Americký sen v hlavě nenosil. Jako Alenka v říši divů si připadal, už když si čahouna chytajícího v hráčské přilbě s košíkem vytáhly v posledním ročníku juniorky Vítkovice z Poruby.
„Během roku se otočilo úplně všechno. Najednou jsem byl v extralize a tehdy bych to dělal i zadarmo, hrozně jsem to chtěl dokázat.“
Z volejepodcast iDNES.cz |
Do draftu toho dokázal vskutku hodně. Vítkovice dovedl až do finále extraligy proti Vsetínu. V hokejové reprezentaci jako třetí brankář za dvojicí Čechmánek–Hnilička posbíral mezi roky 1997 až 1999 zlato a dva světové bronzy. Neměl však ponětí, že tomu v Evropě přihlíží i skaut Senators a dělá si poznámky. Ostatně ještě dva roky po draftu se do zámoří nevydal, dokud jej nekontaktoval hráčský agent a věci se daly do pohybu.
Cassidymu se zalíbil, jenže pak v Montrealu dostal devět gólů
Tak Ottawa. Nejdřív tedy farmářská AHL v Grand Rapids Griffins. I tam se v přípravě o místo ucházelo šest maskovaných mužů. Placky z mistrovství světa dojem nezaručovaly, vlastně moc nikoho ani nezajímaly. Ale když Prusek v závěru kempu vyčapal čisté konto, mladý kouč Bruse Cassidy se k němu naklonil: „Když budeš chytat takhle, nemám problém, budeš tady. Když ne, půjdeš dolů.“
Prusek měl s sebou jediný oblek, ve kterém chodil pár dní, než získal jistotu, že v Grand Rapids začne sezonu. Ocenil péči krajana Radka Bonka, skamarádil se rovněž s Pjotrem Ščastlivým, s nímž se později potkával také v ruské KHL. Na farmě prožil báječnou sezonu, byl vyhlášen nejlepším brankářem AHL. „Nemohl jsem si na nic stěžovat.“
Martin Prusek v rozhovoru pro podcast Z voleje
Ottawský kouč Jaques Martin naznal, že místo Fina Janiho Hurmeho by dvojku Kanaďanovi Patricku Lalimemu mohl dělat Čech připomínající slavného Dominika Haška, zatím tedy jen tou zvláštní helmou.
Mimochodem, postupně se drápal nahoru i progresivní kouč Cassidy, jenž letos dovedl Las Vegas ke Stanley Cupu, ale to je zase jiná story. „Přeju mu to. Mám na něj jen pozitivní vzpomínky. Jsem rád, že dosáhl takového úspěchu. Uměl být impulzivní i udělat srandu. Zanechal ve mně velmi dobrý dojem,“ vzpomíná.
Stačil rok, aby vstoupil do kabiny Senátorů. Entrée měl pozoruhodné. V posledním přípravném zápase před startem NHL dostal Prusek devět golů v Montrealu, kouč Martin jej nechal trápit v brankovišti až do konce a břitcí kanadští žurnalisté jízlivě psali: „Lalime bude muset asi odchytat všechny zápasy.“
Teď se tomu dobrák Prusek chechtá: „Nemažou se s tím.“
Naštěstí nejen jim rychle ukázal, že čapat puky umí. „Jak jsem nastoupil, vyhráli jsme se mnou v bráně desetkrát v řadě.“
Až se musel štípat, jestli se mu to všechno jen nezdá. „Pár roků zpátky by se mi o tom vůbec nesnilo, když jsem chytal krajský přebor za muže v Porubě,“ vypráví svůj inspirující příběh. „Člověk si uvědomí, že už není nic víc než NHL.“
Československá mafie. Hossa, to byl střelec!
Lalime získal spolehlivý záskok a Prusek se brzy mohl u Senators cítit jako doma, neboť doplnil početnou československou mafii.
