lidský smutek pramení ze snahy kontrolovat nekontrolovatelné. Jediné, co můžeme kontrolovat je, jak o daných situacích, věcech přemýšlíme. Zkrátka přijměte fakt, že se pořád něco děje a dít se bude, nejdůležitější je pouze váš pohled na danou situaci.
Nejznámější stoik Markus Aurelius na konci
Blahodárnost přirozeného pohybu je v současnosti skloňována na každém kroku. V přetechnizovaném světě jsme na zdravý pohyb zapomněli. Poslechněte si, co vyslovil už v antice Seneca: „Měli bychom chodit na procházky do přírody, aby se naše mysl nasytila a osvěžila pobytem na čerstvém vzduchu a hlubokým dýcháním.“ Poselství výroku? Už ve starověku znali terapeutické účinky chůze na mysl i tělo, proto denně praktikovali dlouhé procházky, během nichž si urovnaly myšlenky.
Epiktétos potřetí: „Copak si neuvědomujete, že v izolaci byste nebyli lidskou bytostí? Protože co je to lidská bytost? Součástí společenství.“ Jednoznačně dokazuje, že člověk není samotář, ale sociální bytost vyžadující ke spokojenému životu další lidi, rodinné vztahy i budování přátelství.
Suma sumarum
Jelikož je opakování matka moudrosti, na závěr přinášíme shrnutí všech doporučení, jak i v dnešní době můžete praktikovat stoicismus a získat tak pověstný stoický klid, kdy vás nerozhází ani atomová bomba. Nezavírejte oči před realitou a snažte se rozvíjet:
1. moudrost (umění řešit složité situace, řídit se logikou a nepodléhat příliš emocím)
2. střídmost ve všech oblastech života
3. spravedlnost (buďte laskaví, a to i klidem, o nichž si myslíte, že si vlídný přístup a pomoc nezaslouží. Každý si je zaslouží.)
4. odvahu (čelit extrémním výzvám, ale i každodenním nepříjemnostem)
Vezmete-li si k srdci myšlenky prověřené mnoha staletími, k tomu se budete pravidelně hýbat a zdravě jíst, dokážete i v 21. století odbourávat nepříjemné vlivy z okolního světa a získáte tak rovnováhu a vnitřní klid. Začít můžete už dnes.
Zdroje
1) Stoicismus
2) 10 stoických cvičení pro vyšší mentální odolnost
3) Stoicismus: Co se můžeme naučit od starověkých filozofů?
