Judith Hermannová: Pár vzpomínek

Když vyslovíte jméno Judith Hermannová, po celé Evropě se nadšeně usmějí davy čtenářů. V Německu pak téměř všichni. Její hvězda se zrodila už koncem devadesátých let, kdy jako ani ne třicetiletá dívka napsala svou prvotinu – soubor povídek s názvem Letní dům, později. Literární kritici jí okamžitě vyvěštili nedozírné úspěchy. A příliš se tehdy nepletli.

O pár let později vyšla další povídková sbírka Nic než přízraky, opět přijatá s nadšením. Sama Hermannová se netají tím, že psaní kratších próz je pro ni přirozenější a snazší. A tak následovala kniha nazvaná Alice. Autorka ale nepopírá, že psaní románů považuje za nedílnou součást literární práce je pro ní velkou výzvou. A té výzvě se už jednou postavila, když napsala Počátek veškeré lásky – útlý román o ženě, které do života vstoupí stalker, objevuje se a zase mizí… Ačkoli nebyl o nic méně přijatý než povídkové sbírky, vrátila se Hermannová následně k nim a na pultech se objevil soubor Lettipark.

Všechny zmíněné svazky se dočkaly také českého překladu a vydání péčí brněnského nakladatelství Větrné mlýny. Dalo by se tedy říci, že Judith Hermannová je pro českého čtenáře dokonale přístupná. Zda je to tak i obrazně, těžko říci. Jako autorka má specifickou poetiku, která využívá velmi minimalistické prostředky. Její texty jsou intimní, zavedou čtenáře do míst s charakteristickou náladou a do značné míry ho v nich nechávají tápat.

Hermannová nemá ve zvyku podávat pomocnou ruku, vysvětlovat a uzavírat. Ráda nechává svým čtenářům hranice porozumění otevřené. Možná i proto se s jejími texty člověk často potká velmi niterně, vždycky v nich totiž může najít přesně tu strunu, která pro něj osobně zarezonuje nejvýrazněji.

Tvorba Judith Hermannové tak vyžaduje otevřenost, musíte jí jít lehce naproti. A vyžaduje taky nepochybně velký vklad překladatele. Těch bylo v České republice hned několik – Kateřina Hůlková, Tereza Semotamová a Petr Štědroň. Posledně jmenovaný přeložil také sbírku Lettipark, která u nás vyšla v roce 2016. Právě z ní pochází povídka nazvaná Pár vzpomínek, jež se teď dočkala rozhlasového zpracování.

Gretě je přes osmdesát let a ve svém velikém – a už prázdném – domě poskytne podnájem jedné mladé dívce. Maude to zprvu vnímá jako jakousi rychlou zastávku v běhu svého života, nakonec si ale s Gretou vybuduje vztah a mnohé se o ní dozvídá. Jak je ale u Hermannové zvykem, nic není tak úplně jasné a neměnné, jak by se mohlo zdát…

Subtilní, přesto mnohoznačný příběh dvou žen ve velmi odlišných životních fázích vypráví v rozhlasovém zpracování herečka Petra Špalková, kterou ve studiu vedl Petr Mančal. A společně se museli vypořádat s minimalistickým jazykem autorky a s intimní atmosférou jejího textu.

Psáno pro Týdeník Rozhlas.