Ladný bruslař a přesný střelec Marián Hossa vévodil produktivitě, sekundoval mu šikovný technik Martin Havlát. Centr Radek Bonk zastal práci na obou stranách kluziště, k bodům a hitům přidával i vyhraná buly. Ranař Václav Varaďa ostře forčekoval, Karel Rachůnek byl komplexním bekem, obrovitý Zdeno Chára s dlouhatánskou holí sbíral trestné minuty i přihrávky. Partičku v další sezoně ještě rozšířil kanonýr Peter Bondra.
Brankář Martin Prusek v dobách, kdy chytal v NHL za Senators.
Už jen zastavit jejich rány na tréninku byla solidní výzva: „Nejlepší střelec byl Marián Hossa, to ani nebyla rána, ale tak překvapivá! Najednou mu to vyletělo z rukou a brankář to nečekal, on se pro góly narodil,“ uznale líčí Prusek.
Za partičkou Čechoslováků se vydal natočit reportáž pojmenovanou Sedm statečných také komentátor Robert Záruba se štábem ČT. „Bylo to příjemné, hráli jsme nahoře. Bavili jsme se česky v kabině, před trenérem ale ne,“ podotýká Prusek.
Měli jsme tým na Stanley Cup!
Když jen k těmto jménům dosadíte ještě esa Daniela Alfredssona, Jasona Spezzu či Wadea Reddena, vyjde vám mančaft, jenž se postaral o historický zápis Senators: 113 bodů a Prezidentská trofej pro vítěze základní části. Prusek k tomu přispěl osmnácti zápasy, z nich dvanáct vyhrál v základní hrací době, a procentuální úspěšnost zákroků měl nad 91 procent. Neotřesitelnou jedničkou byl ovšem Lalime, jak předurčovaly i platové podmínky. „Já byl nadšený, že jsem se do NHL vůbec dostal. Byl jsem vždycky týmový hráč. Samozřejmě každý chce chytat co nejvíc,“ připouští Prusek.
Paradoxní bylo, že zatímco hokejová mánie v Ottawě sílila, klub v polovině sezony vyhlásil bankrot. „Nijak se to na nás ale nepodepsalo, výplaty jsou pokryté z fondů,“ vysvětluje.
Se zájmem fanoušků se potkával všude – v obchodě, v restauraci, v bance. „Všichni se chtěli bavit o zápasech. V Kanadě je vždy horečka. Starší paní jdou na hokej s udělanými vlasy jako do divadla. Když se daří, je to nejlepší, když ne, je to těžší.“
Lalime byl v play off fantastický. V sérii s Philadelphia Flyers převýšil Romana Čechmánka, třikrát v sérii udržel čisté konto. Stopku Senátorům vystavilo až ve finále konference v dramatické sérii New Jersey v čele s Patrikem Eliášem v poměru 4:3 na zápasy. Ďáblové pak zvládli finále Stanley Cupu s Anaheimem a trpělivého náhradníka Pruska se zmocnila prázdnota, jež dopadla na celé město. „Obrovské zklamání. Ten zápas jsme mohli urvat. Rozhodly malé věci. Měli jsme na to, vyhrát Stanley Cup.“
I v další sezoně se dostali Senátoři do play off. Prusek opět v základní části spolehlivě jistil Lalimeho. Počet mačů mu narostl na 29, úspěšnost zákroků téměř na 92 procent a v průměru inkasoval dvě branky na zápas. Byl třetím nejlepším brankářem mezi dvojkami NHL. „Druhý rok nebyl špatný, ale už to nebylo takové. Překonávat 113 bodů je těžké,“ podotkl Prusek.
Chytám v přilbě jako Hašek, ale nejsem Hašek. Přijde Hašek?
