Učit ve třídě, kde je šest národností? Šílené, říká ředitelka školy

  13:28
Každý jedenáctý žák pardubické Základní školy Prodloužená je cizinec. Bez znalosti českého jazyka sem přicházejí děti z Ukrajiny nebo Rumunska. Jinou mentalitu pak do tříd přináší žáci z Vietnamu či Mongolska. Ředitelka Jana Smetanová bývala krajskou radní pro školství za ODS, teď jde proti premiérovi této partaje a stávkuje. „Už je nejvyšší čas, abychom se ozvali proti krokům, které ministerstvo školství dělá. Mají nám být odebrány asistentky pedagoga,“ říká v rozhovoru.

„Už je nejvyšší čas, abychom se ozvali proti krokům, které ministerstvo školství dělá. To vůbec neřeší, že žák, který neumí česky, ani nemůže být seznámen se svými právy a povinnostmi. Nemůžeme ho poučit o bezpečnosti, protože nám tyto děti nerozumějí. Mají nám být odebrány asistentky pedagoga. Navíc máme hodně mentálně retardovaných, kteří mají velkou potřebu pomoci, jinak školu nezvládnou. Když je tam jen učitelka, nemůže se plnohodnotně věnovat všem žákům s individuálními potřebami. Všechny tyto třídy s komplikovaným složením by se pak měly učit dohromady, nebudu je moct dělit. Není v lidských silách toto zvládnout,“ říká ředitelka Základní školy Prodloužená Jana Smetanová.

Ke stávce se připojili všichni zaměstnanci?
U nás nestávkují dva kolegové, dalších 88 stávkuje. Tito dva mají hlídací službu. Přišlo pouze sedm dětí ze 440 z prvního stupně, kterým jsme hlídání nabízeli.

Sedm žáků je překvapivě malé číslo. Berete to jako podporu stávce?
Rodiče nám psali, že za námi stojí. Jeden tatínek psal panu náměstkovi Rychteckému (náměstek města pro školství, pozn. red.), proč s námi souhlasí.

Skutečně se neozývali rodiče, že jste jim přidělali problémy?
Nebyl ani jeden takový. Jen podpora.

Co si slibujete od dnešní stávky?
Že dáváme ministerstvu najevo, že s těmi kroky nesouhlasíme. Vidíme, jak se nám práce ztěžuje a jak ministerstvo vůbec neakceptuje změněné podmínky. V posledních letech k nám přišlo velké množství žáků cizinců. Opakovaně jsme žádali, aby tyto děti prošly ročním jazykovým kurzem, než přijdou do škol. I pro ně by to bylo komfortnější. Je pro ně obrovský stres změnit najednou prostředí, kde se nedomluví a ještě se hned mají začít učit. To je velká zátěž. Nejen pro ně, ale pro učitele. Máme třídu, kde je dvacet prvňáčků, ale z toho je devět cizinců šesti národností.

Jak se učí v takové třídě?
Práce pro jednu paní učitelku je naprosto šílená. V úterý mají cizinci vždy tři hodiny češtiny. S českými dětmi se domlouvá strategie, jak budou pomáhat ostatním kamarádům, kteří neznají jazyk, nebo ho znají špatně. Děti sedí u stolečků tak, aby na sebe vzájemně viděly a mohly se učit též nápodobou. Paní učitelka hodně používá názorné vyučování. Tam, kde může, bere si kolegyni do tandemu, aby byly na práci dvě a mohly dětem pomáhat.

Takže zapojujete spolužáky.
Bez toho to nejde. České děti musí ukazovat, co mají děti cizinci dělat.

Co musí řešit učitel v takové multinárodnostní třídě?
Třeba to, že mají naprosto jinou mentalitu, protože přišli ze zcela odlišného kulturního prostředí. Někteří ukrajinští žáci mají velké výchovné problémy. S jedním z nich musí sedět ve třídě maminka, protože byl tak nezvladatelný, že nemohl být ve škole sám. Měl takové záchvaty vzteku, řval na celou školu a nedal se uklidnit. Takže s ním chodí do školy maminka a když dostane záchvat, tak ho musí zpracovat.

Daří se to?
Když je tam maminka, tak to celkem jde, na druhou stranu je to ale zátěž pro paní učitelku, protože má celé dopoledne ve třídě rodiče. Maminka se samozřejmě lehce nudí, takže si hraje na telefonu. Někdy lehce narušuje výuku, protože jde poradit svému dítěti ve chvíli, kdy by to dělat neměla. Jinak bychom si ale s tímto chlapcem neporadili. Jiné kulturní zvyklosti mají děti z Mongolska, Bulharska. Máme děti z Rumunska. Učit multikulturní třídu je obrovská zátěž. Zejména v první třídě, kde děti neumí číst a psát a nemůžete se s nimi domluvit, je to nadlidský výkon.

V takto exponované třídě vypomáhá speciální pedagog?
Vůbec ne. My žádného ve škole nemáme. To si vypomáhají paní učitelky mezi sebou. Když má jedna z nich volné okénko, tak se domluví a vypomohou si. Některé hodiny máme přímo na tandemovou výuku rozdělené. Třeba angličtinu učíme zvlášť české žáky a zvlášť cizince tak, aby děti měly individuální přístup. Speciální pedagogy nemám z čeho zaplatit. Z projektu platím na plný úvazek psychologa. Na něj ale nemám peníze z ministerstva. Mám cizojazyčnou asistentku a ještě z krajských peněz hrazenou učitelku na češtinu pro cizince.

Jak se daří propojovat děti cizinců s českými dětmi?
Až na výjimky se to daří, protože děti si pomáhají. Hodně pracujeme na vztazích, protože si uvědomujeme, jak je pro děti cizích národností těžké přijít do jiného prostředí a hned se učit v cizím jazyce. Hledáme úlevy.

Jsou tedy učitelé na žáky cizince mírnější?
Musíme být, protože je nemůžeme hodnotit jako české žáky. Některé dítě dlouho nepromluví. Třeba by vypočítalo příklad z matematiky, ale když je „zaseknuté“ a nechce komunikovat, protože se nemůže sžít s novým prostředím, tak je to těžké.

Píšou diktáty?
To vůbec nejde. Takové dítě přijde například do sedmé třídy a češtinu se začíná učit podle slabikáře. A když už se naučí číst, tak nezná význam toho slova a nic si pod ním nepředstaví.

Jak se ve škole potýkáte s personální stránkou?
Stále se mluví o tom, jak se učitelům zvyšují platy. Začínající učitelé ale pořád nastupují za 32 800 korun. A já ty učitele nemůžu sehnat. Nejsou učitelé na první stupeň ani učitelé přírodovědných předmětů. Během pěti let mi odejde třetina sboru do důchodu a já za ně nemám nástupce, protože ti mají nástupní plat tak nízký, že za to nikdo nechce jít učit. To, že platy učitelů stoupají? Ani náhodou.