Způsobí v těle miliardy výbuchů za sekundu, buňkám je špatně a odumřou, popisuje spoluautorka léku proti rakovině
Jaderná chemička Martina Benešová-Schäfer se zásadně podílela na vývoji radiofarmaka proti rakovině prostaty, které schválily americké a evropské lékové úřady. Radioaktivitu považuje za zázrak. „Ozářená“ a fascinovaná neviditelnou silou je od dětství. „I v pokojíčku jsem si tvořila svou vlastní sbírku. Můj táta mi tam pak instaloval olověná stínění, aby mi pokojíček trošku zabezpečil,“ říká v rozhovoru pro Deník N, který vznikl při příležitosti Konference N. Kromě toho popisuje, na jaký typ rakoviny se svým výzkumem zaměřuje nyní.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
-
Kdy začne „její“ radiofarmakum léčit v častějších fázích nemoci?
- Na co se ve svém výzkumu zaměřuje nyní?
-
V kolika letech dostala první dozimetr?
-
Jak se z ní stala advokátka radioaktivity?
-
Čím se čistí kontaminovaná chodba?
Martina Benešová-Schäfer bádá a žije v německém Heidelbergu. Pochází z Ostravy, studovala v Praze a do Německa odjela na doktorát. Na univerzitě v Heidelbergu se stala součástí malého, ale velmi silného týmu, který vyvinul radiofarmakum účinné proti rakovině prostaty. Loni jej schválila americká léková agentura FDA, po ní i ta evropská.
Příběh Martiny a její molekuly sleduje redaktorka Lenka Vrtišková Nejezchlebová už deset let (za tu dobu se z nich staly kamarádky, proto si v rozhovoru tykají a celý rozhovor se nese v odlehčeném duchu a nadsázce), tedy téměř od počátku, kdy „zázračná molekula“ zafungovala na myškách. Postupně pak bez zaváhání prošla celou cestou, během které naprostá většina léků na různých křižovatkách odpadá. Do cíle všech fází klinických studií totiž dojde opravdu jenom velmi malý zlomek.
Radiofarmakum s obchodním jménem Pluvicto je schválené pro medicínské použití tam, kde je ostatní léčba vyčerpána, ale v běhu jsou další studie. Pokud všechno klapne, bude lék schválen pro standardní medicínské použití i v časnějších fázích rakoviny prostaty.
Název našeho příspěvku v sobě má otázku: Jsme připraveni zazářit? A my s Martinou jsme připravené. Já mám na krku korálky z uranového skla, které jsem od ní kdysi dostala jako dárek, a Martina při sobě stále nosí UV baterku. Tak mi na to posviť… Takže já zářím. A ty?
Já zářím už od narození. Ostatně jako my všichni.
Všichni jsme radioaktivní?
Všichni jsme přirozeně radioaktivní. V našich kostech je draslík. A draslík je radioaktivní prvek.
Ty ses pro radioaktivitu nadchla velmi, velmi záhy…
Od raného dětství jsem s tátou geologem vyrážela na různé mineralogické lokality. A minerály, které se mi nejvíc líbily, byly právě minerály radioaktivní, protože jsou krásně barevné. Zelené, červené, žluté. A když mi táta vysvětlil, že září, neskutečně mě to fascinovalo. Září? Nic jsem neviděla, necítila. Když mi na ně pak posvítil UV lampou, viděla jsem, jak ty kameny neskutečně září. A to bylo právě jedno z těch prvních wow!
Pak sis ale ty kameny začala nosit domů.
Tak samozřejmě, jako každý správný mineralog jsem si i v pokojíčku tvořila svou vlastní sbírku. Můj táta mi tam pak chodil a
