Josef Chvalovský. Na odchod do exilu měl dvě hodiny

23. listopad 2023

Zažít by to chtěl asi málokdo: hrdina prvního a druhého odboje Josef Chvalovský musel v roce 1949 utéct z komunisty ovládaného Československa. Na sbalení měl všeho všudy dvě hodiny. Zapomenutý příběh z minulého století přiblíží historik Michal Louč.

Vzápětí poté, co se komunistická strana v Československu v únoru 1948 chopila veškeré moci ve státě, začala si vyřizovat účty se všemi, kteří byli nebo by i jen mohli být potenciálními protivníky.

Plukovník Josef Chvalovský

Nešlo jen o politickou opozici a její klíčové představitele, z nichž mnozí stejně zamířili do exilu. Pronásledování se týkalo představitelů církve, podnikatelů, soukromých zemědělců – a v neposlední řadě i vojáků. Komunistický režim si vyhlédl především bývalé prvorepublikové důstojníky a zaměřil se i na vojáky, kteří v letech druhé světové války sloužili na Západě. Byl mezi nimi i Josef Chvalovský.

Rodák (1896) z Podmok nedaleko Poděbrad nastoupil v roce 1915 do rakousko-uherské armády, koncem října 1916 byl na rumunské frontě zajat, v prosinci vstoupil do československé armády a byl zařazen do praporu dobrovolníků pro Francii. V říjnu a listopadu 1918 se účastnil těžkých bojů u Vouziers (Terron).

Koncem roku 1918 se vrátil do vlasti a jako pobočník podplukovníka Šnejdárka se účastnil bojů na Těšínsku. V meziválečném období stoupal po kariérním žebříčku, roku 1928 se také oženil. Jeho manželkou se stala Emílie Goliathová, sestra významného levicového aktivisty Karla Goliatha.

Před očima kontrarozvědky

Po okupaci se zapojil do odboje v rámci organizace Obrana národa. Už v létě 1939 ale odešel přes Polsko do Francie, kde se účastnil vojenských operací před její porážkou. V létě 1940 byl evakuován do Velké Británie a po absolvování vojenské školy byl povýšen na podplukovníka pěchoty.

Pamětní deska připomínající Josefa Chvalovského byla odhalena v roce 2013 v Podmokách u Poděbrad

Koncem roku 1944 a počátkem roku 1945 se účastnil těžkých bojů u francouzského Dunkerque. Po návratu do Československa velel postupně několika plukům a praporům, naposledy v Olomouci. V noci z 25. na 26. dubna 1949 Chvalovského vyhledali členové protikomunistické skupiny BOZ-38 a oznámili mu, že mu hrozí zatčení. Chvalovský je vyhodil z bytu, protože je podezíral z provokace.

Protikomunističtí odbojáři se ale vrátili a po dvou hodinách přesvědčování dosáhli toho, že Chvalovský s nimi odjel a po neúspěšném pokusu o přechod hranic u Bratislavy se mu podařil odchod do exilu přes Šumavu. Jak říká historik Michal Louč, je téměř neuvěřitelné, že noční návštěva u Chvalovského se odehrávala před očima vojenské kontrarozvědky, jejíž pracovníci Chvalovského byt ve dne i v noci sledovali.

Josef Chvalovský v exilu v roce 1950

O přechod hranic se pokusila i Chvalovského manželka, za hranice se ale dostala jen jeho dcera – žena se synem nebyli úspěšní. Doma byli vystaveni mnohaleté perzekuci.

Chvalovský v exilu pracoval pro Americký fond pro československé uprchlíky v Německu a později odešel do USA. Zemřel v srpnu 1986 v Texasu a ještě koncem 80. let byly jeho ostatky tajně převezeny do Československa a pohřbeny.

Josef Chvalovský v USA
autor: David Hertl
Spustit audio

Související