Česko-slovenské slovo týdne: miminko vs. bábätko

Pár slov o slově miminko

Před pár lety mě zaujal módní trend používat místo luxusní kosmetiky na tvář (levný a dostupný) dětský krém na opruzeniny. Beauty blogerky hlásily, že po něm budete mít pleť jako miminko, respektive jeho zadeček.

Fungovalo to tak napůl. Zázraky se sice nedostavovaly, ale zároveň se pleť nijak nehoršila, protože krém prostě neobsahoval nic špatného.

Děťátko samozřejmě nepředstavuje jen jednotku jemnosti. V křesťanství jde o jednu z nejuniverzálnějších proměnných. Bůh v jiných velkých monoteistických náboženstvích vystupuje většinou jako přísný, někdy až nelítostný otec. Křesťanský Bůh, ať už si o něm myslíme cokoli, je ovšem vedle jiného i – miminko.

V posledních letech u nás zažíváme emancipaci bezdětných ve veřejném prostoru, což je podle mě jen dobře. I když ne všechny výstupy působí úplně přesvědčivě. Přiznejme si, že bílou látkovou pohovku vám dokáže stejně zdatně znečistit batole, pes i padesátiletý muž – nebo třicetiletá žena.

Že jde o problém institucionální, napovídá třeba celkem neortodoxní závěrečná práce z Jihočeské univerzity, na niž jsem nedávno narazila, kde nejpoužívanějším termínem s kořenem mimi není obligátní miminko ani hrubější mimino – ale mimibazar.

A přesto to, co nám nakonec pořád dokola vyráží dech, není internetové fórum, kde najdete návod na všechno, bistro, kostel ani dokonale hladká pokožka, kterou stejně nikdo z nás nemá – ale vrnící mládě. Miminko.

Češka o slově bábätko

Každý někdy něco vyhraje. Já jsem v roce 1999 vyhrála soutěž časopisu Reflex o nejzajímavější slovo. Bylo to slovo traktor. Hodnotnou výhru – rande s elévem – jsem si vzhledem ke své tehdy extrémní stydlivosti nevybrala. Nemohla jsem se ho tudíž zeptat, co o mém vítězství rozhodlo a jaká byla konkurence.

Až docela nedávno jsem narazila na podobnou anketu, asi 15 let starou soutěž nakladatelství Enigma o nejhezčí slovenské slovo. Zde tedy žádné zemědělské stroje k mému velkému překvapení nezabodovaly ani v první stovce, natož aby útočily na Top 10.

Tu ovládly zdrobněliny. Převládla tu označení maminek a mláďat, z nichž by český mluvčí nejméně předem věřil zřejmě pulci, ve slovenštině se ovšem vyskytujícím pod rozkošným termínem žubrienka. Vyhrála čučoriedka, následovaná výrazy bábätko a anjelik.

Když jsem pak dohledala i pozdější českou verzi žebříčku, kde vítězily výrazy jako přizdisráč, čudlík či kadibudka, vyloženě mi přišlo, jako by slovenští mluvčí zkoušeli ukázat jazyk (věcně i zvukově) takový, jaký si jej přáli mít, kdežto ti čeští drze ohmatávali jeho hranice nebo (jako já před 20 lety) prostě plácli první blbost, která je napadla.

V lalickém babätku se oba principy paradoxně pěkně propojí. My v češtině totiž bábě, produkt bábění (rození dětí) také známe a libujeme si v archaismech. A tak si možná ještě ze školy vybavíme tklivou Nerudovu Baladu dětskou: „Pojď, děťátko, pojď, babátko! / Posílá mne Jezulátko. / Posílá královna nebe, / abych přivedla jim Tebe…“

Jana Matějková, muzejnice, recenzentka dětských knih

Niečo o slove bábätko

Toto pomenovanie pre novorodenca alebo detskú hračku patrí do skupiny detských (lalických) slov, ktoré vznikajú neúmyselnou činnosťou hovoridiel, a to väčšinou čiastočným alebo úplným zdvojením niektorej zo slabík.

Najčastejšie ide o slabiky ma, pa a ta, ktoré sa tvoria u všetkých ľudí rovnako, preto príbuzné útvary nájdeme v rozličných jazykoch.

Podobný výraz ako bábä používajú napríklad v angličtine (baby), vo francúzštine (bébé), v albánčine (bebe) či maďarčine (baba). Vyskytuje sa i v turečtine, bengálčine, svahilčine, perzštine a hindčine, ale vo význame iného príbuzenského mena – otca.

Rovnako alebo obdobne znejúce „bľabotavé“ slová môžu mať rôzny zmysel, pretože keď vznikajú, nemajú ešte podobu rečových znakov. Stávajú sa nimi až vtedy, keď sa dieťa naučí spojovať ich s určitými predstavami.

Označenie dojčaťa je špecifické aj tým, že rovnako ako mená ďalších mláďat z ríše zvierat obsahuje najzriedkavejšiu slovenskú samohlásku – ä (široké e).

Jej výslovnosť sa z bežnej reči takmer úplne vytratila, dokonca aj hyperkorektní moderátori verejnoprávnej televízie už vyslovujú bábätká, žriebätká, holúbätká a rýbätká s obyčajným e.

Slovenka o slove miminko

I keď sa v staršej českej beletrii môžeme stretnúť aj so zastaraným výrazom babátko, bežnejším náprotivkom je slovo miminko. To patrí taktiež – spoločne s bábou, mámou a tátou – medzi detské slová tvorené zdvojením základných slabík.

Oproti ostatným českým označeniam nemluvňaťa však pôsobí dosť nevýrazne. Kam sa hrabe napríklad na onomatopoické mrně, ktoré tak verne postihuje detské mrnčanie, alebo škvrně, ktoré sa pôvodne používalo na označenie malého prasiatka.

Dôkazom jeho fádnosti by mohla byť populárna hitovka Petra Spáleného. Iba ťažko si predstaviť, ako by sa ujala, keby v nej plakalo miminko.

Monika Sechovcová, komparatistka a redaktorka časopisu Plav