„Pojmy ‚ztracena‘ a ‚nalezena‘ jsou zavádějící. Osmiletá Emily byla ‚ztracena‘, když ji teroristé Hamásu unesli z kibucu. Byla ‚nalezena‘ o padesát dní později, když ji Hamás vyměnil za tři palestinské vězně,“ napsali uživatelé sítě X (dříve Twitter) do takzvané komunitní poznámky, díky které mohou lidé upozorňovat na faktické chyby v tweetech, k příspěvku irského premiéra.
Ten totiž na zprávu o propuštění malé rukojmí napsal, že „toto je den obrovské radosti a úlevy pro Emily Handovou a její rodinu“. „Nevinné dítě, které se ztratilo a nyní se našlo a vrátilo, a my si díky tomu můžeme oddechnout. Naše modlitby byly vyslyšeny,“ tweetoval.
Napřímo mu lidé k tomu svůj názor napsat nemohli, Varadkar si totiž vypnul možnost komentářů. A po vlně kritiky pouze zveřejnil celé znění svého projevu k osvobození Emily Handové, v němž už slova sice zmínka o únosu je, ale o Hamásu ne. Sítí se tak šířily hlavně „retweety“.
Ztratila se a našla se, řekl irský premiér o dívce unesené Hamásem. Rozhořčil Izraelce |
V těch lidé irského premiéra upozorňovali, že se holčička neztratila v zábavním parku ani prodejně nábytku. „Coby Židovka irského původu jsem zděšená a znechucená. Ztracena a nalezena, jako kdyby šla na nějaký zatracený výšlap do lesa,“ zněl jeden z umírněnějších příspěvků.
„Emily není pár rukavic, Leo,“ komentoval i izraelský satirický účet The Mossad: Satirical, Yet Awesome. Další dodávali, že Hamás celou dobu věděl, kde dítě je, a tak ho nebylo třeba hledat. A že nebyly vyslyšeny „modlitby“, nýbrž politický a vojenský tlak Izraele a jeho spojenců. „Ale vysvětluje to rozsah irské pomoci: modlitby,“ přisadil pak v sérii komentářů izraelský mluvčí Ejlon Levy.
V australské televizi Sky News Varadkara nazvali „klaunem“:
Did an Australian reporter just call the PM of #Ireland Varadkar, “a clown”...! https://t.co/EYONFO4e0y
A zatímco premiér dále mlčel, objevili se i lidé, kteří se ho zastali. Upozornili, že slovní spojení „lost and found“ odkazuje na Bibli, konkrétně Lukášovo evangelium, které zahrnuje podobenství o ztraceném (marnotratném) synovi. „Varadkar občas špatně volí slova, ale ta vlna kolem jeho očividně dobře míněné biblické reference je směšná,“ řekl třeba bývalý velvyslanec Irska v EU a Británii Bobby McDonagh.
Kritici Varadkarova mírného slovníku ovšem i na to odvětili, že v současné situaci se biblické metafory ani „poetický slovník“ do tweetu politika příliš nehodí. Nakonec promluvil i Varadkar. „Drtivá většina lidí bude vědět, co jsem myslel,“ řekl. „Vždy jsem byl konzistentní a důsledně odsuzoval Hamás i braní rukojmích. Vyzývám a vždy jsem vyzýval k bezpodmínečnému propuštění všech rukojmích,“ dodal.
Skandál už se však rozjel a izraelský ministr zahraničí Eli Cohen řekl, že si v pondělí předvolá irskou velvyslankyni Sonyu McGuinnessovou, aby ji v návaznosti na „pobuřující komentáře pokáral“.
Irové cítí s Palestinci už odedávna
K debatě, proč Irsko působí dojmem, že je Izraeli nakloněné ještě méně než některé další země Západu (Francie, Španělsko), přispěla i analýza deníku The Guardian. Ta vysvětluje, že Irové mnohdy konflikt na Blízkém východě vnímají prizmatem svého dávného boje proti Britům. Palestince tak vnímají jako další malý trpící národ a Izraelce coby velkého a silného nepřítele.
