Pětačtyřicetiletý bývalý obránce o víkendu v Kladně oslavoval padesátiny svého bratra Františka. Mistra světa a vítěze Stanleyova poháru, který hraje hokej už jen pro radost s partičkou kolem bývalé hvězdy Erica Lindrose, zároveň Rytíři uvedli do Síně slávy kladenského hokeje.
Jak se změnil hokej a hlavně NHL od doby, co nehrajete?
Hodně se změnila pravidla. A taky rychlost, ta především. Oni na ledě lítají! Hráči dnes trénují trošku jinak. Soustředí se na nohy, nahoře už nejsou tak silní. Nikdo nezvedá činky jako my tenkrát, bench press. Hokej je teď o rychlosti, nahoru dolů. Kolikrát se cítím blbě za gólmany. Aby udrželi čisté konto? Tam je šancí, to je hrozný! Kolikrát za třetinu je příležitostí víc, než jsme měli my za celý zápas.
A to právě díky rychlosti?
Když hráč neumí bruslit, v NHL se neprosadí. Musíš být rychlý, to je velká změna. A už se moc neperou. Snaží se, aby nebyly otřesy mozku. Málokdy se vidí rvačky. Když lítali a dávali těla, utahali se tím.
V zámoří plánují Světový pohár bez Česka. Jste překvapený?
Slyšel jsem, že by měly být jen čtyři mančafty, to je takové divné. Osobně se mi to nelíbí, nevím, jestli bude mít akce takové ovace jako poslední Světový pohár. Doufejme, že se to nějak změní.
Co říkáte na vaše české následovníky v NHL?
Jsem rád, že tam vidím Čechy, jen by bylo dobré, aby jich bylo víc. Když jsem hrál já, působilo nás tam šedesát sedmdesát. Rád se podívám, jak kluci z Čech válí. Pastrňákovi to jde výborně, už loni měl parádní sezonu. A doufám, že kluci z loňské dvacítky se prosadí víc.
Před zápasem byl do kladenské síně slávy uveden legendární obránce Tomáš Kaberle.
Zaujal vás z ní třeba obránce David Jiříček?
Neměl jsem šanci Columbus vidět. Spíš koukám na zápasy a výsledky Bostonu, Pittsburghu a Toronta. Na stříbrném mistrovství světa dvacítek jsem ho sledoval, ale líbili se mi všichni, hráli jako mančaft. Pak z toho jednotlivci vystoupili. Kluci mají i výšku a jsem rád, že už se ukazují i v NHL.
Vicemistrem světa se stal i Jiří Ticháček právě z Kladna. Co říkáte na jeho výkony?
Je šikovný, nebojí se, je dobrý do útoku. A Kladeňák, to je hezké vidět. Sledoval jsem juniorský šampionát, jak váleli. Škoda, že nevyšlo finále s Kanadou. Měli přečíslení dvou na jednoho a pak z toho dostali gól. Proti Kanadě se ukázali už v základní části, kdy ji porazili.
Mužstvo vedl Radim Rulík, který povýšil k áčku. Co říkáte na změny kolem reprezentace?
Když nejsou úspěchy, zkusili to se zahraničním trenérem (Karim Jalonenem). Asi to nevyšlo, jak původně chtěli. Jsem rád za lidi, kteří jsou u týmu teď. Myslím, že jsou všichni spokojení. Dodají tomu šmrnc. Jsou tam i mladší lidi, většinou bývalí hokejisté, ti vědí, jak se hráč cítí na ledě. Doufejme, že výkony půjdou nahoru.
Do realizačního týmu přibyl Tomáš Plekanec, další z kladenských legend. Co přinese?
Pleky bude takový vzorový, jak ukazoval na ledě. On byl takový tichý. Dodá do toho mladou krev. Poslední léta jsou tam mladší trenéři, třeba Židlický. Dvacítka udělala výborné výsledky, teď tihle kluci jdou do áčka. A doufám, že úspěchy zase budou jako před deseti patnácti lety.
Zlatá hokejka, obraz od Jágra. Rytíři se dojemně loučili s kladenským Avengerem |
Překvapilo vás, že Plekanec ukončil kariéru?
Bohužel, nejsme nejmladší. Tenhle sport je čím dál víc pro mladší. V NHL kluci končí dřív. Hrávalo se do čtyřicítky, do osmatřiceti, což se teď málo vidí. Pleky byl hodně vytížený v Kladně i v Montrealu, tělo to asi cítilo. Škoda, že nedohrál celou sezonu, ale co se špatnými zády. Když zdraví řekne konec, nedá se nic dělat.
Vy se také ukážete v květnu na domácím mistrovství světa?
Nedávno jsem mluvil s Bédou Ščerbanem, chce něco dělat pro veterány, v jeden den vložit zápas a nějakou akci. Je to v jednání a uvidíme, jestli sem dorazím.