Poslouchal srovnání s Haškem nejen kvůli přilbě a typickému opírání o břevno branky. „Když jste vyšší, tak ten loket vyjde na břevno,“ vysvětloval. „A přilba? Koupil jsem si ji v dorostu a od té doby jsem s tímto typem mřížky chytal. V normální masce je košík menší, do stran jsem viděl méně. Nikdy jsem neměl tendenci to měnit.“
Slavnější krajan byl průkopníkem, díky kterému se i tento starší typ masky posunul. „Já ještě chytal v hráčské přilbě, Dominikovi pak v Kanadě udělali kevlarovou masku. Bylo to stoprocentně bezpečnější chytání,“ usmívá se Prusek.
To ještě netušil, jak blízko bude k tomu, aby s Haškem vytvořil první českou dvojičku v NHL. Lalime tentokrát propadl v prvním kole play off proti Torontu a musel se pakovat. Generální manažer John Muckler, který je Haškovým dobrým přítelem z dob společného působení v Buffalu, rozhodl, že podepíše čtyřicetiletého gólmana, třebaže se vracel po ukončení kariéry v Detroitu a po zranění třísel. Leč sezona se nakonec neodehrála kvůli neschopnosti majitelů klubů a NHLPA dohodnout se na nové kolektivní smlouvě. Výluka se postavila české dvojici do cesty. „Mrzí to hodně. Hrozně jsem chtěl být s Dominikem v mužstvu a vidět, jak trénuje,“ lituje Prusek ještě dnes.
Po roční odstávce NHL se z Vítkovic už do Ottawy nevrátil. K Haškovi upřednostnila svérázného Raye Emeryho, nabušeného gólmana, jenž se neváhal porvat. Ale také dovedl Senators do finále Stanley Cupu v roce 2007. „Jako junior byl v pohodě, chytal výborně. Muskulatura, měl k bitkám předpoklady,“ vybaví si Prusek, jenž se pokusil o comeback do NHL v Columbusu.
Mančaft, jemuž vévodil český centr David Výborný, zdaleka neměl takovou kvalitu jako Ottawa. „Ale David Výborný byl opravdu výborný. Říkal jsem, jak se s takovou menší postavou může prosadit v NHL, byl však přehledem nejlepší v týmu,“ chválí krajana.
Prusek se přes Marca Denise dostal do klece jen devětkrát. I tak ale byl u dalšího historického zápisu organizace klubu NHL. Až s ním v bráně Blue Jackets poprvé vyhrály utkání na nájezdy, bylo to proti Minnesotě, kterou udolaly 2:1. Penalty rozhodl Letowski a Prusek pustil jediný z osmi pokusů. Spektakulární zákrok, kterým připomněl Haška, předvedl už v prodloužení.
Martin Prusek
A tím se Pruskova mise v zámoří, jež začala informací na teletextu, uzavřela. Mohl se ještě pokoušet prorazit, leč v pokročilém věku už také myslel na to, aby zabezpečil rodinu, což štace v KHL v Petrohradu, Spartaku Moskva i Rize splňovaly. V Rize ho jako trenér gólmanů vedl Arturs Irbe, společně s Haškem a Pruskem další z mužů, co NHL zaujaly (nejen) zastaralým typem helmy. „Irbe měl jofu, já cooperku,“ upřesní. „V KHL jsem poznal jinou kulturu. Když si to člověk zažije tam i tam, jsou to velké rozdíly.“
V pětatřiceti letech Pruska v Rize postihl zánět srdečního svalu, kvůli kterému odstoupil z druhého utkání čtvrtfinále. „Hrozně nepříjemné. Celý život vám proběhne před očima,“ líčí.
Pokusil se ještě o návrat ve Vítkovicích a Olomouci, ale riziko za to nestálo. „Na prohlídce ve Vítkovicích se doktorům něco nezdálo, specialistka mi okamžitě zakázala profisport, mohl jsem se jen procházet.“
Záhy se stal trenérem brankářů, byl u národního týmu i mládežnické reprezentace, teď cepuje gólmany v Olomouci a jeho dobrodružné tažení se Senators je tuze inspirujícím příkladem mládencům.
Až na tu helmu.