„Po staletí se cítíme jako oběti. Je to součást naší psýché – pod tím vším stojíme na straně poražených,“ vysvětluje irský exdiplomat Niall Holohan. Irové také podle něj vnímají Hamás tak, jak ho vnímají, protože „o něm prostě nevědí dost“. „Irové jsou v otázce Palestiny velmi zapálení, opravdu rozumějí tomu, co se děje. Je mi ctí být právě tady,“ cituje text také slova palestinské velvyslankyně v Irsku Džilan Wahba Abdalmadžídové.
Osvobozené děti se po návratu dozvěděly o vraždě matky, jiné zůstaly samy |
Autorky analýzy připomínají, že členové opoziční strany Sinn Féin na svém sněmu volali hesla o svobodné Palestině a o izraelské operaci v Pásmu Gazy se politici včetně premiéra Varadkara vyjadřovali jako o „disproporční“ a „blížící se odplatě“. „Opoziční politici šli ještě mnohem dál a nazývali to masovou vraždou. Někteří si do parlamentu oblékli kefíju (šátek v češtině hovorově nazývaný ‚palestina‘, pozn. red.),“ píší.
Propalestinští komentátoři pak podle nich dávali jednání Irska za vzor dalším zemím v Evropské unii, zatímco zastánci Izraele to považovali za popírání práva Izraele na obranu. Ta přišla právě v reakci na masakr ze 7. října. Také izraelský ministr kulturního dědictví Amichaj Elijahu vyzval Palestince, aby šli „do Irska nebo na poušť“. Izraelská vláda se od výroku politika, který také za jednu z možností současné války jmenoval „hození jaderné bomby na Gazu“, distancovala a ministra odvolala.
V Irsku se rovněž konaly propalestinské pochody a opozice se snažila přimět vládu, aby vyhostila izraelskou velvyslankyni Danu Erlichovou a předala Izrael Mezinárodnímu trestnímu soudu, ovšem neúspěšně. Stovky akademiků pak v petici vyzývaly univerzity k ukončení kontaktů s izraelskými institucemi.
Ještě před říjnovým masakrem byla irská náklonnost k Palestincům znát. V některých částech Severního Irska se izraelské vlajky používaly jako symbol loajalistů a palestinské coby znak republikánů. Na totéž upomíná i portál The Irish News, který podporu severoirských loajalistů Izraeli vykládá i coby možný soucit k Židům, kteří stejně jako oni trpí terorismem skupin bojujících o nezávislost.
Holohan pak rovněž upozorňuje, že v Irsku je zastoupení židů poměrně malé – kolem tří tisíc lidí – ve srovnání třeba s Francií nebo Velkou Británií. I to má vliv na vnímání dění daleko od evropského ostrovního státu.
 |
Irsko bylo ostatně první unijní zemí, která uznala samostatný palestinský stát, a to už v roce 1980. Před dvěma lety pak irský parlament jako první z EU jednomyslně odsoudil izraelskou „de facto anexi“ palestinských území na Západním břehu. Palestinská samospráva pak na radnici v Ramalláhu pověsila irskou vlajku.
Jako první Irsko také odmítlo nedávná slova maďarského eurokomisaře Olivéra Várhelyiho, když avizoval zastavení finančních toků mířících z EU k Palestincům. A když předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová krátce po útoku Hamásu řekla, že Izrael má právo se bránit, irský prezident Michael D. Higgins oznámil, že nemluvila za Irsko, protože nezmínila porušování mezinárodního práva, kterého se Izrael podle Dublinu dopouští.
Původně přitom Irové podporovali spíše malý průbojný, právě vznikající stát – Izrael. Tehdy totiž sionisté bojovali proti britské nadvládě stejně jako Irové. Všechno se však změnilo, když došlo na dělení Palestiny, když Izrael začal okupovat Západní břeh Jordánu a později svedl první válku s Libanonem, protože tehdy se v první linii ocitli i irští členové mírové jednotky OSN.