Věnujete se trénování? Vedl jste svého syna Lucase, který vás doprovázel při přijímání do kladenské Síně slávy…
Jen první sezonu jsem syna trénoval. Teď už ne, radši to budu sledovat zpovzdálí. Politika je všude, tady i v zahraničí, někdo by si myslel, že mu nadržuju. Jsem tam jen jako tatínek a zároveň šofér. Lucasovi je jedenáct a jsem rád, že tam hraje v nejlepší soutěži. A že ho hokej hlavně baví. Kdyby ne, nebudu ho nutit. Nijak na něj netlačím, jen mu poradím.
Před zápasem Kladna s Mladou Boleslaví byl do kladenské Síně slávy uveden legendární obránce Tomáš Kaberle, objal se s bratrem Františkem.
A časem trénovat chcete?
Až děti budou starší, nebránil bych se tomu. Juniory, chlapy, záleží, jak bych se na to cítil. Myslím, že další dva tři roky nic takového nebude. Snažím se být u syna, u mládežnického hokeje. Až bude starší, chtěl bych dělat něco jako Pleky. Zůstat u hokeje.
I vaše dcery sportují?
Holky dělají tenis, krasobruslení, aby se naučily bruslit, fotbálek. Za školu i mimo ni. Jsou docela šikovné, rychlé. Důležité je, že jsou aktivní. Asi z toho nebude nic profesionálně. Kdyby ano, bránit se tomu nebudeme. I ony chtějí sportovat samy, nejsou do toho tlačené.
Kaberlové |
Jak často nazujete brusle vy?
Máme pravidelné úterky a čtvrtky, já chodím ve čtvrtek. Eric Lindros založil před několika lety skupinu lidí, máme tam bývalé hráče i někteří mladší kluky, stávající. Hrajeme deset na deset, dvě lajny, do pěti gólů, pak se otočí gólmani a znovu do pěti. Je to dobré tempo, tedy bez kontaktu, abych si něco na starý kolena neudělal. Je to hezké na vypocení.
Někdy vyměníte obranu za útok?
Já byl ofenzivní obránce, takže hraju pořád stejně, nic se nezměnilo.
Zůstanete v zámoří natrvalo?
Mám dva domovy, Toronto je můj druhý. Do Kladna jezdíme s dětmi, když skončí škola, aby viděly Evropu a stát, kde jsem vyrůstal, babičku, dědečka. Spojíme to s Itálií nebo něčím jiným. Zatím neplánujeme, že bychom se stěhovali z Toronta.
Pomáháte ještě své ženě s restaurací?
To je byznys manželky a její ségry. Máme ještě jinou restauraci, víc lidí do toho dalo peníze. Já pomáhal za covidu rozvážet jídlo. Hodně restaurací kvůli pandemii zaniklo. Nepřišli na to, jak udržet podnik, aby zůstal na svých nebo byl jen trochu v minusu. Manželka Julia vymyslela, že budeme jídlo rozvážet anebo bude na vyzvednutí. Těší mě, že jsem mohl pomoct. A taky jsem byl rád, že jsem vypadl z baráku… Tři děti doma, škola přes počítače, to byl trochu blázinec. Takže jsem jezdil po městě a rozvážel jídlo.
A kolem velkého hokeje se ještě pohybujete?
Občas dělám něco s Torontem a s legendami, podpisovku, zápas starých gard, cokoli se naskytne. Zavolají, zeptají se, chceš to udělat nebo ne? Do toho děti, nějaké koníčky, tenisy, hokeje.
Sledujete ze zámoří českou extraligu?
Výsledky ano, i šoty na mobilu. Naposledy jsem ji hrál v sezoně 2015/16, od té doby jsem na zápase osobně nebyl. Až teď v Kladně na utkání s Mladou Boleslaví. Stadion je hezky předělaný.
Dojatý Tomáš Kaberle. Uvedli ho do kladenské Síně slávy, vedle táty a bratra |
Jako třetí Kaberle v řadě jste vešel do klubové Síně slávy. Jak to na vás zapůsobilo?
Jsem ten nejmladší, takže na mě byl největší tlak, abych dokázal, co táta s bráchou. Jsem rád, že jsem se k nim dostal. Člověk musí mít nějaký talent, ale práce za tím musí být taky. Čtyři oddřené měsíce v létě mezi sezonami. Pomohli mi k tomu spoluhráči a trenéři. V Kladně jsem nehrál dlouho, pár sezon před odchodem do Kanady a jednu po konci v NHL.
Co všechno jste v Kladně stihl?
Jsem tady na čtyři dny. Viděl jsem zase rodiče a bráchu, všechny kamarády, s kterými jsem vyrůstal. Byla velká oslava, brácha měl padesátiny. Nebudu lhát, moc jsme se nevyspali, jsme trošku utahaný (smích).
