Článek
Začátky skvělé kariéry
Emil Hácha byl převážně skvělý právník. Právu se také věnoval celý svůj profesní život. Po vystudování právnické fakulty pražské Univerzity Karlovy nastoupil na České místodržitelství v Praze, což v té době byl nejvyšší úřad státní správy na našem území.
Další zkušenosti nasbíral na Správním soudním dvoře ve Vídni, tedy velmi prestižní instituci v rámci monarchie. Pro Háchu byla tato zkušenost velice důležitá, jeho spolupracovníkem zde totiž byl Ferdinand Pantůček, známý právník a politik, který měl i styky s Maffií, tedy českým odbojem v zahraničí (členy Maffie byli mimo jiné Edvard Beneš, Karel Kramář či Alois Rašín).
Po vzniku samostatného státu tak jde spolu s Pantůčkem na nově vzniklý Nejvyšší správní soud, jehož se po Pantůčkově smrti stal prezidentem. O jeho odbornosti vypovídá například i fakt, že byl soudcem Haagského soudního dvora. V těchto funkcích byl vysoce apolitický a neměl žádné politické ambice.
Nešťastný rok 1938
Rok 1938 byl pro Háchu hořkým obratem v jeho dosud relativně šťastném životě. O tom, že to bude obrat trvalý, zatím nemohl mít ani ponětí.
Háchova manželka Marie, s kterou měl mít šťastné a harmonické manželství, zemřela. Dalo by se říct, že to byl první signál v nešťastných událostech, které ho teprve potkají. Do toho se zároveň rozvedla jeho dcera a Hácha tyto události nesl velmi zle. Po smrti manželky si navíc připadal osamělý, údajně se totiž právě na důchod chtěl věnovat jejich společným zálibám.
V tom přichází další zlomový okamžik, Mnichovská dohoda a abdikace prezidenta Beneše. Je nutné najít prezidenta nového. Hácha je v té době obecně velice vážený, je považován za neutrálního a má zkušenosti s řízením velké instituce. Právě proto je ihned horkým kandidátem a nechá se k přijetí funkce přemluvit (sám totiž prezidentem být nechtěl). Velkou roli v jeho rozhodnutí hrálo právě to, že se veškeré jeho dosavadní životní plány rozplynuly.
Je mi 66 let, připravoval jsem se na odpočinek. Místo toho mám být prezidentem republiky v těžkých dobách, v nichž se neví dnes, co může být zítra. Je to velká oběť, ale přinesu ji, je-li to nutné v zájmu národa a státu.
Hácha musí jako prezident ihned řešit závažnou krizi na Slovensku. Slovenští představitelé totiž jezdí pravidelně jednat do Berlína a hrozí faktické odtrhnutí Slovenska. Nakonec nezbude než v noci z 9. na 10. března zavést stanné právo a za pomoci armády jmenovat vládu novou.
Následně je 14. března Hácha pozván do Berlína na osudovou schůzku. Myslí si, že se jede pokusit zachránit republiku a promluvit si o situace na Slovensku, ale šeredně se mýlí. Při příjezdu se mu sice dostane všech poct jako hlavě státu, ale záhy je Hitlerem postaven před hotovou věc: „Buď se podrobíte, anebo vás vyvraždíme“.
S takovým scénářem nikdo z delegace nepočítal. Hitler slibuje české delegaci vlastní stát s rozsáhlou autonomií. Hácha ale odmítá okupaci podepsat. Během několika hodin (jednání se vedla od pozdního večera až do rána) je na Háchu vyvíjen neuvěřitelný tlak. Hitler hrozí plnohodnotnou invazí, vyvražděním a všemožnými represemi. Göring zase, jak je všem dobře známo, vyhrožuje zbombardováním celé Prahy a vyjadřuje lítost nad tím, kdyby musel takový rozkaz vydat. Hácha je na pokraji sil a dostane infarkt. Podle určitých zdrojů tato příhoda vyděsí i Hitlera, protože se obává, že kdyby Hácha zemřel při státní návštěvě, bylo by Německo obviněno z jeho vraždy. Hácha se však probere a dokument podepíše.
