Koncert spolku skladatelů Konvergence se nesl v duchu křehkosti bytí

V kostele sv. Vavřince pod Petřínem se 29. listopadu 2023 konal koncert ansámblu Konvergence. Zazněla hudba od Jacoba ter Veldhuise, Ondřeje Štochla, Jiřího Lukeše, Tomáše Pálky, Toshio Hosokawy a Michaely Pálky Plachké. Koncert s názvem „fragile-sky“ tematicky odkazoval na křehkost bytí a hledání porozumění v nebeském obrazu.
Michaela Pálka Plachká (zdroj Silberbauerovo hudební Podyjí)
Michaela Pálka Plachká (zdroj Silberbauerovo hudební Podyjí)

Spolek skladatelů Konvergence, který tvoří pětice českých skladatelů – Ondřej Štochl, Soňa Vetchá, Jiří Lukeš, Tomáš Pálka a Michaela Pálka Plachká – předvedl 29. listopadu 2023 v pražském kostele sv. Vavřince pod Petřínem své autorské skladby i díla zahraničních autorů. Název koncertu „fragile-sky“ odkazuje na křehkost bytí. Podle dramaturgů měl koncert posluchačům nastavit jakési nebeské zrcadlo, v jehož odrazu můžeme spatřit vlastní křehkost. Konvergence působí na české scéně již 21 let, a proto se na programu objevily skladby, které vznikly v tomto období.

Na úvod koncertu zazněla skladba Night & Day z roku 1992 od nizozemského skladatele Jacoba ter Veldhuise, známého pod uměleckým jménem Jacob TV. Veldhuis svoji hudbu označuje jako avant-pop a ve skladbě Night & Day se podle svých vlastních slov snaží jednoduše znázornit „klid noci a pulsování dne“. Tak na něj noci a dny působily během jeho pobytu v Darmstadtu, kde opakovaně projížděl denní i noční tramvají centrem města.

Skladba v podání Hanuše Axmanna, hráče na basklarinet, a akordeonisty Jiřího Lukeše vyzněla tak, jak byla zamýšlena. První část skladby, Noc, byla plna klidu. Průrazné táhlé tóny akordeonu se mísily s hlubokými a nepřerušovanými tóny basklarinetu, které Axmann ještě umocnil skvěle zvládnutým cirkulovaným dýcháním. Noc se postupně překlenula v druhou část, Den. Ten byl naopak plný chromatických běhů, složitých rytmů a využíval celého výškového i dynamického rozsahu nástrojů.

Následovala skladba pro sólovou violu Il sogno fragile od Ondřeje Štochla v jeho vlastním podání. Šestiminutový „křehký sen“ byl napsán pro letošní ročník soutěže Pražského jara a Štochl jej popisuje jako sen, který „voní svěží bezstarostností, chutná něžným pohlazením, svítí a zní, jako by nikdy neměl skončit… přesto nám je určeno z něj vystoupit…“ Tajemná hudba plná melodických útržků, pizzicat, prudkých dynamických zvratů byla místy doplněna i o zpěv a hvízdání. Ačkoliv skladba zněla útržkovitě, držela koncepčně pohromadě. Štochlova hra byla nádherně barvitá a průzračně čistá. Bylo nutné celou dobu poslouchat se zatajeným dechem, aby posluchačům neunikly všechny drobné dynamické nuance.

Následovala skladba Jiřího Lukeše z roku 2020 Bagately pro klarinet a akordeon, která původně vznikla jako součást projektu Taneční inspirace. Šest bagatel je ve skladbě propojeno do soudržného celku, v rámci něhož, dle slov jejího autora, „dochází k určitému zaostřování od celku na detail končící poslední bagatelou představující tři dlouhé velmi pomalu rozeznívané akordy.“ Hudba si pohrála s možnostmi nástrojů. Klarinetista předvedl frullato, rozličné trylky, dvojité staccato, glisanda i multifonické souzvuky.

Po bagatelách zazněla premiéra skladby space-silence-spirit z roku 2021 od Tomáše Pálky, který se kromě skládání věnuje také terapii. Komorní skladba pro housle, violu a klavír, jež vznikla během koronavirové pandemie, se dle autora zaobírá lidskou duší, samotou a hledáním a nacházením vnitřní síly. Před začátkem skladby světla v sále zhasla a až na malé svítilny na pultech hráčů se celá odehrávala ve tmě. Hudba chytře pracovala s imitací. Housle, viola i klavír se vzájemně napodobovaly a doplňovaly v různých pořadích. Ke konci skladby se k nástrojům připojily i šepoty hráčů. Z počátečního fičení, přes slova silence, spirit a space, až po doznívající syčení.

Poté zazněla skladba z roku 1996 In die Tiefe der Zeit, neboli „Do hlubin času“ od japonského skladatele Toshio Hosokawy. Hosokawa se ve své hudbě nechává inspirovat tradiční japonskou kulturou, a to jak dvorní hudbou, tak kaligrafií a divadlem Noh. Ve své skladbě pro klarinet/basklarinet a akordeon chce dle svých slov posluchačům zprostředkovat svoji vizi zvuku jako něčeho, co umožňuje uvědomit si hloubku ticha. Skrze pomalé vposlouchávání se do vertikální krajiny zvuku se posluchač může zamyslet nad tím, odkud se zvuky berou a jak vznikají. Skladba zároveň znázorňuje dialog mezi nástroji, ve kterém klarinet/basklarinet představuje mužský princip a akordeon ženský princip. Hudba vyzněla přesně tak, jak ji autor zamýšlel. Navíc, podobně jako u Lukešových bagatel, jsme u basklarinetu mohli slyšet nejrůznější prvky, kromě glisand například i slap tonguing.

Koncert uzavřela premiéra skladby pro sólový klavír Sky, clouds, mountains od Michaely Pálky Plachké. Hudba byla inspirována horami, mraky nejrůznějších barev a tvarů a nehybným neměnným modrým nebem, které mraky často zakrývají. Kontrastní dynamické, melodické i motivické prvky byly ozvláštněny i barevně – Plachká ve skladbě velmi zvukomalebně kombinovala tóny kláves s vydrnkávanými zvuky klavírních strun.

Skladby na koncertním programu byly skvěle zkomponované, zahrané i seřazené. O to větší škoda byla, že v publiku sedělo pouhých osm lidí.

Konvergence: Fragile-sky
29. listopadu 2023, 19:30 hodin
Kostel sv. Vavřince, Praha – Malá Strana

Program
Jacob Veldhuis: Night & Day
Ondřej Štochl: Il sogno fragile
Jiří Lukeš: Bagately pro klarinet a akordeon
Tomáš Pálka: space-silence-spirit
Toshio Hosokawa: In die Tiefe der Zeit
Michaela Pálka Plachká: Sky, clouds, mountains

Účinkující
Hanuš Axman – basklarinet (j.h.)
David Danel – housle (j.h.)
Ondřej Štochl – viola
Egli Prifti – klavír
Jiří Lukeš – akordeon

koordinátoři dramaturgie: Tomáš Pálka & Jiří Lukeš

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments