ROZHOVOR | Tereza Hrabini: Touhu tvořit mám v sobě odmalička

Terko, v iREPORTu tě všichni známe jako naši kolegyni – redaktorku. V minulosti jsi zpovídala muzikanty ty, teď vše poznáváš ze druhé strany. Kdy přišel ten první impuls, že bys ráda sama něco vydala?
Cenná setkání a rozhovory s muzikanty v iReportu i Radiu R mě hodně inspirovaly a stále inspirují. Touhu tvořit mám v sobě odmalička. Vydat své vlastní album jsem si přála snad od patnácti let. V době kolem maturity jsem poskládala víc než stovku písní – dá se říct, že to byl takový folk s klavírem. To mě potom přivedlo k setkání s Jiřím Sedlákem, se kterým jsme vytvořili EP Ether Eal s texty v angličtině. Poté jsem spolupracovala na některých menších projektech. Postupně jsem si uvědomila, že se mi snadněji a lépe vyjadřuje v češtině.

Svůj první sólový projekt Ether Eal jsi vydala v roce 2018. Kam se tvoje tvorba od té doby posunula? Pomohlo ti případně EP ujasnit si, jakým směrem by ses chtěla v budoucnu vydat?
Nevystudovala jsem hudební školu, pouze ZUŠ a hudbu jsem tvořila vždycky z popudu sebevyjádření. Proto jsem vždycky vnímala jako důležité spolupráce – očekávala jsem, že mým nápadům dodají kvalitnější muzikantský rozměr a technickou správnost. Zároveň však pro mě bylo těžké zachovat si při tom všem autentičnost. Často se potom původní jádro písní ztratilo pod záplavou perfekcionismu. Na Přerodu jsem spolupracovala s Tomášem Tkáčem a mám pocit, že ačkoli jsme demo nahrávky přepracovali, zůstala jsem v tom všem zřetelně já i s tím, co jsem si přála zachytit. 

Jak bys debutovou desku Přerod popsala?
Když jsem skládala demo nahrávky, cítila jsem ve vzduchu takové bezvětří před bouřkou. Napadaly mě písně, které jsem během pár hodin dokončovala. Do alba se promítla osobní témata spjatá se smrtí tatínka, rozchodem, ale i nějaký můj vnitřní vývoj a změna hodnot. Myslím, že takových přerodů všichni prožijeme za život mnoho. Deska prochází od prvních písní naplněných nostalgií, křivdou a vnitřním dramatem až ke smíření, spojení s přírodou a srdcem.

Zatímco na Ether Eal hraje prim klavír, tady je to kytara. Jaký byl impuls ke změně nástroje?
Myslím, že to není tak jednoznačné. I na Ether Eal je poměrně dominantní kytara. V Přerodu zase hraji na klavír například ve Svéhlavostech, Žlutém domě nebo Dotkni se. Písně Pole vlčích máků nebo Přerod si zase podle mě říkaly o zvuk kytary. 

Texty čtyř písní vycházejí z pera básnířky Evy Černé. Můžeš nám prozradit jaké a čím tě básně Evy zaujaly?
Šla jsem cestou z práce a náhodou jsem se stavila v knihkupectví mrknout na básnické sbírky. Když jsem otevřela sbírku Okamžik života od Evy Černé, tak jsem hned věděla, že to je to, co teď hledám. S Evou jsme se později seznámily a báseň Pole vlčích máků je z novější sbírky Laskavosti, kterou jsem si pořídila na jejím autorském čtení. 

A co zbytek textů? Ty jsi napsala sama? Kdes hledala inspiraci?
Ano, ráda píšu a texty si většinou zapisuju do poznámek v mobilu a potom různě skládám dohromady. Inspirace je různá. Ačkoli se chci soustředit na krásno a jemnou hru se slovy, většinou ve svých basních přímočaře reflektuji změny a události, které se mě dotkly.
Žlutý dům  jsem psala v nostalgii na dům a táboraky u babičky. V posledních třech letech odešli dva prarodiče i táta a mám pocit, že ačkoli jsem už dlouho dospělá, v této písni se teprve nadobro loučím s dětstvím. V písni Přerod jsem zpracovávala zážitky, díky kterým jsem přehodnocovala, co je pro mě v životě opravdu důležité. K tomu vyjde brzy i klip. Dotkni se vnímám jako takovou malou meditaci. 

Písně jsi zabalila do ambientní elektroniky, šumů, prim hrají kytary… Hudba podtrhuje texty, ale neodvádí od nich pozornost. Byl to tvůj záměr?
Svým způsobem to byl záměr, který podle mě přidal naléhavost sdělení. 

S produkcí ti pomáhal Tomáš Tkáč z labelu Divnosti. Jak jste se poznali?
Poznali jsme se až na základě této spolupráce. Na první schůzku jsem jela špatným směrem a podařilo se mi přijet o hodinu později. Každopádně i tak spolupráce klapla a od začátku jsem měla pocit, že se bavím s dlouholetým kámošem. 

Když jsi mu skladby předkládala, věděla jsi už, jak by měla výsledná píseň vypadat, nebo jste všechno tvořili až spolu ve studiu?
Vycházeli jsme z demo nahrávek. Když jsem oslovovala Toma, už jsem byla domluvená s Indies Scope na budoucím vydání. Tom byl ke mně dost upřímný, ale zároveň respektoval záměr a myšlenku každé písně. Rozvětvil je, učesal a dodal jim systém. Některé písně zůstaly téměř nedotčené, například Hledání stromu, jiné se změnily dost – třeba Přerod. 

Na obálce alba je had. Proč právě toto zvíře?
Vím, že v křesťanství nemá had příliš dobrou reputaci. Mnohé kultury ho však vnímají jako symbol transformace a léčení. Hadi se svlékají z kůže a vycházejí jako znovuzrození –  prožívají jedenkrát až dvakrát ročně takový přerod. (smích)

Co plánuješ do budoucna? Chtěla bys zůstat u tohoto žánru, nebo chceš zkusit něco popovějšího?
Vždycky jsem měla tendenci tvořit nějakej underground nebo “jen sama pro sebe”. Ale bylo by pokrytecký říct, že nechci, aby se moje hudba líbila lidem. Došla jsem sama v sobě k přiznání, že to je pro mě vlastně důležitý. Nebráním se tomu udělat v budoucnu něco popovějšího, ale zároveň myslím, že má tvorba bude mít vždy trochu blíž k alternativě. Pomalu se mi už v hlavě rýsují nápady na další album, do kterého bych se chtěla pustit příští rok.

Text: Andrea Štipčáková, foto: Aloha Burn, Darya Rasokhina
Témata: Tereza Hrabini, Tomáš Tkáč, Přerod, alternativa