Podle tehdejší Ústavy k takovému kroku prezident ani nebyl oprávněn, nicméně jeho rozkaz do Čech, aby nebyl kladen žádný ozbrojený odpor německým vojskům, byl uposlechnut.
Státní prezident
Vznikl protektorát Čechy a Morava a z Háchy se stal státní prezident, i když o žádný stát z právního hlediska nešlo. Původně věřil, že nacisté dohody dodrží a bude zajištěna určitá autonomie, což byl velký omyl.
Hácha se ale nevzdává a v prvních letech bojuje za česká práva. Odmítne slib věrnosti Hitlerovi, u říšského protektora protestuje proti germanizaci. Po uzavření českých vysokých škol a zatčení vysokoškolských studentů se Hácha rázně zasadí o jejich propuštění. A nezachraňoval pouze studenty, v průběhu let zajistil propuštění i mnoha jiných politických vězňů. To vše se mu dařilo zejména vytrvalým argumentováním v jejich prospěch, ale i výhružkami, když například hrozil podáním demise. Tím by nacistické propagandě zasadil krutou ránu. Všemu navíc pomáhalo to, že uměl perfektně německy.
Hácha je dokonce přes předsedu vlády, Aloise Eliáše, ve spojení s exilovou vládou a snaží se o skrytou spolupráci.
To vše se ale změní s příchodem Reinharda Heydricha do Prahy v září 1941. Alois Eliáš je zatčen, později popraven, a rozpoutá se tzv. heydrichiáda, tedy vyhlášení stanného práva a brutální zacházení s českým obyvatelstvem. Navíc jsou blízcí lidé Háchy zatčeni, nebo vyměněni. Hácha se sice snaží intervenovat, jak jen to jde, mnoha svým bývalým spolupracovník zajistí třeba propuštění z věznic, anebo alespoň domácí vězení. Na zastavení teroru však nemá žádnou moc. Jeho zdraví se vlivem těchto okolností začíná zhoršovat, a navíc je na něj nacisty, ale i českými kolaboranty jako např. Emanuelem Moravcem, vyvíjen stále větší nátlak.
Atentát na Heydricha
Úplný zlom přichází po úspěšném atentátu na Heydricha. Hitler Háchovi vyhrožuje genocidou celého českého národa a starého „prezidenta“ zlomí. Rozvine se u něj arterioskleróza mozkových cév a na veřejnosti se už takřka neobjevuje. Nacisty je využíván jako symbol propagandy. Kolem roku 1943 je situace už tak špatná, že se Hácha například nemůže ani sám najíst, má problémy s psaním, pamětí, přestává vnímat, co se děje. Upadá jak psychicky, tak fyzicky.
Rezignovaně už se o nic nepokouší, podepíše nebo přečte, co se mu přinese. Z této doby pocházejí i jeho vyjádření o vděčnosti Říši, odsouzení Beneše atd. Několikrát dokonce žádá svého lékaře o jed, aby mohl spáchat sebevraždu.
Konec války a smutný konec
V posledních měsících před koncem války je z Háchy prakticky jen fyzická schránka. Nemůže mluvit, selhává mu paměť, a dokonce nepoznává ani lidi kolem sebe. Přesto je jako symbol kolaborace na příkaz ministra vnitra zatčen a převezen do vězeňské nemocnice na Pankráci.
Čechy je však vnímám jako kolaborant, a tak se zde na něm všichni mstí. Je zbit a bachaři na něj dokonce močili. Naštěstí byl stav Háchy tak špatný, že prakticky nevnímal, co se mu děje. Nakonec pro svůj stav ani není postaven před soud a po měsíci od zatčení umírá. Posmrtně Národní soud rozhodl, že od roku 1943 nebyl Emil Hácha kvůli svému zdravotnímu stavu odpovědný za své činy.
Takový byl osud muže, který prezidentem být nechtěl, ale přece se jím, v nejtěžší době naší moderní historie, stal. Osud výborného právníka a vážené osobnosti první republiky, který navzdory velkému snažení a obětování nedokázal zvrátit krutý osud Československa.
Zdroje
Milan Syruček. Prezidenti - Jejich role a odpovědnost
