Koučka Eva Marková v souvislosti s charisma vpomíná, jak zkrátce po revoluci byla velkým symbolem pro české ženy herečka Meg Ryan. Mnoho dívek a slečen chtělo vypadat jako ona – usměvavá, silná žena, která je zároveň bezprostřední, zkrátka holka od vedle, a přitom jiná. „Přicházely ke svým kadeřníkům a chtěly být také takové. Ale když byl účes hotov, byly většinou zklamané, protože dojem z pohledu do zrcadla byl horší než ten, který čekaly. Nekoukala na ně charismatická Meg, ale Katka, Dana nebo Jana. Změnily totiž jen účes,“ vzpomíná koučka.
Nebýt jako někdo, ale sám sebou
Postupně k nám zpoza oceánu nicméně dorazily i rady, jak se tvářit, jak gestikulovat, jak hovořit, a jak nikdy ne – zkrátka jak udělat dojem. Dost z nás je vzalo za své a dodnes se snažíme svou osobnost pěstovat, jak to jde. Ale… „Můj názor je, že můžeme pracovat na posilování a budování čehokoli. Jen to naučené není nikdy tak silné jako vrozené. Rozdíl bude vždy znát,“ říká Eva Marková.
Pod tíhou budování lepšího já jsme navíc společně s miliony dalších zapadli do systému, který už ze své podstaty charisma popírá. Snažit se být jako někdo a chovat se podle příruček je nápodoba, nikoli pěstování originality, tj. pro charisma vůbec nejdůležitější složky.
Kouzlo osobnosti
Zadejte si do Googlu téma charisma, a vyjedou stovky tisíc odkazů, jak ho budovat – jak napravit držení těla, jak nevyzařovat nervozitu, jak udržet oční kontakt, jak mluvit, kam se dívat, jaká slova používat… Většinou se s tím ještě pojí nějaká věta typu, že s tímto budováním atraktivnějšího já člověk není vlastně nikdy hotov a tyto dovednosti je třeba neustále pilovat.
Ačkoli je na tom všem kus pravdy, i kdybyste se ze všech těch rad nezbláznili, měli byste se stát natolik zdatnými v sebeprezentaci, abyste dokázali každého zmást? Měli byste dosáhnout toho, aby si lidé kolem mysleli, jak charismatičtí jste, když vy sami víte, kolik úsilí to stojí a že vlastně vůbec nejste?
To už zavání podvodem, který vám možná přinese peníze, slávu i spoustu dalšího, ale vnitřně spokojení s ním asi nebudete.
„Pracovat na tom, aby člověk dosáhl vyrovnanosti, nadhledu, klidu, úsměvu, zkrátka všeho, co se pojí s charismatem, není snadné a není to hned. Aby naše vystupování bylo uvěřitelné, a to i nám samotným, musíme posilovat své sebevědomí, sebeuvědomění a vnitřní sílu. Pokud budeme chtít postihnout jen vnější projevy, které charisma nese, riskujeme prozrazení, že jde o pózu, a taky vlastní nespokojenost,“ říká Eva Marková, podle které se charisma týká mužů i žen, ačkoli u žen častěji mluvíme spíš o šarmu nebo o kouzlu osobnosti.
Ostatně, ono na tom něco bude, že kouzlo osobnosti nelze přesně popsat, změřit ani na něj vytvořit všeobecně platnou, a hlavně fungující příručku. Kouzlo osobnosti je totiž opravdu kouzlo. Můžete se mu poměrně dobře naučit, když budete sami sebou a zároveň dokážete natolik potlačit své ego, abyste v životě byli schopní dát prostor druhým.
Není vždycky o co stát!
Jsou to právě lidé kolem, kteří o vás mohou říct, že máte nebo nemáte charisma. Jestli to prohlásí, záleží taky na tom, vedle koho aktuálně stojíte. Když vedle sebe seřadíte tři muže, i ten úplně necharismatický bude rázem charismatičtější, postavíte-li ho vedle bezdomovce a necháte promluvit. „Důležité je uvědomit si jednu podstatnou věc. Obecně máme tendenci si slovo charisma spojovat výhradně s pozitivnem a sympatiemi. To je ale chyba. Charismatický byl i Hitler,“ varuje Eva Marková.
Charismatičtí lidé o sobě od dětství vědí, že mají jakýsi zvláštní dar působit na druhé a že si mohou dovolit víc než ostatní, byť tomu neříkají charisma. Pak jde o to, zda toho využívají ve prospěch dobra, nebo zla. Charismatičtí lidé umějí báječně manipulovat, a navíc zvládají mistrně vyvolávat a ovládat emoce u druhých, sami však vůči nim zůstávají prakticky imunní.
Charisma působí více nebo méně univerzálně na nás všechny. Jak se ale ukazuje, stejně jako lze charisma získat, můžete o něj i přijít. Z internetových názorů na tohle téma vyplývá, že ztrátu charismatu nejčastěji spojujeme se slovem rezignace. Ve chvíli, kdy „to nejsme my“, nemáme ani „to něco“, co by mělo oslovit druhé. A nutno říct, že minimálně u mužů to rozhodně nemá co dělat s věkem, vráskami ani šedivými vlasy. Dokonce naopak.
Zdá se, že charisma, stejně jako sebejistotu (její základ), můžeme získat až s věkem. Zní to logicky. „Čím víc člověk čerpá ze sebe, ze zkušeností, z podstaty a méně z toho, jaké volí šaty a slova, čím víc je sám sebou, tím trvalejší dojem z něj zůstává. A je úplně jedno, jak to pojmenujeme,“ uzavírá Eva Marková.
Zdroj: časopis Glanc, koučka Eva Marková