ANALÝZA: Vzkaz světa Izraelcům: Nebraňte se. Jen tak trošku |
„Irsko bylo nejstarší britskou kolonií a vzorem pro Palestinu. To nepochybně určilo, jak se lidé z Irska budou zabývat postkoloniálními konflikty,“ míní profesorka historie z Dublinu Jane Ohlmeyerová. The Guardian pak připomíná, že se po bok Irska v EU nejvýrazněji postavilo Lucembursko.
Podle jeho ministra zahraničí Jeana Asselborna se Unie o palestinský stát za poslední dekádu vůbec nezajímala. „Byly tu dvě země, které se to pokoušely zařadit do programu, já a Irové,“ řekl. Přestože Irové volají po „spravedlivější pozici“, vyzývají Izrael k příměří a vojenské řešení situace označují za chybu, nechtějí být za outsidery. „Chceme se i nadále pohybovat v mantinelech konsenzu,“ dodal Holohan.
Tiskovka v pravý čas na pravém místě
Varadkar ovšem nebyl jediný evropský politik, na kterého se kvůli dění v Gaze snesla sprcha kritických komentářů. Rozruch vyvolala i společná víkendová tisková konference na palestinsko-egyptském přechodu Rafáh. Novináře si tam sezvali španělský premiér Pedro Sánchez a jeho belgický protějšek Alexander De Croo.
A to zrovna ve chvíli, kdy se napjatě očekával příjezd první „várky“ propuštěných rukojmích. Kritici tak oba předsedy vlád nařkli, že si chtějí přihrát politické body na něčem, s čím nemají nic společného. Na dohodě o výměně se ani jedna země nepodílela. Sánchez s De Croo tam však nebyli kvůli tomu. Po jednání s egyptským prezidentem Abdal Fattáhem Sísím se pustili do Izraele kvůli bombardování Gazy.
Do Izraele už přijel i Musk. Natočil si kibuc, Starlink sám Gaze nepustí |
„Náhodné zabíjení civilistů, včetně tisícovek chlapců a děvčat, je naprosto nepřijatelné,“ řekl Sánchez na hraničním přechodu. Podobně se vyjádřil De Croo: „Zabíjení civilistů musí přestat... Ničení Pásma Gazy je nepřijatelné.“ „Izrael musí reagovat jinak, respektovat humanitární mezinárodní právo a dbát na životy žen a dětí,“ řekl dále španělský premiér.
„Dočasné zastavení bojů je pozitivním krokem, ale naším cílem je trvalé příměří,“ uvedl také De Croo, zatímco Sánchez hovořil o „trvalém humanitárním klidu zbraní“. Dění v Gaze prý vnímá s pocitem „frustrace a nespravedlnosti“. „Nadešla chvíle pro mezinárodní společenství a Evropskou unii, aby uznaly stát Palestina,“ prohlásil Sánchez.
Čtyřměsíční španělské šachy skončily, Sánchez je premiérem, prošel o tři hlasy |
Podle něj by členské země EU měly palestinský stát uznat společně. „Pokud se tak nestane, Španělsko učiní vlastní rozhodnutí,“ řekl socialistický politik. Oba premiéři pak zdůraznili, že je nutné do Gazy dostat více humanitární pomoci.
Kritika vyvolala rozhořčení izraelské vlády a ministr zahraničí Cohen přikázal předvolat velvyslance Španělska a Belgie a ostře je pokárat. „Odsuzujeme lživá tvrzení premiérů Španělska a Belgie, kteří teroru ženou vítr do plachet,“ uvedl. Ujistil, že Izrael dodržuje mezinárodní právo, a zdůraznil, že jeho země bojuje proti vražedné teroristické organizaci. Ta 7. října zabila víc než 1 200 lidí nejen z Izraele a zhruba 240 dalších unesla do Gazy.
