Palmy jsou pro člověka nejen estetickým potěšením, ale i velmi důležitými užitkovými rostlinami. Bez tria palem olejné, datlové a kokosové si snad tropy ani nelze představit. Palmy však člověku dávají mnohem víc – listy a vlákna na pletení nejrůznějších předmětů, jedlé plody a semena, palmovou mízu, dřevo, vosk z listů i potravinu – lahůdku v podobě palmového srdíčka.
Datlovník
O univerzálním využití kokosových palem jste si mohli přečíst v minulém čísle, nyní se zblízka podíváme na datlovník a palmu olejnou. Do známého rodu datlovník (Phoenix) patří překvapivě neznámé a zajímavé druhy. Rod obsahuje patrně 13 druhů rozšířených od makaronéských ostrovů západně od Afriky (Kanáry, Kapverdy) přes celou Afriku a jižní Asii až na Filipíny. Datlovníky se vyskytují i v nejjižnější Evropě. Zajímavý je také rozsah ekologických nároků jednotlivých druhů rodu, protože mezi nimi najdeme druhy suchomilné i bažinné, ryze tropické i schopné zvládat teploty pod bod mrazu. Podle druhu jsou to robustní i bezkmenné palmy, suchomilné i bažinné. Mají zpeřené listy. Většina druhů je dvoudomých, plody jsou podlouhlé, u většiny druhů nejedlé.
Datlovníky jsou jedny z nejrozšířenějších palem a pěstují se prakticky po celém světě. Datlovník pravý, datlovník kanárský a Theophrastův či jiné suchomilné druhy najdeme v oblastech trvale nebo sezónně suchých, kde ale bývá spodní voda. Velmi často se vysazují na nábřeží, kolem pláží a kolonád u moře. Z vlhkomilných datlovníků se nejčastěji setkáme s krásným, jemným, pouze třímetrovým druhem Phoenix roebelenii, který je doma v bažinách řeky Mekong. Jako okrasu ho spatříme všude ve vlhkých a monzunových tropech, kde zdobí parky, vchody budov, pěstuje se v nádobách ve veřejných i v soukromých zahradách.
Phoenix roebeliniii často zdobí parky a veřejné prostory.
Datlovník pravý (Phoenix dactylifera) vytváří kmen vysoký až 30 metrů, pokrytý zbytky řapíků již odumřelých listů. Zpeřené listy na vrcholu bývají dlouhé 3 až 6 metrů. Samčí květy vyrůstají z úžlabí listů, samičí v latovitých květenstvích. Plodem je datle, kterou netřeba představovat.
Datlovník pravý je pozoruhodný i botanicky, protože dodnes se spekuluje o jeho původu – jestli se opravdu jedná o botanický druh nebo jestli vznikl již v Mezopotámii (zprávy o pěstování Asyřany a Egypťany máme ze 4. tisíciletí před Kristem), a to pravděpodobně zkřížením afrického Phoenix reclinata s asijským cukrodárným P. sylvestris. Tradiční kultura se projevila i tím, že dnes existuje několik stovek kultivarů datlovníku. Mladá palma začíná plodit v osmém roce života, nejúrodnější období má kolem třicátého roku, kdy dává 50 až 80 kg datlí. Po osmdesátce plodit přestává.
Datle jsou nejen oblíbené ovoce, ale v severní Africe a na Blízkém východě jedna ze základních potravin. Jí se čerstvé i sušené, mele se z nich mouka, tvoří základ vína, které lze získat i ze sladké šťávy vytékající z naříznutých samčích květenství. Mladé listové základy se jí jako zelenina a z listů samotných se pletou rohože, vaky a klobouky. Říká se, že dobrá arabská hospodyně zvládne vařit měsíc z datlí, aniž by nějaké jídlo opakovala.
Palmy nám nedávají pouze své plody, také listy a vlákna poslouží na výrobu různých předmětů.
Ačkoliv je datlovník pravý snad nejčastěji pěstovanou palmou, do bytu ho nelze doporučit. Semena klíčí neobyčejně ochotně, semenáčky se mají k světu a rostou velmi rychle – no a za pár let se z nich stávají velké obludy s ostře trnitými řapíky a tuhými listy, které si váš byt zabírají pro sebe. Jsou téměř nezničitelné, vydrží nepřesazení, malý květináč, zapomínání zálivky i zastínění, jen jsou čím dál ošklivější.
Palma olejná
Palma, o které se hodně mluví, sama o sobě nemůže za ničení indonéských a malajských pralesů. Vůbec tam totiž nepatří. Do velebeného i proklínaného rodu Elaeis patří dva druhy olejových palem – ta častěji pěstovaná se jmenuje Elaeis guineensis a pochází ze západní Afriky, kde roste roztroušeně v tropických deštných lesích a představuje důležitou složku potravy pro zvířata. Druhá, méně známá a méně vysazovaná na nepůvodní místa, je americká olejová palma Elaeis oleifera, která je doma v deštivých nížinách tropické Ameriky od Hondurasu po Peru a amazonskou Brazílii. Plantáže palem však lidé sázejí především ve vlhkých tropech Asie. Trpí tak především příroda Malajsie a Indonésie, pověstný průšvih znamená na Borneu a Sumatře.
Africká palma olejná dorůstá do výšky asi 20 metrů, kmen má pokrytý zbytky listových pochev. Lichozpeřené listy jsou až sedm metrů dlouhé a mají otrněné řapíky. Z úžlabí listů na kmeni vyrůstají velké laty květenství – buď samčí, nebo samičí. Samčí květy jsou velmi bohaté na pyl, který lehce voní anýzem. Samičích květenství palma vytváří pět až deset, po opylení se v každém může vyvinout 800 až 2000 plodů (peckovic). Jedno zralé plodenství dorůstá hmotnosti až 45 kg.
Plodenství Elaeis guineensis může vážit až 45 kg.
Palmy bujně rostou v prvních letech, plodit začínají kolem sedmého roku. Vyšlechtěné kultivary jsou však rychlejší. Vrchol plodnosti je kolem 15. roku, po 25. roce palma přestává plodit a odumírá. Spotřebu živin a vody mají tyto palmy tak vysokou, že vyčerpají i velmi bohaté sopečné půdy.
Související články
Listopadové číslo časopisu Receptář je právě v prodeji.
Zdroj: časopis Receptář
